Osmnáct

1K 71 3
                                    

WEDRY

,,Vem si to jídlo, Radku!"řekne přísně Štěpán a dá mi před nos těstoviny. Jen se znechuceně ušklíbnu na jídlo a poté na něj. Štěpán se zamračí a já jen sklopím pohled. ,,Sněs to!"přisune to ke mně ještě blíž a já kouknu na jídlo. Odsunu od sebe talíř a kouknu na něj. ,,Nechci to, nemám hlad."řeknu bez emocí. Nechápu co na tom nechápe. ,,Nechci aby si byl anorektik."řekne jakoby se měl za chvíli rozbrečet. ,,Nejsem anorektik, jen prostě nemám hlad. Nevidíš jak jsem tlustej?!"otráveně si povzdychnu. Štěpán na mě jen vykulí oči a trošku pootevře rty. Roztomilé. ,,Prosím?! Ty a tlustej?! Vždyť jsi skoro kost a kůže!"trošku zvýší hlas. Jen na něj bez emocí koukám a mlčím. Vezme trošku těstovin na vidličku a dá mi je před ústa. Povzdychnu si, vezmu mu vidličku a dám si sousto do úst. Uvidím jak se Štěpán pousměje. Začnu po menších soustech jíst těstoviny a já si vychutnávám chuť jídla, které jsem měsíc neměl. Dojím těstoviny a kouknu na Štěpu. ,,Chutnalo?"koukne mi do očí a usměje se. Vstanu od stolu a dám mu pusu na líčko. ,,Děkuju."zašeptám mu do ucha a políbím ho. Polibek prohloubí a dá si ruce na mé boky. Já si dám ruce za jeho krk a stoupnu si na špičky, abych byl trošku ve výšce jako on. Uslyším jak se uchechtne a začne mě líbat.

Ty a já |Wedrix|Kde žijí příběhy. Začni objevovat