Dvacet devět

820 62 2
                                    

WEDRY

Potom, co jsem všechno řekl doktorovi, mi odebral krev, změřil mi tlak a chtěl i moč. Do dvou dnů by mi měl přijít email, co mi je.

Sedím v kuchyni u stolu se skleničkou v ruce, v které je čistá voda. Vlastně už nic jiného ani nepiju. Najednou uslyším odemykání dveří a jen čekám, kdy dojde do kuchyně Štěpán, nikdo jiný od mého bytu ani klíč nemá. Štěpán dojde do kuchyně a zářivě se usměje.

,,Tak co?"zeptá se a políbí mě do vlasů.

,,Do svou dnů by mi měli přijít výsledky."usměju se taky.

,,Dobře."kývne hlavou a začne si dělat kávu.

,,Kde si vůbec byl?"zeptá se zvědavě a kouknu na něj.

,,Měl jsem schůzku s jedním známým."řekne bez emocí a ani se na mě netočí.

,,Aha."řeknu, vstanu a dojdu k němu.

Stoupnu si na špičky a obejmu ho ze zadu. Usměju se pro sebe a dám mu pusu do vlasů. Uvidím, že se Štěpán též usmál. Otočí se čelem ke mně a dá si ruce na mé boky.

,,Jsi roztomilý."řekne a já hned zčervenám jak rajče.

,,To není pravda!"řeknu naštvaně dětským hlasem.

,,Ale je."políbí mě na nos.

,,Je špatné lhát!"zamračím se.

,,Nelžu. Jen říkám pravdu."

Ty a já |Wedrix|Kde žijí příběhy. Začni objevovat