,,Takže budu mít já jednou tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář. ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. ,,Chyb...
Celý týden byl strašně hektický. Když jsem řekl, tátovi že letím kvůli soutěži do NY, byl nadšený a pyšný. ,,Maminka by na tebe byla hrdá jako já." Řekl mi a já se kvůli tomu rozbrečel. Dojetím. Bylo to po dlouhé době, co mi přišlo, že je rád, že mě má. Dokonce slíbil, že se přijde podívat. O mém příteli jsem mu ale nic neřekl. Zatím.
,,Takže... Oblečení, mám. Šampon a spol věci taky. Knihu, mám. Písničku milionkrát vytištěnou, mám." Usmál jsem se na notebook, na kterém jsem skypeoval s Harrym. ,,Co ty? Máš sbaleno?" Zeptal jsem se ho. ,,Jo. Už asi dva dny." Usmál se na mě. ,,Zítra letíme. Budem tam pět dní. Co kdybychom se. Prošli po městě?" Zeptal se mě Harry. ,,To rozhodně musíme. A třeba by mohl jít s námi táta." Lehl jsem si na břicho před notebook. ,,Cože? Jako s tvým tátou?" Zněl vyděšeně a já se zasmál. ,,Nesměj se mi." Zanaříkal Harry. ,,A představ si, že já tohle měl v dvojnásobné dávce. Ale pokud se mého táty tolik bojíš, nemusíme to dělat. Navíc táta o tobě ani neví." Zvedl jedno obočí. ,,Proč?" Naklonil hlavu na stranu.
,,Protože jsme se k tomu ani nedostali. Nejdéle jsme spolu volali snad dvacet minut. A to protože si zkoušel, zda funguje převod peněz. Jinak se spolu bavíme nejdéle deset minut." Sklopil jsem hlavu. ,,Zlato. Nelam si s ním hlavu. Určitě se teď snaží hodně pracovat aby na to nemyslel." Snažil se mě uklidnit. ,,Ale, co když si někoho našel?" Oči mě pálily. ,,A koho prosím tě? Je na místě, kde nikdy nebyl. A pokud ano, tak pravděpodobnost, že tam s těma LIDMA bude je malá. Podle mě je to tak, jak jsem už říkal." Utěšoval mě Harry. ,,Asi máš pravdu." Usmál jsem se na něj. ,,To si teda piš."
,,Ráno musíme vstávat v pět. Vyzvednu tě v šest ráno u domu a pojedeme k letišti. Auto nechám kousek od letiště, nechci platit za stání předražené stání na letišti." Informoval jsem ho. V čekací místnosti před Gatem se sejdem s panem Blackem. Sedíme všichni tři spolu, podle letenek hádám. Navíc jsem koukal na to letadlo a je to střední do 150 lidí, myslím. A má to tři sedačky vedle sebe. Poletíme sedm hodin." Hodil jsem po něm zhrozený pohled. ,,Sedm?" Přikývl. ,,Cca." Vjel jsem si rukou do vlasů. ,,Prosím ať kolem nás nebo nejlépe v celém letadle není dítě. Naposledy když bylo, tak jsem seřval rodiče toho kluka, protože ho nechali pobíhat po letadle a na mě pak shodil tu odpornou kávu." Řekl jsem ztrápeně, zatímco se Harry smál na celé kolo.
,,Už půjdu spát. Dobrou noc Hazza." Zívl jsem. ,,Dobrou zlato." -,,Miluju tě." Šťastně jsem se pousmál. ,,Taky tě miluju princezno." Poslal mi vzdušnou pusu a vypl videohovor.
Šel jsem se osprchovat, dal si budík a šel spát. Ráno jsem si jako první šel udělat silné kafe a šel si vybrat oblečení na sebe. Volné delší bílé tílko, přes to zelenou košily a černé kalhoty. Boty jsem si vzal sálovky /myslím, že to jsou oni nebo tak aspoň vypadají, pokud to nejsou opravte mě prosím/ a batoh, do kterého jsem si hodil notebook, sluchátka knihu, zamkl pořádně být a vyjel k Harrymu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ten stál s rodiči před domem. Všichni vyšli k mému autu, vystoupil jsem a pomohl Harrymu s kufrem. Ten svůj sem si tam odnesl už včera.
,,Ahoj." Přivítal mě a dal mi pusu. ,,Hoj." Zčervenal jsem. ,,Dobrý den." Usmál jsem se na Harryho rodiče. ,,Ahoj Louisi. Dej prosím pozor na Harryho všude vždycky něco nechá." Usmál se Liam. ,,Nebojte. Dám na něj pozor." Přikývl jsem. ,,Víte, že jsem přímo tady, že?" Řekl Harry. Kufr už měl v autě a tak jsem zavřel kufr u auta.
,,My to víme." Zasmál se Niall. ,,Dávejte na sebe pozor." Harry je objal. ,,Nebojte. Bude se mi stýskat." Dal jim pusu. ,,A jakmile přijedete na hotel, zavolejte." Přikázal nám Liam. ,,Anooo. Už musíme jet."Zasmál se. Oba přikývli a Harry si sedl na sedadlo spolujezdce. ,,Nashledanou." Usmál jsem se na ně. ,,Ahoj Lou." Nasedl jsem, nastartoval a jel na letiště.
,,Už se ti to auto nelíbí?" Zasmál jsem se, když jsme vyjeli. ,,Co? Ne. Proč?" Podíval se na mě. ,,Že jsi nechtěl řídit." Přikývl. ,,Protože skoro ještě spím. Nechci aby se nám něco stalo."
Dojeli jsme na parkoviště kousek letiště a šli do toho velkého nepřehledného mraveniště. Za hodinu jsme měli všechno hotový a šli ke gateu /ještě že mám služby cestovního ruchu, jinak bych nevěděla vůbec nic. Naposledy jsem letěla před deseti lety :D/, kde čekal pan učitel Black s úsměvem na tváři. ,,Dobré ráno. Zachvilku už poletíme." Pozdravil jsme se a než jsme mohli do letadla jsme si povídali.
V letadle jsem si sedl doprostřed, Harry k oknu a učitel do uličky.
