WEDRY
Je to přesně tři týdny co jsem nic nejedl a pět dní od toho 'incidentu'. Nevím, jestli se bát, že je v tomhle městě můj ex nebo...prostě se jen bát, že tu je.
Sedím na parapetu a koukám na město. Tohle město je tak krásné, ale zrovna nejmilejší lidi tu nežijí. Taky už dva dny nejsem v kontaktu se Štěpánem. Je to divný. Chybí mi jeho otravování, ale nechci si to přiznat. Sralo mě to, ale teď mi to chybí. Jsem divnej? Rozhodně. Vstanu z parapetu, když někdo zazvoní. ,,Doufám, že je to Štěpán."pomyslím si pro sebe. Otevřu dveře a uvidím majitele s těmi nejkrásnějšími tmavě hnědými očkami. Jen se usměju a Štěpán, bez mého souhlasu, vejde. Zavřu za ním dveře a usměju se v duchu pro sebe. ,,Udělej mi prosím tě kávu.."koukne na mě, potom co si dá bundu na věšák a usměje se. Zasměju se. ,,Prospěje ti čaj. Kávu sis měl dát ráno."mrknu na něj a odejdu do kuchyně. Zapnu konvici s vodou a dám do hrníčků pytlíček s ovocnou příchutí, jahody a maliny. Můj nejoblíbenější. Dojde za mnou Štěpán a ucítím dlaň ve svých vlasech. Otočím se na Štěpána, který se na mě jen nevinně usměje a rozhrabe mi vlasy. ,,Díky."usměju se na něj ironicky a zasměju se. ,,Není zač."taky se zasměje. Upravím si vlasy a naliju vodu z konvice do hrníčků. ,,Co máš furt s tím čajem? Jinak jednu kostku cukru, prosím."opře se zádama o linku a stále na mě kouká. Kouknu mu do očí a usměju se. ,,Zahřeje tě a někdy ti i zlepší náladu."
