Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // YuMark 44

Yugyeom
Je to tu moc pěkné, všechno kolem září a je to takové romantické. Skousnu si ret a opatrně sjedu rukou na tu jeho a propletu si s ním prsty. Cítím, jak ztuhnul a chci ruku stáhnout s tím, že asi moc spěchám, že to byla chyba a není na to ještě připraven, jestli vůbec na to chce být připraven. Ale když rukou pohnu, tak ji pevně stiskne a uvolní se. Usměji se a po cestě, když ho vedu domů, tak s rukama začnu lehce houpat. Občas do kroku poskočí a zaculí se na mě. Ukazuje na různé věci a vždy se ke mě nahne a hlasitě se zasměje nebo se uculí. Jako když jsme procházeli kolem hejna kachen, co plavali na hladině rybníčku. Ukázal na ně a s pískotem se na mě culil. Nebo když jsme prošli kolem psa, co se válel v listí, tak se na mě znovu otočil a hlasitě se zasmál. Začínám být na jeho smíchu závislý. Dojdeme pomalými kroky až k jeho domu a on se na mě smutně zamračí.
"Ta cesta utekla moc rychle." povzdechne si. Pořád pevně svírá mojí ruku, tak ho druhou pohladím po tváři. Znovu se svojí tváří o mojí dlaň otře. Skousnu si ret, i když to nemůže vidět.
"Utekla, ale neboj, zítra zase přijdu, sice nějak odpoledne, ale přijdu." mrknu na něj nadšeně se usměje a přikývne víc než zuřivě. Chce se rozejít do domu, ale ehm zase se ke mě vrátí, když po tom, co udělal krok a stále držel naše ruce, tak se zadrhl. Zasměji se a on se rozpačitě rozhlédne kolem sebe a pomalu mojí ruku pustí. Cítím, jak se mi do ní dala zima, když mě teplo jeho ruky opustí. Smutně si povzdechne a pak na mě zamává a rozejde se ke vchodu, pořád se ke mě otáčí a já na něj mávám, dokud nezmizí ve výtahu. Otočím se na odchod a pomalu dojdu domů. Celý večer jen tak přežívám než žiji. Nakrmím Brownieho a pak bez zájmu sedím před televizí, kterou v devět vypnu, protože na ni už nemám náladu, a to jsme ji zapnul asi před deseti minutami. Dojdu se osprchovat a lehnu si do postele. Přetočím se na bok, ale hned sebou škubnu, když mi zavibruje telefon.
od Markie:
Chybíš mi, moc moc mi chybíš
Skousnu si ret, ne, Yugyeom, nemůžeš mu tak snadno propadnout. Problém je v tom, že já už jsem mu propadl. Jeho nadšení ze života, jeho nádhernému úsměvu a tomu, že mě má rád takového, jaký jsem, nepotřebuje vidět můj obličej. Usměji se nad tou zprávou a štěstím vydechnu.
to Markie

Ty mě taky, ale měl by jsi jít spinkat
Nemusím ani čekat než mi přijde odpověď a já se snažím, abych nevstal z postele a nerozeběhl se k němu domů.
Od Markie
Rád bych, ale kdykoliv zavřu oči, tak na tebe myslím. Chtěl bych ležet vedle tebe
To Markie:
Teď už to z hlavy nevyženu a neusnu ani já.
Od Markie
:-*

Skousnu si ret nad jeho poslední zprávou a ještě dlouho do noci si píšeme než si popřejeme dobrou noc, protože já nejsem schopen udžet oči otevřené. Na druhý den se vzbudím bez budíku. Hlavně proto, že mám práci až dopoledne, takže se protáhnu a vstanu. Od přírody nejsem velký spáč, budím se normálně maximálně kolem osmé, a když jsem, jo unavený, tak v devět, proto když se zadívám na hodiny a je 8:30, tak se usměju a nandám si snídani. Než dosednu na sedačku, tam mi začne vibrovat telefon. Rychle se pro telefon rozeběhnu, ale zklamaně si odkašlu, když vidím, že volající je můj manažer.
"Ano?" zamumlám s plnou pusou, když si ukousnu rohlíku.
"Ahoj, Yugyeom, volal mi manažer MX, že Changkyun vzkazuje, jestli by jsi se mohl stavit za tím, nějakým, Markem." podle tónu jeho hlasu hádám, že taky zrovna vstal. Odsouhlasím mu to a řeknu mu, ať vyřídí, přes bůhví kolik lidí, že se za ním zítra stavím. Obleču se, co nejvíce hezky to jde a chvíli si nadávám, že nemám žádné hezké oblečení než si konečně vyberu. Nasadím si obvykle kšiltovku, obroučky brýlí a roušku a vyjdu ven. Když procházím kolem Bear Cafe, tak se na chvíli zarazím, když už jsem tu tak přece jen tak neprojdu a nepůjdu dál, ne? Je to osud, že jdu kolem, toho se musí využít. Zadívám se přes výlohu dovnitř, jak Mark uklízí, nemá tam žádné lidi, ale je asi deset minut před otvírací dobou, tak se to dá pochopit. Musím se usmívat, když vidím, jak tam roztomile pobíhá a pak se už neudržím a vejdu dovnitř.
"Dobrý- ah, Oříškuuu," nadšeně na mě Mark zamává, když zjistí, že jsem to já doběhne ke mě a než stačím zareagovat, tak mě rychle obejme a hned pustí. "myslel jsem, že přijdeš až večer." zaculí se a já cítím, jak mě píchne u srdce, když vidím, jak upřímnou má radost.
"Šel jsem kolem, tak jsem se musel stavit." mrknu na něj a on nadšeně zakývá hlavou.
"Takže chceš oříškové latte sebou?" zamrká na mě, zakroutím hlavou.
"Nene, mám čas si ho dát tady." pokynu hlavou a sednu si na sedačku, která je u zdi. Udělá mi latte a pak si se svým hrníčkem sedne na sedačku vedle mě. Začneme si povídat, ale jelikož je vedle mě, tak se nemůžu napít.
"Proč si to na chvíli, nesundáš?" ozve se vedle mě a než stačím zareagovat, tak cítím jeho ruce, jak mě pohladili po tváři. Prudce jsem se od něj odtáhl, když mi prstem přejel po okraji roušky s úmyslem mi jí sundat. Jak prudce jsem se odtrhl, tak jsem ještě víc zprudka vstal a odstoupil od něj pár kroků. Viděl jsem na něm jak zpanikařil. "P-Promiň, nemě-"
"Už musím jít." řeknu a nepodívám se na něj, vytáhnu z kapsy peníze a dám je na stůl.
"P-Počkej, prosím, omlouvá-"chytí mě za ruku, ale vytrhnu se mu a vyběhnu z kavárny. Tak moc mi bije srdce, tak moc se bojím, že když zjistí, že to jsem já, to kouzelné mezi námi skončí, nechci, aby to zjistil, aspoň ně teď. Doběhnu až do parku a udýchaně se posadím do altánku. Zakloním hlavu a zhluboka se nadechnu