WEDRY
Už je to nějaký ten pátek, co jsem se Štěpánem nepromluvil. Taky jsem si i kvůli tomu ublížil. Udělal jsem si na levé ruce žiletkou pár ran. Přesněji patnáct ran.
Jdu se slzami v očích po parku a dorazím k mostu. Sednu si na něj a zapálím si. Koukám do blba a nechám slzy sjíždět po svých tvářích. Odhodím nedopalek do potůčku a rozbrečím se. Dám si hlavu do dlaní a lokty na stehna. Ucítím ruku na svých zádech, ale nezvednu pohled. Po pár minutách zvednu pohled a uvidím kluka ve stejném věku jako já. ,,Neznáme se, já vím, ale mohu vědět co vás trápí?"řekne ustaraně. Vypadá velmi sympaticky a doufám, že budeme přátelé. ,,Tykej mi a jsem Radek.."postavím se a utřu si pár slz. Jsem o nějaké milimetry menší, ale nevadí mi to. ,,Josef" usměje se na mě. Trošku se na něj pousměju. Jdeme z parku a jdeme ke mně do bytu.
Povídám si už pár hodin, což je u mě novinka. Smějeme se jako blázni a myslím, že Pepa je pro mě od teď nejlepší přítel. Řeknu mu i o Štěpánovi. Hodně se mi ulevilo, že se někomu můžu otevřít a říct vše co mě trápí. Ne, že bych Štěpánovi nevěřil. Jen prostě, nevím. Mám pocit, že by ho to stejně nezajímalo. Na rozloučenou se s Pepou obejmeme, vyměníme si čísla a odejde. Jen se usměju a zavřu dveře. ,,Našel jsem si kamaráda.. "
