WEDRY
Už je to týden, co je zvracím a nic nejím, protože bych to stejně vyvracel. Dnes jdu s Pepou na kontrolu, protože Štěpán si potřebuje zase něco zařídit.
Postávám v mikině před svým bytem a čekám na Pepu, který má zpoždění. Najednou uvidím Pepu, který nemůže popadnout dech. Doběhne ke mně a začne dýchat nahlas.
,,Pr-rom-miň, že jdu p-poz-dě, al-le nějak js-em zas-pal."řekne a přitom se snaží popadnout dech.
,,V pohodě, jdeme?"položím si ruku na jeho rameno a čekám než přestane tak nahlas dýchat.
Kývne hlavou a mi se rozejdeme k mému Peugeotu. Sednu si na místo řidiče a Pepa na místo spolujezdce. Nastartuju auto a jedu směr nemocnice.
Dojdu před budovu a zaparkuji. Vystoupíme oba z auta, které zamknu a rozjdeme se k budově. Vejdeme do budovy a dojdeme k recepční.
,,Dobrý den, jak vám mohu pomoci?"zeptá se mě milá, starší dáma s úsměvem.
,,Dobrý den, víte, já už asi tak týden zvracím a nic jiného nedělám. Mohl bych jít za nějakým tím doktorem, ať se na mne podívá?"usměju se a upravím si brýle.
,,Ale jistě, hned zavolám panu Layerovi."vezme sluchátko a po chvíli do něj začne mluvit. Položí ho a koukne na mě.
,,Pan doktor Layer tu bude, co by dub."jen kývnu hlavou a sednu si na plastovou židli. Pepa vedle mě a povzbudivě se na mě usměje.
,,Dobrý den"dojde k nám asi tak čtyřiadvacetiletý muž,,Jsem doktor Layer a vy?"
,,Radek Vedral!"vstanu a my si podáme ruce.
,,A tohle můj kamarád."ukážu na Pepu, který taky vstane.
,,Josef Trojan."taky si podají ruce.
,,Pojďte za mnou a řekněte mi, co vás trápí."řekne doktor a my se rozejdeme někam od recepční.
