ARTIX
,,Jaký máš názor na Radka?"zeptám se Kuby potom, co odejdeme z 'jejich' bytu. Jen na mě koukne, usměje se a víc mi stiskne ruku. ,,Je to fajn kluk, někdo, koho si Štěpán vždy přál, ale.."zastaví se a nic neřekne. Jen zvednu jedno obočí a on si povzdychne. ,,Nic proti, ale jak jsem se na něj koukal, když za námi přišel do předsíně, vypadal jako anorektik. Možná se mi to jen zdá, já nevím, ale podle mě on nic nejí."spadne mu úsměv, tak jako mi. Ano, všiml jsem si, že Radek byl o dost hubenější než předtím, ale já mu do jeho života nechci dávat nějaké stupidní rady a takové věci. ,,Ano, předtím nebyl tak moc hubený, jak ty říkáš. Ne, nezdá se ti to. Já bych mu moc rád pomohl, jen já nechci vypadat jako někdo kdo je lhostejný a dává všem rady do života."sklopím pohled ke svým nohou. ,,Rozhodně by si tak nevypadal, jsi přece jeho nejlepší kamarád a musíš mu přeci nějak pomoci. Sám moc chceš aby vám vaše přátelství zůstalo do konce. No, ne?"pustí mou ruku, dá ji kolem mého pásu a přitáhne si mě blíž. Kouknu na něj a jen kývnu hlavou, v souhlas. Trošku už začínám zavírat oči, Kuba si toho očividně všiml, protože si mě vzal do náruče. ,,Klidně spi, vidím, že jsi už unavený."zašeptá mi do ucha a dá mi pusu do vlasů. Usměju se, dám si hlavu do jeho hrudi a zavřu oči.
