WEDRY
Stojím u hrobu své milované babičky, která mě podržela vždy v těch nejhorších chvíli. Chci jí zpět. Chci aby řekla, jak vždycky říkala, že vše bude v pořádku.
Klečím u jejího hrobu a rozbrečím se. Hystericky se rozbrečím. Dám si hlavu do dlaní a snažím se nebýt tak nahlas. Kouknu se na hrob a malinko se po usměju. Vstanu, vytrhnu pár centimetrů od jejího hrobu dvě sedmikrásky a dám ji je na hrob. Pamatuji si, jak se vždycky usmívala, i z nějaké maličkosti či hlouposti. Pohladím hrob a odejdu z hřbitova. Vždycky i říkala, ať myslím na něco hezkého. Vzpomenu si na majitele s tmavě hnědýma očima a pousměju se. Zapálím si cigaretu a potáhnu ji, poté i vydechnu kouř. ,,I když kouříš a i kdyby si byl i alkoholik..pořád budeš můj nejdražší vnuk, které ho budu stále ze svého starého srdce milovat." Vzpomenu si na větu, kterou mi řekla, když zjistila, že kouřím. Zastavím se před budovou, kde bydlím, odhodím nedopalek a zašlapnu ho podrážkou mých Vans. ,,Radku!" uslyším za sebou hlas hnědoočka a otočím se. I když vypadá jakoby týden nespal, furt vypadá dobře a je roztomilý. Doběhne ke mně a obejme mě, jako by jsme se roky neviděli. Objetí mu opětuji a stoupnu si na špičky, abych byl alespoň trošku ve výšce jako on. ,,Je to roztomilý, jak se snažíš být vyšší jako já."
