Jeden směr |Larry Stylinson|

30

Harry

Domů jsem dorazil za dvacet minut. Napsal jsem Louimu zprávu, že jsem doma. Když jsem přišel před dům, všiml jsem si, že se v obýváku svítí. Jasně, že čekali.

Vešel jsem potichu do domu s tím, že se možná vyhnu popisování dnešního večera.
Bylo mi jasné, že hned něco poznají. Šel jsem ke schodům do patra, když jsem zaslechl táty Nialla hlas.

,,Kam jdeš? Pojď nám říct jak to dopadlo!" Přikývl jsem a s neutrálním výrazem šel za nimi do obýváku. Udělali mi místo mezi nimi na gauči a já si tam sedl. Co asi dělá Loui? Oslavuje se svým tátou?

,,Tak kolikátý jsi byl?" Zeptal se pro změnu táta Liam nervózně. Pokrčil jsem rameny. ,,Byli jsme první." Usmál jsem se nad tou nedávnou vzpomínkou. Na jeho šťastný pohled. Na ty jeho jiskřičky v očích. Na jeho dokonalý úsměv. Do reality mě přivedli tátové, kteří ječeli jako malé holky.

,,Harry! Jsme na tebe tak pyšní! Jsi úžasný! Já to věděl!" Křičeli mi oba do uší a já se jen smál. Když se uklidnilo, sevřeli mě do medvědího objetí. Odtáhli se a jen mě každý z jedné strany držel v malém objetí. A tak jsme takhle spolu seděli a koukali na film. Mezitím jsem si chvilku psal s Louim, který šel spát.

,,Harry? Říkal jsi, že jste vyhráli. Jak jako vy? Myslel jsem, že jsi zpíval sám." Řekl táta Niall a podíval se na mě zvědavě s nakloněnou hlavou jako kočka. Poškrábal jsem se na zátylku. ,,A kde jsi byl tak dlouho?" Zeptal se táta Liam. Povzdechl jsem si.

,,Víte jak jsem nedávno byl trochu mimo?" Zeptal jsem se opatrně. Nechci jim nic zatajovat. Taky o jejich životě vím všechno. Jsme jak nejlepší kamarádi než rodiče s jedním puberťákem. ,,Jak by taky ne. Trvalo dlouho, než si se uklidnil." Řekl příkře táta Niall. ,,Tak dneska jsem mluvil, s tím klukem. Nebo spíš takhle...." Řekl jsem jim, jak jsem se mu vyhýbal a jak pak řekl před celou školou, že jeho maminka umřela.

A jak pak pro ni zazpíval písničku, kterou napsal. A jak jsem se pak dali zase do hromady, a jak jsme oba vyhráli.

,,Určitě vám to spolu sluší. Někdy ho sem přivěď. A ohledně toho duetu. Jestli budete chtít, můžu se zeptat ve studiu, jestli by ste tam v jedné z místností mohli něco vymyslet. Když budete mít problém se zkoušením a tak." Řekl mi táta Liam. Usmál jsem se. ,,Děkuju. On je strašně malinkej. Když mi chtěl dát pusu, musel si stoupnout na mé boty a ještě ke všemu byl na špičkách. I přesto, že mám teď špinavý boty, to bylo roztomilý." Táta Niall se překvapeně ozval. ,,On ti ušpinil boty a ty jsi ho nezabil na místě? Páni. Máš ho fakt rád." Usmál jsem se. ,,Už to tak bude."

Boty jsou moje lásky. Moje sbírka činí skoro 50 kusů. Většina mých peněz jde buď do bot, tetování nebo oblečení. A ty peníze si vydělávám. Když najdu práci na dobrém místě. Nedávno jsem dělal v pekárně, kterou musela ale majitelka zavřít, protože nevydělávala.

,,Dobrou. Musím jít spát. Zítra mě prý chce vzít někam, kde jsem ještě nebyl a říkal, ať si vezmu něco pohodlného. Snad mě nevezme na túru." Úšklíbl jsem se. Nikdy jsem túry neměl rád a rodiče to věděli. ,,Dobře. Tak dobrou noc Harry. A večeřel jsi?" Zeptal se táta Liam. ,,Neboj. Měl jsem čínu." Řekl jsem na schodech. ,,Tak mladý a už randí." Slyšel jsem tátu Liama. Zasmál jsem se. Podle vyprávění tvých kamarádů jsi na tom byl stejně. Ne-li hůř. Navíc nevím, kdo měl v osmnácti na krku malé dítě. No já určitě ne.

Šel jsem nahoru do pokoje a zveřejnil na instagram fotku mě a Louiho z dnešního večeřa a šel se osprchovat. Když jsem se vrátil, fotka měla hodně srdíček a spousty komentářů, které jsem si projížděl a četl si je. Na některé jsem odpověděl.

Najednou na mě vykoukl Taylořin komentář. Ta holka se mi plete do života co si pamatuju. A od té doby, co jsem se s ní rozešel roznesla po škole, že jsem ji znásilnil, jsem ji nenáviděl. Ani nevím, jakto že to přestalo. Téměř ze dne na den. Jeden den jsem nebyl ve škole a všichni druhý den dělali, jakoby se ta pomluva nestala. Jen se všichni dívali na Louise, jako na nějakého bosse. Na toho malého, usměvavého a hezkého kluka, který podle mě nedokázal ublížit ani mouše. Asi něco proved a oni pak na tu lež zapomněli.

Chtěl jsem jí na to odepsat, ale všiml jsem si, že to už Louis za mě udělal. Usmál jsem se nad jeho komentářem. To jsem já se svým přítelem.

S přítelem. Se svým přítelem. Usmíval jsem se jako zamilovaná puberťačka. Což jsem skoro byl.

Lehl jsem si do postele a téměř ihned usl.

🦋♣️
Děkuju moc za 1K přečtení za 30 dní!
😍 😍 😍 😍