Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // YuMark 53

Mark

Vidím, jak se hroutí na sedačce. Když mu dám ruku na čelo tak cítím, že má vysokou teplotu. Co mám dělat? Moje myšlenky, které jsem měl celou tu dobu zmizí, musím se o něj postarat, i když nevím, jak to mám udělat. Mám tu málo lidí, nějakým způsobem se mi podaří ho navést, aby se postavil a podepřu ho. Pomalými kroky ho dovedu do zázemí, projdeme malou chodbu, minu šatny a vedu ho do dalších dveří. Je to takové no, ani ta místnost není pojmenovaná, protože už se nepoužívá. Taková odpočívárna to je, dá se říct, je tu gauč a já už nevím, jestli je pohodlný anebo není, ale dovedu Oříška až k ní a nechám ho, aby si na ni lehl. Udělá to, ani neprotestuje, chvíli si myslím, že už je mrtví, ale spíš...mi přijde hodně unavený a přepracovaný, vezmu deku, která je přehozená přes židli kousek od gauče a přikryju ho. Začnou se mu hned zavírat vyčerpáním oči, dřepnu si ke gauči a opatrně ho pohladím po tváři.

„Odpočiň si, dobře? Udělám ti čaj a zkusím sehnat nějaké léky." Zašeptám, jeho oči mi říkají, že mě poslouchá možná tak z posledních sil, hned jak od něj vstanu, tak se jeho oči zavřou a mám pocit, že usnul hned v té vteřině. Doběhnu zpátky k baru, začnu připravovat čaj, do toho obsluhuji zákazníky, a ještě do toho volám šéfovi, jestli by mi sem nemohl donést nějaké léky. Nejdřív si myslí, že já jsem nemocný, tak mi chce nabídnout, že to za mě vezme, ale...to já ne, ale Oříšek. Smutně si povzdechnu, než Hyunwoo přijde, tak ho každou volnou chvíli odběhávám kontrolovat, jestli je v pořádku.

Domů ho vzít nemůžu, tam je Hyunnie...ani nejde o to, že tam je, spíš...jde o to, že on je prostě on. I když jsem zvědavý, jak Oříšek vypadá, tak bych nikdy nevyužil toho, že spí, abych se podíval na jeho tvář...chci počkat, až nadejde ta správná chvíle, až on bude vědět, že to tak chce. Jenomže Hyunnie...on by to nevydržel už jen z principu a já nechci nic takového riskovat.

Včera jsem měl v hlavě děsný zmatek. To, co Yugyeom udělal se mnou trochu otřáslo. Jak by taky ne, tak dlouho jsem ho zbožňoval...do nedávna jsem si o něčem takovém mohl jen nechat zdát, ale je to všechno jiné...když se tu objevil Oříšek, tak Yugyeom prostě už...není tak důležitý. Tím jsem si alespoň byl jistý, než se tady včera objevil. Začnu zase moc přemýšlet a schovám si hlavu do dlaní. V hlavě mi hučí jak ve včelím úlu. Ne, nechci si vybírat, protože...do háje, už je to tady zase, už zase ty myšlenky...teď se jich zase nějakou dobu nezbavím.

Proč je to vždycky tak složité? Člověk po něčem touží, něco tolik chce a tolik to zbožňuje a ono...to stále nepřichází, stále se objevují nějaké překážky a pak člověk pozná a zamiluje si něco jiného. Propadne tomu a začne to zbožňovat víc, než cokoliv jiného a pak...se to posere, ta první věc se najednou otočí o tisíc stupňů. Měl bych se uklidnit, ano, to bych měl. Yugyeom tu byl jenom jednou, možná měl nějakou nevím divnou náladu, šel kolem, stavil se tady a pak, protože si uvědomuje, že je sexy idolem, prostě udělal to, co udělal, protože nevím. Um, ano, to je myšlenka dne, Mark, všechno to dává opravdu smysl, jde vidět, že to máš v hlavě fakt utříděné. Fuck.

Z myšlenek mě naštěstí vyruší Hyunwoo, když donese léky a pošle mě dozadu za Hyunwoo. Vezmu čaj a léky a pomalu jdu za ním. Spokojeně a pomalu oddechoval, musel být tolik unavený. Najednou se cítím tak moc provinile, za všechny ty smsky, co jsem mu poslal o tom, jak moc mi chybí...šel v tomhle stavu za mnou jen proto, že jsem byl tak neodbytný? Měl přece zůstat doma v posteli a odpočívat. Smutně nadávám sám sobě, měl by si vzít ty léky, tak ho začnu opatrně budit. Po vlasech ho hladit nemůžu, protože na nich má stále kšiltovku, po tváři to taky nejde, protože tam mi zavazí rouška, tak ho opatrně hladím po rameni, dokud se jeho oči neotevřou a on je na mě neupře. Starostlivě se na něj zadívám.

„Biane, nechtěl jsem tě budit, ale jen...by sis měl vzít léky a napít se." Zamrkám na něj. Přikývne a pak se oba zarazíme, no...u pití si bude muset tu roušku sundat a mě to chvíli trvá, než mi to dojde, proč se tak zarazil. „V-Vezmi si tyhle," ukážu na léky. „já hned přijdu." Rychle se zvednu a nechám ho v odpočívárně samotného, aby si ty léky mohl vzít a napít se. Um, opravdu mi to trvalo vcelku dlouho, než mi to došlo, ale no, ehm. „Můžu?" opatrně zaklepu na dveře a čekám, než se mi ozve jeho nachlazený hlas. Vejdu dovnitř, léky snědl, ale pořád vypadá hrozně. Tedy...alespoň jeho oči mi říkají, že mu je hrozně. Nic jiného nevidím.

„Děkuju." Tiše šeptne, když do něj drbnu, aby si znovu lehl. Přikývnu a usměju se, opatrně si sednu k němu na okraj gauče a natáhnu mu deku až ke krku, aby se zahřál.

„Je ti teplo?" starostlivě ho pohladím po zádech. „Až ti bude alespoň trošku lépe, tak by sis měl jít lehnout domů, klidně tě doprovodím, aby se ti po cestě nic nestalo, ale tady se určitě nevyléčíš." Šeptnu opatrně. Možná ještě unaveněji, než předtím zavře svoje oči a po chvíli začne znovu oddechovat, když začne usínat.

Hyunwoo zůstane se mnou, abych ho mohl chodit kontrolovat, komplikace nastává, když je večer a my máme zavřít a Oříšek spí hodně tvrdě a já ho nemůžu vzbudit.

„Tak tu s ním zůstaň, zamknu a ty klíče máš, tak zítra otevřeš." Zadívá se na mě šéf, když vymýšlíme, co bude dál.

„Asi jo." Přikývnu. Rozloučím se s ním a ještě rychle zavolám Hyunniemu, aby neměl strach a hlavně, aby věděl, že bude muset jednu noc zvládnout sám. Ujistím ho, že se nic neděje a jen mu tak...nastíním situaci, aby věděl o co go, ale nějak to nerozebírám. Najdu ve skladu stará trička, co jsme tady nosili, tak si jedno z nich obléknu, abych nespal v pracovním oblečení. Zesílím v odpočívárně topení, abychom tu měli teplo a hlavně, aby se Oříšek nenachladil ještě víc.

No...ne, že by mi to vadilo, ale není ani jiná možnost, jak si lehnout, takže najdu ještě jednu deku a opatrně si vlezu k Oříškovi na sedačku. Zalapám po dechu, když mě jeho ruce obejmou a on si mě k sobě hned přitáhne. Začervenám se, ale je mi tak hezky, tak se k němu ještě víc přitulím a zavrtám se hlavou v jeho hrudi.