Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 32

Changkyun
Ráno mě probudí zpěv ptáků a nářky z vedlejšího pokoje. Začnu se neochotně převalovat a uvědomovat si, že je čas vstávat. Protáhnu se a nevědomky začnu rukou šmátrat vedle sebe, zamračím se, když nenacházím to co hledám. To je důvod, proč musím otevřít oči. Zadívám se vedle sebe a zamračím se. Že by byl Kihyun už vzhůru? Protáhnu se a pohladím prostěradlo, které bylo už nějakou dobu studené. Takže vstal docela brzo. Začnu šmátrat na noční stolek, kde opět nenacházím to, co jsem hledal. Počkat jsem si jistý, že jsem si dával telefon na noční stolek. otočím se, abych se na noční stolek podíval, ale odkašlu si, když telefon nenajdu. Začnu zoufale chodit pokoji, ale telefon nikde. Vstanu a otevřu hned, toho lituji, když mi třeští hlava jako blázen. Jsem zvyklý pít, ale dlouho jsem neměl opici jako teď. Málem se pozvracím a to jsem ani nedošel ke dveřím. Zhluboka se nadechnu a otevřu. Byt je tichý a prázdný. Zamračím se, že by šel Kihyun domů? Nářky z pokoje se zesilují. Opatrně dojdu naproti svému pokoji do pokoje Jooheona. Ležel na posteli a svíjel se v bolestech.
"Hyung." dojdu k němu a pohladím ho po rameni. Něco zaskuhrá. Vezmu jeho telefon, který je na nočním stolku a nejdřív ze všeho vytočím svoje číslo, abych našel svůj telefon. Doufám, že ho nemám vybitý. Ale oddechnu si, když slyším svoje vyzvánění někde z bytu. Jdu podle zvuku mého vyzvánění, což je dramarama. Dojdu až do koupelny. Nechápavě si odkašlu, co tam můj telefon dělá? Najdu ho v koši s prádlem, ehm, v jedné z ponožek. Nechápavě si odkašlu a pak vytočím manažera a řeknu mu, že Jooheon je na tom zle. Oznámí mi, že do několika minut přijede. Pomůžu mu, aby se oblékl a nezapomíná u toho sténat bolestmi. Drží se za břicho a vypadá to, že za chvíli omdlí. Jen co jsem ho oblékl, tak se začal potit tím stylem, že měl za chvíli mokré vlasy a oblečení plné skvrn. Začal se třást a zhluboka dýchat.
"To bude dobrý, hyung." pohladím ho po zádech. Nějakým způsobem s ním dojdu ke dveřím a posadím ho na zem, zatímco ho obouvám, dávám mu čepici na hlavu a roušku, aby nebyl poznat, to samé udělám sobě a pak zamknu. Jdeme milimetrovými kroky ven, ale pro Jooheona je to jak kdyby šel už tak 10 kilomerů. Sotva se vleče a u každého kroku hlasitě zanaříká. Začínám se o něj docela bát. Vyjdeme ven a já ho posadím na schody. Sundám si kšiltovku, abych si prohrábl vlasy a hned si jí zase obléknu. Čekáme než přijede dodávka.
"Je všechno v pohodě?" dojde k nám zvláštně mluvící týpek. Oh, já vím, to je náš soused z vedlejšího domu. Myslím, že se jmenuje Jackson, občas jsme spolu něco prohodili u popelnic, když jsme se potkali. Zakroutím hlavou.
"Včera jsme byli na jedné akci a od té chvíle, co jsem se probudil, tak je na tom takhle." povzdechnu si se starostmi. Zamyšleně se zatváří. "Hodně toho vypil, tak je to možná-"
"Otrava z alkoholu?" pozvedne obočí. Přikývnu a doufám, že je to to a ne, že mu třeba někdo hodil něco do pití. Zvednu se ze schodů, když uvidím dodávku, jak se k nám blíží.
"Hyung, hyung, je tu dodávka, doveze nás do nemocnice, pak už to bude dobré, ano?" hladím ho po zádech, zatímco sedí a je celou vahou opřený o zábradlí. "Pojď, už je to jen kousek." pokusím se ho zvednout, ale něco hlasitě zanaříká a chytí se za pusu, přes roušku, jakoby chtěl zvracet. Rychle mu roušku stáhnu, když se nějakým způsobem překulí ze schodů do trávy vedle. "To bude dobré," utěšuji ho, zatímco zvrací a naříká u toho. "pohlídej ho, prosím." zvednu hlavu, abych se mohl přes kšilt zadívá na Jacksona. Přikývne a klekne si vedle něj, a když ho chytne za ruku, tak ji Jooheon křečovitě sevře. Rozeběhnu se do dodávky. Oh, bože, možná se pozvracím i já. A hned otevřu dveře.
"Co se děje?" vyhrkne manažer a otočí se tak, aby se na mě mohl podívat na zadní sedadlo.
"Jooheon zvrací." vezmu vodu z přihrádky a rozeběhnu se zpátky, kde už naštěstí Jooheona přešlo zvracení, ale naříká a pláče pořád. Doběhnu k němu s vodou, aby si mohl vypláchnout pusu a pak se napít. "Hyung, už je tu manažer, mh." chci mu pomoct se zvednout, ale po pár pokusech mi dá Jackson svojí tašku s nákupem a vezme ladně, jakoby to dělal denně, Jooheona do náruče a utíká s ním dodávce. Doběhnu za nimi, a když se Jooheon posadí, tak si sednu vedle něj. "Děkuju, Jackson." poděkuji mu a usměji se.
"To nic, ale neříkej mu, že jsem mu pomohl." mrkne na mě. Nechápavě se na něj zadívám, ale pak přikývnu a vrátím mu nákup. Zamávám na něj a on mi mávání oplatí. Nemám od Kihyuna žádnou zprávu, teď mi tak došlo, když šel Kihyun domů, tak...vlastně zjistil, že já jsem jeho soused, co když mi ani nechce už psát? Prohrábnu si zničeně vlasy. Ale teď nad tím nemůžu přemýšlet, teď je důležitý Jooheon.
To Kihyunster❤️
jak jsi se vyspal hyung, cítíš se dobře po tak krásné noci?

Usměju se, pořád si vybavuji to, jak jsem ho políbil a jak mi v tu chvíli úplně propadl. Jooheon vedle mě zanaříká, tak si dám telefon do kapsy a začnu mu říkat uklidňující věty, abych ho podpořil než dojedeme do nemocnice, kde si ho hned přeberou lékaři a my čekáme na výsledky testů. Po dlouhé chvíli vyjde lékař a utvrdí nás s otravou alkoholu, a že bude Jooheon nějakou dobu v nemocnici než se jeho organismus z toho dostane. Pořád nemám žádnou zprávu od Kihyuna. Smutně si povzdechnu, zatímco sedím u Jooheonovi postele a čekám než se probere.