WEDRY
Pár minut, potom, co se mi stala ta nejhorší noční můra, tu ležím a ani se nehnu. Nemá to ani cenu. Všechno mne bolí, nemohu se ani hnout. Jediné, co si právě přeju, je aby má maličká dcerka nebyla jako já. Nechodila s totálním, kreténem jako je Pavel. A nekouřila. Hlavně jí nepřeju aby jí nějaký hajzl znásilnil.
,,Radku? RADKU!"uslyším hlas Pepy a poté ruku na mém rameni.
,,Co se stalo?"začne vzlykat. Nemám ani sílu nic říct.
Pepa mě vezme do náruče a já si automaticky dám ruce kolem jeho krku. Jdeme asi k našemu bytu, protože mě nenapadá kam by mě mohl odnést. Dokonce si ani nevšimnu, že už jsme dorazili k nám a že na mě někdo mluví. Kouknu před sebe a uvidím krásné tmavě hnědé oči, mého manžela. Usměju se malinko a pohladím ho po líčku.
,,Pavel mě znásilnil, měl tam i nějakého kamaráda, které mu jsem musel kouřit."řekl jsem bez emocí a stále koukal do očí Štěpána.
,,Štěpí. Prosím, slib mi něco. Jestli umřu, slib, že se o naší Terezku postaráš. A postarej se o to ať není jako já. Ať nechodí s nějakým grázlem, který jí zničí. Ať nekouří. Ať si neničí zdraví. Ať není anorektička. Prosím, ať není jako já."rozbrečím se a celým mým tělem projede neskutečná bolest.
,,Jinak, moc děkuju. Za vše. Nikdy jsem nepotkal tak úžasnou osobu jako ty. Prosím, ať si Terezka najde někoho jako ty nebo ať je jako ty. Miluju tě, Štěpí."řeknu se slzami v očích a políbím ho. Odtáhnu a zavřu oči.
Potom už jen tma....
