Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 24

Changkyun

Zasměju se, když mi přijde zpráva. Zrovna mi maskérka česala vlasy a tak se lekla, když jsem se začal smát. Je pravda, že jsem se neudržel. Včera to opravdu stálo za to, a i když jsem se chvílemi vážně snažil, tak jsem se neudržel. Ale to, jak jsem si označkoval jeho krk, na to jsem pyšný. Zamknu telefon a nechám se od maskérek nalíčit, abych mohl nafotit nějakou reklamu. Ani nevím na co, doufám, že to není třeba na plenky. Ehm.

"Hyungnim, kolem druhý potřebuji volno, jdu nakoupit to oblečení na Idol Party." zadívám se na manažera. Zrovna přidával na počítači nějaké info na náš oficiální facebook, tak se na mě v transu otočí. Zopakuji mu mou větu a on přikývne.

"Jasně, počítám s tím, ale v pět máme být už na natáčení, tak mi pak zavolej, kde jsi, ať te včas vyzvednu." vážně se na mě zadívá. Přikývnu, a když přijdu na řadu se svým focením já, tak dojdu před bílé plátno a nechám se nafotit s různými kosmetickými přípravky.

"Dobrý, to by šlo." zadívá se Fotograf do foťáku a pak spolu zkoukneme fotky v počítači. Odsouhlasím je a skočím se posadit na sedačku k ostatním. Zrovna jde na řadu Minhyuk a nadšeně u toho poskakuje.  Zasměju se a Hyungwon se ke mě přisune a ustele si na mém rameni.

"Ta autorka má nějakou dlouho pauzu, už dva týdny není nová kapitola," smutně si povzdechne, když autorka jeho oblíbené fanfikce 2won není aktivní. "já věděl, že nemám číst povídky v průběhu." naštvaně si povzdechne a nafoukne tváře. Zasměju se a zakroutím hlavou.

"Co kdyby jsi místo čtení fanfikcí, zkusil reálnou verzi? Co třeba svést Wo-" zacpe mi pusu, když dotyčný sedí ani ne dvě židle od nás.

"Pšššššt!!" naštvaně mě uštkne, zakroutím hlavou a povzdechnu si, je to ztracený případ.

Když se blíží druhá hodina, tak nedočkavě přešlapuju z místa na místo a povzdechnu si, když Wonhovi trvá než odsouhlasí svoje fotky, pořád se mu na nich něco nelíbí, a tak se fotí znova a znova a znova.

"Hyungnim, já už mám nafoceno, nemůžu jít?" prosebně se na něj zadívám. Zamyslí se, podívá se na hodinky, a pak si povzdechne a pokyne mi rukou, ať jdu.

"Yes." zajásám. Rozloučím se s ostatníma, poděkuju fotografovi, maskérkám a celému týmu a rozloučím se s nimi a pak vyběhnu ven a chytím si taxík. Nechám se jim odvést k Bear Cafe, a když vystoupím, tak Kihyun už čekal před vchodem. Zasměju se, když ho uvidím. Měl kolem krku šátek, a když mě zaregistruje, jak na něj mávám z okénka taxíku, tak nafoukne tváře.

"Kiki, tady." ukážu mu, ať si jde sednout. Chvíli ještě stojí, asi vstřebává, co po něm chci, ale pak se vydá směrem ke mě a nasedne do taxíku vedle mě. Dám řidiči novou adresu a necháme se jim vést do salónu.

"Zlobíš se na mě?" pozvednu obočí, když má nafouklé tváře a dívá se z okénka. Zasměju se a nahnu se k němu, abych mu to zašeptal do ucha. "Až vystoupíme, tak se chci podívat, jak tvůj krásný krček vypadá na živo." pohladím ho po stehně. Drbne do mě a snaží se tvářit naštvaně, ale moc mu to nejde. Po pár minutách znovu zastavíme. Dám řidiči správnou sumu plus nějaký ten tip a pak vystoupíme.

"Tak jsme tady." ukážu na obchod. Chytnu ho za ruku a vedu dál. Překvapeně se rozhlíží kolem, a když vejdeme dovnitř, tak zalapá po dechu. Začnu chodit mezi regály a věšáky a hledám kousky, které by na něm mohly být sexy. Kihyun si zatím všechno nadšeně prohlíží. "Tak pojď," chytím ho za ruku a vedu ho za roh ke kabinkám. Dám mu do ruky oblečení a ukážu na kabinku. Začervená se a vleze dovnitř. Sednu si na sedačku před a čekám než se převlékne. "už?" zeptám se po chvíli.

"Jo, ale nevypadá to dobře." špitne. Zakroutím hlavou a vstanu ze sedačky, otevřu dveře a vlezu si za ním. Přes saténovou leskle červenou košili jsem dokonale viděl jeho křivky a ještě když přesto měl to černé sexy sáčko. Skousnu si ret a rukama přejedu po jeho hrudi a 'omylem' palci zavadím o jeho bradavky. Vzdychne a škubne sebou.

"Moc ti to sluší, hyung," pohladím ho po bocích a natlačím ho na stěnu. Opřu ho o ní zády a pohladím ho po stehně. "akorát mi k tomu nesedí ten šátek." zaháknu ukazovák pod látku a rozvážu mu uzel, abych ho sundal. Skousnu si ret. " Na živo to vypadá mnohem líp." zavrním a ani nevím, kde se mi z hrdla vydral takový zvuk, ale Kihyunovi se rozšíří zorničky a rukama mě obejme kolem krku. Nečekám na nic a rukama zajedu pod koleno jeho pravé nohy a navedu ho, aby ji dal kolem mého pasu. Víc ho natlačím na zeď a udělám to samé s jeho levou nohou, dokud je nemá obě kolem mého pasu. Zalapá po dechu a to samé udělám i já, když přes sametovou lásku cítím jeho tělo. Znovu se vrhnu na jeho krk a ignoruju jeho protesty.

"Kyunnie, to bolí-ah." vzdychne, když se k němu nalepím svým rozkrokem a rukou mi vjede do vlasů. Aniž bych to nějak ovlivnil, tak začnu dělat pohyby jako bych přirážel. Tlumí svoje vzdechy v mém ramenu a já jsem moc rád, že se mu to tolik líbí.

"Je všechno v pořádku?" ozve se z venku jedna z pracovnic. Kihyun vytřeští oči a zalarmován se na mě podívá.

"Měl by jsi jí odpovědět," zašeptám mu do ouška a při posledním pohybu se neoddaluju, spíš se rozkrokem nalepím na jeho zadeček ještě víc a začnu boky dělat krouživé pohyby.

"Pane?" ozve se s větší starostlivostí, když kihyun začne zrychleně dýchat.

"V-Všechno je v pořád-u nhhh." na konci si skousne ret a sklopí zahanbeně hlavu.

"Dobře" ozve se z venku po chvíli. Zasměju se.

"Kyunnie." vzdychne Kihyun.

"Pak mi musíš ten včerejšek vynahradit," mrknu na něj, když mi začne zvonit telefon a já ho musím pustit na zem. "viděl ty cucfleky Mark?" zasměju se a on zakroutí hlavou.

"Jen šéf." polkne stále rudý a se stále zrychleným dechem.  Přikývnu a vyjdu ven, aby se mohl převléknout, zatím co já vezmu telefon.

"Přesunuli to? Dobře, hodím ho domů a hned pojedu do společnosti." odsouhlasím manažerův plán a hned, jak Kihyun vyjde ven, tak si skousnu ret. Vezmu oblečení a zaplatím za něj. Překvapeně se na mě dívá a má trochu nafouklé tváře a šátek má zase kolem krku. Zavolám taxík, a když na něj čekáme, tak ho držím za ruku. Po tom, co do taxíku nastoupíme, tak nadiktuji adresu a rozjedeme se.

"Tak jsme tady." mrknu na něj a vystoupím s ním, abych mu dal z kufru tašky s oblečením. Když se loučíme, tak ho obejmu a šibalsky mu vezmu šátek. "Neměl by jsi je skrývat." vypláznu na něj jazyk a zapluju do auta, a když se rozjedeme, tak stáhnu okénko a s šátkem v ruce mu zamávám. Bože, to jak tam nasupeně něco křičí, je ta nejlepší věc na světě.