,,Takže budu mít já jednou tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář. ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. ,,Chyb...
Vzal jsem si svoje kalhoty, ale zbytek mi půjčil Harry. Oblékali jsme se a Harry mi podával nějakou mikinu že skříně. Když jsem ale tam uviděl jeden kousek, zvedl jsem se a chňapl ho do ruky. Byl to krásný béžový svetr a hned jsem si ho vzal na sebe.
,,Tak co?" Harry na mě koukal téměř s otevřenou pusou. ,,Jsi tak sexy." Usmál jsem se. ,,Právě jsi přišel o svetr." Informoval jsem ho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Klidně ti je dám všechny. Moc je nenosím." Harry si na sebe vzal košili přesto kabát a šli dolů. Harryho rodiče seděli v kuchyni a zrovna se o něčem bavili s hrnky kávy v ruce. ,,Dobré ráno." Usmál se na ně a já tiše pozdravil. Harry pustil mou ruku a šel je obejmout. Kdy jsem se já takhle naposledy objal s tátou? V páté třídě, když jsem dostal pohár?
,,Jedeme do toho studia a cestou si někam zajdeme." Řekl jim a šel ke mě. ,,Dobře. Ale do desíti doma." Harry se usmál. ,,Nebojte." Chytil mě za ruku a táhl ven z domu k mému autu. ,,Můžu řídit?" Podíval se na mě štěněčíma očima. ,,Jasně že jo." Dal jsem mu do ruky klíče. ,,Miluju tě." Řekl. ,,Já tebe taky." Harry se na mě podíval. ,,Mluvil jsem k tomu autu." Odpověděl zcela vážně, ale na tváři mu hrál pobavený úsměv. ,,CoŽe?" Dal jsem si ruce v bok. ,,Dělám si srandu princezno. Jedeme." Nasedl do auta a já ho následoval.
,,Cestou se stavíme ještě v jedné kavárně. Mají tam boží dortíky a mám na něj chuť. Zamiluješ si je." Harryho oči zářili jako hvězdičky. Přikývl jsem, přestože na dortík jsem neměl ani pomyšlení.
Zaparkoval u malé kavárny, která se jmenovala Perfectkaffee. Velká okna, kterými jsme viděl dovnitř. Vystoupili jsme a s Harrym jsme ruku v ruce šli do kavárny. Našli jsme si místo v rohu, kde jsme viděli na všechny, ale na nás se nikdo nedíval.
,,Dobrý den, ráda Vas zase vidím Harry." Přišla k nám postarší servírka. ,,Dobrý den paní Clare*. Já bych si dal velké latte a ten čokoládový dortík. A ty?" Podíval se na mě. ,,Jedno malé cappuccino prosím." Usmál jsem se na paní. ,,Dobře. Všechno?" Zeptal se a Harry s pohledem upřeným na mě, chtěl ještě něco říct, ale já ho předběhl. ,,Ano. Děkujeme." Přikývla. ,,Hned to bude." Otočila se a odešla.
/*první kniha vedle mě je MI jehož autorkou je Cassandra Clare, jen kdyby Vás zajímalo, kde vymýšlím jména 😂/
,,Proč jsi si nic nedal?" Pokrčil jsem rameny. ,,Po ránu nejím dortíky. A ani moc palačinky. Nejraději mám ráno ovoce." Usmál jsem se. ,,Měl jsi to říct. Mohli jsme..." Začal Harry, ale já ho opět přerušil. ,,Ne. Nemohli. A už toho nech. Nebudeš se kvůli mě omezovat. Jasný." Podíval jsem se mu do očí, abych mu ukázal, že to myslím smrtelně vážně. ,,Jsi roztomilý." Usmál se Harry a chytil mě za ruku, kterou jsem měl na stole. Zčervenal jsem.
,,Tady to je." Usmála se na nás a dávala před nás naší objednávku. ,,Dobrou chuť." Usmál jsem se na ní. ,,Děkujeme." Celou dobu jsme si v kavárně povídali. V kavárně byl klid až na jednu malou holčičku, která probíhala po celé kavárně. Kéžby tady... Ne. Nemysli na to. Dělej. Mysli na toho sexy kudrnatého kluka před tebou!
,,...A tak jsem místo toho, abych napsal 0,17 metrů napsal 17 metrů. Učiteli jsem řekl, že jsem se upsal v desetinné čárce a opravil to na 1,7 metrů. Byl z toho na palici, ale aby toho nebylo málo tak..." Povídal mi Harry jednu historku, ale já ho nevnímal. Celou dobu jsem koukal na tu holčičku a bál se, aby si něco neudělala. Její rodiče tam celou dobu seděli a povídali si, téměř ignorovali to malé stvoření kolem nich.
Zrovna probíhala kolem nás a najednou zakopla. Hlavou si to mířila rovnou na stranu rohu. Zvedl jsem se, dal tam ruku a druhou dal před holčičku chytajíc jí do náruče.
,,Dobrý?" Zeptal jsem se a pustil jí. ,,J-jo. Asi." Byla úplně mimo. ,,Musíš na sebe dávat pozor zlatíčko." Pohladil jsem ji po vláskách. ,,Budu. Děkuju moc za záchranu! Jste můj hrdina!" Objala mě a já kolem ní obmotal ruku. Kdyby se to tehdy nestalo...
,,Není za co." Usmál jsem se na ní. ,,Jak se jmenujete? Abych mohla říct kdo mě zachránil." Pohladil jsem jí po krásných dlouhých vlasech. Měla by je taky? ,,Jsem Louis a ty princezno?" Při oslovení princezna se na mě šťastně usmála. ,,Jsem Felicite." A to byl pro mě konec. ,,D-dobře... Bez radši za rodiči, ať se nebojí. Buď opatrná." Odthal jsem se od ní. ,,Musím na záchod." Řekl jsem Harrymu, na kterého jsem se ani nepodíval a šel na záchody.
Jak dopadlo vysvědčení. Já měla tři čtyrky. 😂 Není se čím chlubit, ale ekonomika a účto nepatří mezi mé silné stránky. 😂 😂 😂
