BAXTRIX
Já budu táta. JÁ BUDU TÁTA! Bože, nemůžu tomu uvěřit! Ale stejně to je divný, že je Ráďa těhotný. Vždyť, to je nemožné, ne? Očividně to asi možné je, ale to je jedno. Hlavně, že dítě bude v pořádku.
Ležím s Ráďou v náručí, v posteli a pozoruju ho. Má zavřené oči a oddechuje. Takže ještě spí. Snad už nebude nějak moc zvracet, protože mě bolí vidět ho tak. Držím si jeho tělíčko pevně u sebe a prohrabuju se mu ve vlasech. Jeho brýle jsem mu dal na stolek aby nepřekážely.
Když Ráďa spí vypadá jako andílek. Když je vzhůru je to takové nevinné štěňátko, které musím za každou cenu před vším zlým chránit. Pohladím ho rukou, kterou jsem mu prohraboval vlasy, po líčku. Políbím ho do vlasů a on se ze spaní usměje. Usměju se taky a přikryju nás. Pohladím ho jemně po bříšku a on se nad tím dotekem zavrní. Uchechtnu se a znovu obejmu jeho malé tělíčko.
Vypadá na první pohled, když spí, tak zranitelně. Musel si životem hodně projít. Už podle toho, že kouří. Doufám, že teď když čeká naše miminko nebude. To by mohlo dítěti ublížit. Také i jemu.
Musíme ještě vymyslet jméno. Kluk bude, třeba Alex. Holčička zase třeba, Alexa. Jak originální. Zasměju se nad sebou. Tak holčička třeba, Tereza. Třeba.
Políbím znovu Ráďu do vlasů a zavřu oči. Po pár minutách usnu.
