WEDRY
Před týdnem mě pustili z nemocnice a teď jsem na procházce s Terkou. Se Štěpánem se mám potom setkat v parku ve dvě, je třičtvrě na dvě a já jsem na cestě do parku.
Dojdu do parku a sednu si na nejbližší lavičku. Koukám do kočárku s úsměvem, protože Terezka usla a vypadá roztomile.
,,Tak už i děcko s tím debilem máš, jo?"uslyším za sebou známý hlas a otočím se za ním. Uvidím Pavla, který mě propaluje pohledem.
,,Co se staráš. Není to tvoje věc!"protočím očima.
,,Nebuď drzej!"dojde ke mně a vezme mě za zapěstí. Vytáhne mě na nohy a já se mu snažím vymanit z ruky.
,,Nešahej na mě!"zakřičím a dám mu facku.
,,To si vypiješ!"zařve na mě.
,,Pusť mě!"kopnu ho do rozkroku, čímž mi pustí ruku a chytne se za rozkrok.
Chytnu kočárek a běžím, i s ním, pryč. Terezka se po pár sekundách probudí a začne se smát, nad čímž se musím i maličko pousmát. Když už doběhnu, co nejdál od Pavla, zastavím se. Terezka se stále směje. Ucítím doteky na svých bocích a jak mi někdo dává polibky na krk.
,,Ahoj, zlato. Ahoj, Terezko."odtáhne se Štěpán od mého krku a pohladí Terku po malé ručičce. Ona jen něco zažvatlá, já se jen usměju.
,,Půjdeme domů?"zeptá se mě a políbí mě. Jen kývnu hlavou a my se vydáme směrem k našemu bytu.
