Jdu po ulici se sluchátky v uších a jdu si vyřídit jednu věc. I když vím, že Radek je dospělý, bojím se o něj. Přede mnou už nekouří, ale mám takový dojem, že, když nejsem poblíž já tak si zapálí. Ano, je to jeho zdravý, ale ubližuje mu to. Nechci aby umřel na rakovinu plic.
Sundám si sluchátka z uši a schovám je do kapsy. Vejdu do klenotnictví a ještě podržím jedné paní dveře, která mi s úsměvem poděkovala.
,,Štěpáne."uslyším známý hlas a otočím se. Uvidím Honzu a dojdu k němu.
,,Čau Honzo, tady jsou peníze."položím tisíc pět set na sklo, pod kterým jsou prstýnky.
Honza si peníze vezme, dá je do pokladny a položí přede mě černou krabičku. Otevřu ji a hned na mě vykoukne stříbrný prstýnek s kamínkem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Usměju se pro sebe a schovám si krabičku do kapsy.
,,Snad se bude líbit."mrkne na mě Honza.
,,Určitě."uchechtnu se.
,,Tak kdo je ta šťastná?"zvedne obočí a usměje se.
,,Šťastný."opravím ho a on na mě vykulí oči.
,,Jmenuje se Radek."řeknu když už chvíli nic neříká.
,,Tak to přeju, popíšeš mi ho?"opře se o sklo a někdy i otočí hlavu k paní, které jsem držel dveře.
Vytáhnu z kapsy mobil a najedu do galerie. Najdu nějakou fotku Radka a ukážu ji Honzovi.
,,Vybral sis dobře, je to kus."uchylně se usměje.
,,No to teda, ale jenom můj."mrknu na něj.
,,Tak já už půjdu, tak zas někdy, Honzo, čau."rozloučím se a odejdu z klenotnictví.
