Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // YuMark 46

Yugyeom
Cítím, jako bych tu nebyl vítaný. Myslel jsem, že je to můj veliký, ne-li největší fanoušek. Už jen podle slov Changkyuna, nebo podle toho, jak o mě několikrát mluvil, když jsem za ním jako Oříšek, ale teď mám pocit, že nejsem ten, kdo chce, aby tu byl s ním. Proč mě tak bolí u srdce? Hyunwoo lítá po kavárně, která je plná fanoušků. Mám milé fanoušky, takže mě tu nikdo neotravuje ani si nevybíjí mojí pozornost. Hyunwoo ve volné chvíli ke mě střílí pohledy a vždy se na mě lehce usměje.
"Um, mohl bych," dojde ke mě a donese mi oříškové latte. Usměju se a pokynu mu rukou, aby mi to položil. "chtěl bych se, no, ehm, já vím, že je to divné, ale neznáš Minhyuka z MX?" odkašle si a zadívá se někam do prázdna.
"Ah, ano, znám, kdo by toho blonďatého satana neznal." zasměji se a to se uchichtne i on.
"Zajímalo by mě, jak se má, občas se tu stavil, když sem přišel Changkyun, ale už tu dlouho nebyl." uhne pohledem, zamyslím se. A přijede mi lehce zvláštní, že se na něj ptá, možná mají spolu taky nějaký hlubší vztah. Vlastně si vzpomenu, že BamBam je dobrý kamarád s Minhyukem a ten mi říkal, jestli někoho neznám, že si nedávno stěžoval, že je sám a popisoval mi typ, jaký se mu líbí, když si ho prohlédnu, je to přesně ten typ. Je tichý a klidný, odtažitý, ale moc hodný, vysoký a svalnatý. Je to přesně ten druh mužů, co se mu líbí, tak že by???
"No, oni kvůli tomu skandálu mají všichni z MX zakázáno sem chodit, dokud se to nějak neuklidní. Ale už to nebude trvat dlouho, už teď začínají být zprávy ohledně skandálu, posunuté do pozadí a jsou tu nové, takže ještě nějakou chvíli a bude to všechno zase v klidu a pak se tu určitě staví, ale jinak myslím, že se má dobře, nemusíš mít strach, vzkážu po jednom ze svých členů, který je jeho kamarád, že jsi si dělal starosti." mrknu na něj. Bez výrazu přikývne, ale jelikož tu jsem nakýblován každý den, ehm, tak ehm, už podle jeho očí a malých gest vím, že má radost. Omluví se a odejde, když se ze záchodu vrátí Mark, který vůbec nevypadá, že by tu se mnou chtěl být. Byl by radši jinde, s někým jiným, ehm.
"Všechno v pořádku?" usměju se a zeptám se s opatrností. Přikývne a pak se zahledí na hrníček, na kterém je krasopisně napsáno, Oříškovo Latte. Svraští obočí. Ani nevím, proč mi to Hyunwoo udělal do tohohle, že by něco tušil? Ale no nevadí, je to hrníček, který mi Mark sám podepsal, a ze kterého tu vždy jako oříšek piji. '

"Proč to piješ z tohohle??" střelí ke mě pohledem, pozvednu obočí.
"Nemůžu?" pozvednu obočí a zasměji se, chci se napít, ale vyškubne mi hrníček z ruky a naštvaně oddupe za bar, kafe mi přelije do obyčejného kelímku a ten pak donese přede mě.
"Oříškové Latte?" pozvedne obočí, přikývnu a cítím se jako dítě, kterého máma za chvíli sevře. "Už ho tu nepij." zavrčí. Pozvednu obočí a s polknutím přikývnu.
"Řekneš mi už, co tě trápí? Myslel jsem si, že jsi můj fanoušek, ale zatím to tak nevypadá." zasměji se.
"Um, no,....udělal jsem něco co...někoho naštvalo a on mě teď nenávidíí." vidím, že je kousíček před tím než se rozbrečí. Trochu zpanikařím, začíná mi docházet, že mluví o mě, o mě jako Oříškovi, tak mě napadne, že bych ho mohl utěšit.
"Určitě ne, určitě je to jen nedorozumění, vsadím se, že tě ne-nenávidí." zakroutím hlavou. Střelí ke mě pohledem, ehm, to jsem asi posral.
"Jak to můžeš vědět, vždyť ho neznáš." zavrčí a probodne mě pohledem, ale přejde tím vzlyknutí.  Dám si ruce od těla. Tohle nemá smysl. Přišel jsem za ním jako Yugyeom, jako já a přesto se cítím jako cizinec a víc jako já, se cítím jako Oříšek. Začnu cítit pocit v hrudi jako bych, oh bože, žárlil..sám na sebe, jsem debil?
"No, ehm, vidím, že nejsem ten, kdo by jsi chtěl, aby tu seděl s tebou, ale na," vyndám si z kapsy lístek, co jsem mu přinesl na náš fanmeeting, který bude za pár dnů. "když se ti bude chtít a třeba to bude až se usmíříš s tím dotyčným, tak přijď, promluvíme si tam," mrknu na něj "musím běžet, rád jsem tě poznal, Mark." mrknu na něj a zvednu se. Dívá se na lístek a pak ke mě zvedne oči a rozloučí se se mnou. Bože, budu tu opravdu hrát tu šarádu, že se teď rozeběhnu domů, abych se převlékl a šel za ním jako Oříšek?
Když odcházím, tak fanynky zase křičí a mávají na mě. Usměji se na ně a taky jim zamávám. Dojdu ven a zadívám se přes výlohu, jak se Mark kácí u stolu a podle toho, jak se třese a zakrývá obličej, tak pláče. Ještě chvíli se na něj dívám a cítím, jak moje srdce tíhne každou další vteřinou. Zadívám se před sebe na ulici a povzdechnu si, opravdu jsem idiot. Rozeběhnu se, běžím a ani mi nevadí, že to je povětšinou do kopce, vím, co mě pohání dál. Skoro ani nestihnu odemknout a málem vyrazím dveře od svého bytu. Rychle se převléknu, zahodím oblečení do špíny a vezmu si nové modré džíny, černé triko a bílou mikino-bundu s červenými ornamenty, nasadím si kšilt, obroučky z brýlí a černou roušku, kterou si dám až k nosu, převoním se jinou kolínskou než jsem měl teď a pak se znovu rozeběhnu do kavárny. No, tedy ještě se na konci chodby zastavím, když se mnou běží i Brownie, když jsem, ehm, nezavřel dveře od bytu. Zavedu ho dovnitř a zamknu a pak se rozeběhnu. Z kopce je to rychlejší a já ignoruji ty lidi, co se na mě dívají jako na blázna, když letím z kopce dolů. Doběhnu na roh kavárny, opřu se rukukama o stehna a v podřepu se snažím uklidnit svůj dech.
Když se nějak uklidním, tak vyjdu z poza rohu a zadívám se výlohou dovnitř. Hyunwoo sedí u Marka, který je pořád u toho samého stolu a svírá lístek na fan meeting, co jsem mu dal. Vypadá to, že ho Hyunwoo uklidňuje a já nevím, na co tu stále, jak blbec čekám, a tak vezmu za kliku a vejdu dovntř.
"Dobrý, oh....Mark." Hyunwoo se zvedne s tím, aby mě obsloužil, ale když mě uvidí, tak do Marka drbne. Ten zvedne hlavu k němu a po jeho pokynutí hlavou ke dveřím se i on zadívá na mě. V tu chvíli pustí lístek a vytřeští oči. Zvedne se a pomalými kroky dojde až ke mě. Jakoby nevěřil, že jsem to skutečně já. To je ten pohled, co jsem čekal, že bude mít, když za ním dojdu jako Yugyeom. Přesto vidím ty záblesky štěstí, mezi jeho smutným pohledem, že je opravdu v sedmém nebi, když mě vidí. Nevěděl jsem, že ho to tak vezme, že když od něj uteču tak, že bude z toho tak pryč. Chtěl jsem mu napsat, ale telefon mi přestal reagovat a manažer mi přiveze nový až dnes večer.
Dojde opatrně ke mě a vzlykne, s každým krokem je jeho vzlyk hlasitější a hlasitější, dokud není u mě a na nic nečeká a vrhne se mi do náruče, kde začne hned plakat. Zaboří mi hlavu do hrudi a něco mumlá. Usměji se a rukama ho pomalu obejmu a konejšivě hladím po zádech a já cítím, jak moc do mé náruče zapadá. Jak moc se cítím jako doma a jak moc jsem v hájí, když cítím, jak mi srdce bije větší a větší rychlostí a s každým pohlazením, kdy se lehce zatřese, cítím jak moc chci, aby v mé náruči byl navždy. Bože, jsem opravdu v háji.