Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 3

Kihyun

Když se konečně ztiší hudba u sousedů, no vlastně úplně utichne, tak si zalezu do postele. Nemůžu spát, tak se chvíli převracím, než se mi to podaří. Ráno je jako každé jiné, vstanu dřív, než mi zazvoní budík, tak jako vždycky. Dělám to, co každé ráno, vlastně už si ani nepamatuji, kdy jsem udělal něco jinak, než jsem zvyklý. Myslím si, že nikdy. Dělám prostě všechno tak, jak jsem zvyklý. Jako vždy. Dojdu do práce a začnu uklízet, prachu tu sice moc není, včera jsem to uklízel, ale přece jen...udělám to znovu a pečlivě všechno přetřu a netrvá to ani dlouho a celá kavárna se leskne čistotou. Dochystám vše, co je potřeba a než se naděju, tak se otevřou dveře. Místo zákazníků mi k pultu přicupitá Mark, jde si vyzvednout výplatu, vím, že tu měl odloženou obálku. "Užíváš si volno?" zeptám se, zatímco lovím obálku v šuplíku. Rozzáří se jako sluníčko. "To si piš!" nadšeně se zakření. "Byl jsem na koncertě Got7, takže jsem si volno moc moc moc užil." zatetelí se štěstím. Pokud ta skupina má nějakýho ujetýho skalního fanouška, tak je to určitě Mark. No, skupina, spíš jejich jeden člen, ani si pořádně nepamatuju jméno. "Yugyeom byl tak nádhernej!" začne se skoro plazit po baru, hm, takže jeho jméno mi bylo připomenuto. Mark několikrát chtěl, abych tu skupinu začal poslouchat s ním, abych s ním mohl chodit na koncerty, ale já na tenhle druh hudby moc nejsem. Spíš vůbec. Rap a takový věci nejsou absolutně nic pro mě, ta hudba mi nic neříká. Několikrát jsem to překousl a snažil se z jejich písniček slyšet víc, než prvních 10 sekund, ale prostě to nejde, není to můj styl. Dám Markovi obálku, vezme ji do rukou a nadšeně se usměje. Chvíli si ještě povídáme, než odběhne a já moc dobře vím, kam jde, protože každý měsíc utrácí většinu své výplaty v KPOP Shopu tady na rohu ulice. S povzdechem přeleštím bar, po kterém se tak nadšeně válel a pak mi začnou chodit zákazníci, tak začnu s prací. Nevím, možná mu na jednu stranu závidím...já nemám nic, co bych zbožňoval tak moc jako on. Pokud nějakou vášeň mám, pokud se to tak vlastně vůbec dá nazvat, tak akorát rád uklízím. Ale jinak nemám nic, co by mě naplňovalo, nic, čemu bych se mohl věnovat, když mám dlouhou chvíli nebo díky čemuž bych se těšil, až budu mít volno. Někdy mě to mrzí, vlastně, co si to nalhávám, přemýšlím o tom dnes a denně. Jenomže já to nedokážu nijak změnit, nevím jak. Mark se mě kolikrát snažil dostat ven, mezi lidi...na oslavy a párty, abych se bavil, uvolnil, užíval si život. Ale mě to nikdy nešlo, nikdy jsem se tam nenechal vytáhnout, neměl jsem k tomu ten chtíč nebo tu chuť. A to je zásadní problém. Na jednu stranu nenávidím změny, miluju svůj řád, ale na druhou stranu bych si kolikrát přál žít jinak, žít bláznivě, smát se a cítit, že žiju. Trápí mě i vztahy. Vím, že Markova platonická láska k tomu idolovy není zrovna zdárný příklad, ale...když vidím, jak je vždycky nadšený, jak se těší na všechny ty koncerty, show, meetingy, kdy ho může vidět. Já tohle nikdy nezažil...vlastně...nikdy jsem nebyl zamilovaný a díky tomu jsem ani nikdy s nikým nic neměl. Nikdy jsem si s nikým nedal pusu, nelíbal jsem se s nikým natož tak něco víc...ani letmé doteky, prostě...nic. V V mém životě se nikdy nenaskytla příležitost, abych se zbláznil, ať už do něčeho nebo do někoho. Vím, že je to mnou...vždyť je skoro nemožné se ke mně dostat, jsem buď doma anebo v práci. Navíc nepůsobím pohodově...asi..nevím, nikdy mě nikdo náhodně neoslovil, lidi se na mě usmívají mile, ale nikdy v těch úsměvech není něco víc...a čím jsem starší, tím víc mě to ničí a trápí, čím déle bydlím a žiju svůj život v osamění, tím víc mě děsí, že to takhle bude napořád. Jenomže, jak to mám změnit? Jak to mám změnit, když sám toho nejsem schopen? Nejsem ten typ, co si řekne: Jo, odteď budu žít jinak! a udělá to. Já prostě...nezvládnu to. Když jsme se před lety seznámily s Markem, tak se o to dlouho snažil. My se seznámily a skamarádily jen díky práci, ale alespoň mám nějakého přítele. Snažil se dlouho, chtěl mě brát ven, mezi lidi, na koncerty, za sportem, všude možně. Ale já se nenechal, párkrát jsme byly na výstavách, ale to bylo všechno. Časem přišel na to, že prostě nejsem ten typ, na takový...odvážný život, tak to vzdal. Ale zůstal po mém boku, slíbil mi, že kdybych se kdykoliv rozhodl, že chci něco změnit, že mu mám říct, že mi pomůže. Necítím se na to, abych tohle po někom žádal. I po svém nejlepším kamarádovi. "Ah, čau, Jackson." usměju se, když přijde. Bydlí v domě, který je vedle těch nových sousedů, seznámili jsme se vlastně náhodou, když se mi před barákem roztrhla taška s nákupem a on mi pomáhal sbírat nákup. Seznámili no, to je asi silné slovo, prostě mi jen pomohl, přišli jsme na to, že bydlíme ve stejné čtvrti, tak se zdravíme a občas prohodíme pár slov, když si sem přijde pro kávu. Spousta lidí o něm říká, že je božský a k sežrání, ale není to můj typ, ačkoliv musím přiznat, že pěkný je. Nehledě na to, že nemá jen pěkný obličej, ale hlavně má sexy svalnaté vypracované tělo. Což nevím od sebe, ale od toho, že když tu sedí, tak si o něm šeptá celá kavárna a já bohužel občas takové věci slyším. Přijde mě vystřídat Hyungwoo, tak se s ním rozloučím, když spočítáme kasu a vydám se domů. Po cestě se zastavím ještě v obchodě pro nějaké jídlo a pak se vyčerpaně pomalu šourám k domovu. A znovu se ztrácím ve svých depresivních myšlenkách. To bude tím, že začíná léto a mě je jasné, že stejně jako každé léto, i tohle se mi letní láska vyhne obloukem a já zase budu sledovat ty páry....no, za ty leta bych měl být už zvyklý.