WEDRY
Je to týden od toho co jsem poznal toho nejkrásnější kluka na tomhle krutém světě. Štěpán, tak se jmenuje. Stále mě, ale furt štve že se mě snaží donutit přestat kouřit. Taky je na můj vkus moc otravný.
Upiju ze svého ovocného čaje a sednu si pohodlněji na parapet. Nemám balkón, co se dá dělat. Víc se přikryju menší dekou a upiju z hrníčku. Nemám balkón, ale mám krásný výhled na město. Už je to asi dva týdny co jsem si nedal žádné jídlo. Trošku se leknu když uslyším zvonek. ,,Páni, tak dlouho nikdo na mě nezazvonil.."pomyslím si. Položím hrneček s čajem a deku a jdu ke dveřím. Otevřu dveře a uvidím Štěpána. ,,Jak si zjistil kde bydlím?"zamračím se. ,,No.."znervózní,,Nejsem žádnej stalker, ale sledoval jsem tě jak si šel domů."pokrčí ramenama. ,,Ale furt se tomu říká 'stalkování'. A jdi pryč, mám něco na práci!" 'žduchnu' ho rukou trochu do hrudi. ,,A co přesně?"zvedne jedno obočí. ,,Čumět z okna.."zabouchnu rychle dveře a jdu zpět k oknu. ,,Opravdu nemám na nic chuť, hlavně si povídat." řeknu si v duchu. Povzdychnu si frustrovaně, když zas někdo zazvoní. Jdu zpět, otevřu dveře a než se naděju Štěpán už je vevnitř. ,,Udělej mi kávu, prosím tě."koukne na mě, potom co si dá bundu na věšák. ,,V tomhle počasí ti spíše prospěje čaj.."řeknu chladně, jako vždy, a jdu do kuchyně.
