Jeden směr |Larry Stylinson|

45

Louis

Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Přímo naproti mě stál můj bývalý učitel baletu.

Oba byli otočení zády a prostíráli stůl. Na sobě oba měli kalhoty. Vyšší měl na sobě košili a druhý měl obyčejné tričko.

Ticho, které tady panovalo, zničil až Harry, který si odkašlal aby dal najevo, že jsme tady.

Oba se na nás v zápěstí otočili. Podíval jsem se na svého učitele baletu. ,,Louisi?" Řekl s úsměvem celý překvapený. ,,Dobrý den." Jemně jsem se usmál a chystal se mu podat ruku, ale on mě vtáhl do obřího objetí.

,,Vy se znáte?" Zeptal se Harry, když jsme se odtáhli. ,,Jo. Učil jsem ho ještě donedávna balet. Byl jeden z mých nejsnadnějších žáků. Bohužel to dělal jen kvůli rodičům." Při slově rodiče, mě píchlo v srdci. Harry věděl, jak to je a tak mě opatrně chytil za ruku.

,,Takže Vás dva bychom měli. Louisi, tohle je můj táta Liam. Tati, tohle je Louis. Můj přítel." Řekl Harry a já se konečně podíval na druhého Harryho rodiče. A málem jsme měl infarkt. Vždyť je to můj hudební vzor!

,,Ahoj Louisi. Jsem Liam Styles. Moc mě těší, že můžu konečně poznat kluka, který dokázal zkrotit Harryho."  Usmál se na mě a já zčervenal, protože to tak úplně pravda nebyla. Proč mi to Harry neřekl? Vždyť věděl, jak moc ho mám rád jako zpěváka. Panebože to je trapný. Při vzpomínce nad tím, jak jsem o jeho tátovi básnil... A ještě před ním... To je trapný...

,,Tady jsem Vám něco přinesl. Snad se bude líbit." Usmál jsem se na Harryho rodiče a ty to s poděkováním vzali a začali rozbalovat. ,,Páni..." Řekl menší z Harryho rodičů. ,,Děkujeme moc Louisi." Přikývl jsem. ,,Není za co. Nevěděl jsem, co máte rádi tak jsem vsadil na jistotu." Usmál jsem se na ně, když si rozdělávali kávu z Afriky. Maminka ji milovala. Proto jsme doma měli doslova vždycky zásoby na rok.

,,Tak pojďte. Jdeme jíst." Usmál se na nás Niall. ,,Tak jak jste se dali dohromady?" Zeptal se s úsměvem na tváři Liam. Seděli jsme já a Harry vedle sebe. Jeho rodiče naproti nám.

,,Víš, bylo to u toho jezera, jak jsme tam chodili, když jsem byl malý." Odpověděl za mě Harry. ,,Tam je to krásný. Musíme tam někdy zase zajít." Niall se na mě s úsměvem podíval, jakoby mi chtěl dodat sebevědomí. ,,Jak se má maminka Lou?" Zeptal se Niall a já ztuhl. Ruka se mi začala jemně klepat. ,,Tati.. vždyť jsem ti říkal, že... " Ozvalo se Harryho naštvaný hlas. Chytil jsem ho za ruku pod stolem. ,,Nialle." Řekl varovně i druhý z rodičů. A mladší si to uvědomil a hned se začal omlouvat. ,,Promiň mi to Louisi. Jsem blbec. Mělo mi to dojít. Moc moc se omlouvám."

,,To je dobrý. Stane se. Neomlouvejte se za to. Prostě se to stává." Usmál jsem se slabé na všechny okolo. ,,A co táta? Jak to zvládáte?" Zeptal se znovu na pro mě trochu bolestivou otázku. Napil jsem se.

,,Otec... Pár dní po maminky pohřbu se rozhodl odstěhovat do New Yorku. A mě koupil menší být tady. Vzal si sebou jen to nejdůležitější a zbytek tady nechal. Jakoby chtěl zapomenout na devatenáct let svého života."  Nastalo ticho. ,,Promiň Louisi, ale tvůj táta je sobec. Něco se takového nám stát," Liam zaklepal na stůl. ,,tak Harryho nikdy neopustím." Usmál jsem se, nad jejich vztahem. ,,Táta byl takový vždycky. Ale za to nás miloval. Myslím, že proto odjel." Zakyval jsem hlavou.

,,Máte to výborné." Řekl jsem, protože to bylo opravdu výborné. ,,Děkuju Louisi." Poděkoval Niall.

,,Kluci, sice jsem to říkal už tady Harrymu, ale myslím, že ten ti to neřekl. Domluvil jsem vám zkoušení ve studiu. Stačí když se tam nahlásíte a řeknete, že jste ode mě." Šťastně jsem se usmál. ,,Děkujeme moc krát."