Čtyřicet jedna

739 49 3
                                    

WEDRY

O tom incidentu s Pavlem jsem Štěpánovi radši neřekl, nechci mu přidělávat problémy.

Procházím se po městě a koukám po okolí. Lidé se stále na mě koukají tím nenávistným pohledem. Nejradši bych se odsud odstěhoval, nechci aby se takhle koukalo poté i na mou dceru. O mě ať si říkají, co chtějí, ale o mé Terezce ani slovo. Dojdu do známé trafiky a koupím si krabičku cigaret. Odejdu z trafiky a mířím pomalu do parku. Hnusím se sám sobě, slíbil jsem si, že kouřit přestanu, ale nejde to. Dojdu k mostu, na který jsem často sedával a sednu si na něj. Vytáhnu si cigaretu a zapálím si jí(zapalovač jsem si koupil k tomu). Potáhnu tabák a vydechnu kouř, jak mi ten krásný pocit chyběl.

,,Zase?"uslyším Štěpánův hlas a zadrhnu dech. Otočím se na něj a on mě propaluje pohledem.

,,J-já."nedokázal jsem nic říct, nic. Sám jsem si i Štěpánovi říkal, že se pokusím přestat kouřit. Mrzí mě to, že jsem zklamal.

,,Radši půjdu domů, nechci se koukat jak se ničíš."řekne se zklamaným hlasem a odejde. Nahrnou se mi slzy do očí a kouknu na cigaretu.

,,Omlouvám se."zašeptám si pro sebe a odhodím cigaretu do potůčku. Sjedou mi slzy po tvářích, které si hned radši utřu. Vstanu z mostu a začnu se pomalinku procházet.

Své ruce jsem si dal do kapes od mé mikiny. Se sklopeným pohled jsem šel a do někoho narazil. Potichu se omluvím a obejdu osobu, která mě chytne za ruku. Kouknu na osobu a zděsím se. Pavel.

,,Teď hezky půjdeš se mnou!"začne mě tahat do temné uličky.

,,Nech mě, prosím!"začnu se kroutit jak jen můžu, ale stejně mi to nepomáhá.

,,Drž hubu!"dá mi obrovskou facku a mě sjedou po tvářích slzy.

Začne mi svlékat kalhoty a já se snažím bránit. Najednou mě někdo chytne ze zadu za ruce a pevně mi je drží. Té osobě se nemohu podívat do očí, takže nemám tušení, kdo to je. Pavel mi sundá kalhoty a trenky po kolena a začne si sundávat ty své. Začnu sebou trhat a kopat, ale marně. Osoba, která mě drží za ruce mě otočí čelem k sobě a donutí mě si dát do pusy celý jeho úd. Vodopád slz mi stéká po tváři, když mi tělem projede nehorázná bolest. Pavel do mě začne nemilosrdně přirážet a mým tělem projíždí nesnesitelná bolest. Ten chlap, co mi držel a stále drží ruce, přiráží do mé pusy a já mám co dělat abych se neudusil. Co jsem komu udělal? Čím jsem si tohle zasloužil? Kdybych nebyl takový hlupák a nešel hnedka za Štěpánem, nic z tohodle by se nestalo. Kdybych nebyl takový hlupák a nekoupil si ty debilní cigarety.

Ty a já |Wedrix|Kde žijí příběhy. Začni objevovat