WEDRY
Už jsem v devátém měsíci a je to hrůza. Nemůžu se skoro ani pohnout a hrozně se mi mění nálady. Hlavně Štěpán je doma jenom až odpoledne, protože pracuje.
Stojím v kuchyni a piju vodu, nic jiného vlastně nepiju. Je okolo jedné odpoledne. Prohrábnu si rukou ve vlasech a najednou se začnu cítit trochu divně. Jako by...ne. Podívám se dolů na své nohy, pod kterým ji je malá část nějaké vody.
,,Ou shit."řeknu si pro sebe. Ani si nevšimnu, že Štěpán došel domů a ucítím ruce na svých bocích.
,,Ahoj, zlato."dá mi pusu na krk a já se malinko zachvěju.
,,Štěpáne, praskla mi voda."řeknu s klidným hlasem a kouknu na něj. Ten na mě zděšeně kouká a hned běží do ložnice. Přiběhne s taškou a hned mě bere za ruku.
Nazujeme se a hned odejdeme z bytu. Nasedneme do jeho auta, hned se rychle rozjede a já jen vykulím oči.
.......
,,Dobrý den, tady mému manželovi praskla voda."začne povídat sestře a ta mi hned doveze vozík. Jen si do něj sednu a kouknu se strachem na Štěpána.
......
,,Takže, kdy chce začít s porodem?"zeptá se mě milá doktorka.
,,Co nejdříve!"
,,Nejdříve to půjde za hodinu."
,,Fajn"
,,Tak za hodinu, naschledanou."
.....
,,Můžeme?"
,,Ano"
,,Tak pojďme, sestro!"
......
,,Teď vás uspíme, ano?"
,,D-dobře"
,,Nemusíte se bát"
Najednou mi něco píchne do ruky a mě přepadne únava. Mé víčka jsou těžká, tak je zavřu a hned poté usnu.
