Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // JackHeon 65

Jackson

Prošvihl jsem začátek kvůli hovoru se šéfem. Měl ještě nějaké věci, které nám neřekl, protože na to zapomněl, ehm, to je celý on. Hlavně nám zapomněl sdělit jednu důležitou informaci a to tu, že ve dvojicích, jak jsme máme potom člena, kterého máme na starosti dovést domů.

Vlastně se pak rozkecal úplně o něčem jiném, nevím, proč mi začal vykládat o jednorožcích, ale utnul jsem ho, protože přece jen, jsem tu pracovně. Ne, že by to Fen nezvládal sám, ale máme tam být dva, takže tam dva budeme. Máme se starat o člena MX, který se jmenuje Lee Jooheon, hm, zvláštní jméno.

„Ah, už jsem tu," dojdu k nim. „annyeo, jsem Wang Jackson, Váš druhý bodyguard." Snažím se působit mile, ale hlavně i sebejistě, aby se cítil bezpečně. Když se na mě však otočí, tak oba ztuhneme, těžko říct, kdo z nás je překvapenější.

Jsem si na sto procent jistý, že je to můj soused, ten, kterému dělám každý večer striptýz a dle jeho pohledu mám pocit, že i on mě poznal. Ale oba si odkašleme a potřeseme si rukou. Přistoupím na jeho hru a to tu, že se neznáme a nevíme, kdo jsme. Oh, což je vlastně pravda, protože mi se čistě technicky opravdu neznáme. Ehm.

Ale vážně...teď když nad tím tak přemýšlím...je to idol, musí mít tolik fanoušků a tolik nabídek ke všemu možnému, oh, nebuď úchyl Jackson, ale rád se dívá zrovna na mě? No, rád. Nevím, jestli rád, ale mám ten pocit, vzhledem k tomu, že mě sleduje každý večer, a i když jsem neměl tolik možností ho vidět, abych se neprozradil a on nepřišel na to, že je prozrazený.

„Ne! Nejlepší jsou gumový medvídci!"

„Ne, nejlepší jsou jednorožci!"

„Ne, nejlepší je B.A.P!"

No, ehm, dohadování fanynek mi nic moc neříká, ale spustí se děsný křik a davy těch šílených holek se začnou skoro až prát. O co víc, začínají se až moc přibližovat ke stolům a nevypadají zrovna mírumilovně.

„Myslím, že bychom se měli stáhnout." Instinktivně a hned chytím Jooheonovu ruku, lehkým škubnutím mu naznačím, aby se zvedl ze židle a jdu s ním pryč, Fen mi jde hned v patách a oba se staráme o to, aby se mu nic nestalo.

„To je Jooheon!!!" uslyšíme křik a rozběhne se k nám skupinka fanoušků, podle běhu a stylu řevu je to spíš jako když za vámi běží nasraná skupinka dinosaurů.

„Zpátky!" zvýší Fen hlas. „Jackson, vezmi ho do auta." Mrkne na mě, přikývnu, sundám si sako a přehodím mu ho lehce přes hlavu, aby nebyl vidět a vedu do auta. Křečovitě a pevně svírá moji ruku, podaří se mi odehnat fanoušky kolem auta a posadím ho dozadu. Sednu si na místo řidiče.

„Fen, objedu to a počkám ve vedlejší ulici, nemůžu tu stát, protože se snaží dostat do auta." Při mluvení startuji auto a zamknu centrálně všechny dveře, aby se do auta nikdo nedostal. Rychle, ale tak, abych nikoho nepřejel, se rozjedu a zastavím na klidnějším místě, abych počkal na Fena, který si hned, jak je to možné a přiběhne na místo určení, sedne do auta.

„Máte teda dost brutální fanoušky, kdo by to byl řekl, že mi takový, na první pohled neškodný holky, dokážou i nahnat strach." Zasměje se Fen a otočí se dozadu na Jooheona, který sedí zařezaný v sedačce. Mrknu na něj do zpětného zrcátka a lehce se usměji. Svírá v rukou moje sako a drží ho pevně na sobě, těžko říct, jak to tam celé dopadne, ti fanoušci vypadali, že to bude hodně velký problém.

„Jackson, už jste pryč?" ozve se ve vysílačce, tak si ji dám ke rtům, abych byl slyšet.

„Jo, tak tak jsme to stihli." Přikývnu.

„To bylo štěstí, poslední, co jsme viděli se Ziyim bylo to, jak se ti fanoušci se řevem vrhli po tom leaderovi B1A4, bylo to děsný. Tak se sejdeme na místě určení."

„Jojo, budeme tam." Odložím vysílačku. V případě nouze, jaká právě nastala, nám bylo řečeno vzít členy MX do bezpečí – takže na jídlo, mezitím se pořadatelé mají pokusit situaci vyřešit, aby se mohlo pokračovat v programu. Takže doufejme, že se jim to podaří a nenastanou žádné potíže.
Naštěstí nenastali, po obědě jsme je všechny vezli nazpátek. Autogramiáda byla zrušena, ale ještě pořád na programu zbýval koncert. Stály jsme s ostatními podél podia a hlídali jsme, aby se nikdo, kdo nemá povolení, nedostal nahoru, a aby zase nevznikl nějaký problém.

V devět večer už jsme byly všichni rádi, že jsme rádi. Po cestě k autu přehodím přes Jooheona zase svoje sako, aby ho nikdo neotravoval a neviděl, že je to on. Vlastně...ani nebyl čas, abychom se nějak seznámili nebo se spolu dali do řeči, protože den byl až moc hektický, ale...párkrát jsme se na něj snažil mile usmát, ale vždycky uhnul pohledem a díval se jinam, tak ani nevím, co bych si o tom měl myslet.

„Takže, Jooheon, kam Vás máme odvést?" zeptá se Fen po cestě.

„Kráterovka 38."

„Kráterovka 38."

Ani nevím, proč jsme to řekli oba dva a navíc jednohlasně. Ve zpětném vidím, jak se začervenal a já si odkašlu. Fen pozvedne obočí a sjede mě dost tázavým pohledem.

„Nebydlíš tam taky, Jackson?" povytáhne obočí víc.

„Um, ne, já bydlím na Lachtance 83." vymyslím si rychle. Chvíli se na mě dívá s jakýmsi podezřením, ale nakonec to nechá být a my vyhodíme Jooheona před domem. To, že odešel s mým sakem si uvědomím, když už je pryč. Mm, alespoň na mě bude mít nějakou památku.

Jak rád bych s ním vystoupil a prohodil bych s ním pár slov před domem. Ale Fen nemá řidičák a někdo tohle auto musí vrátit a navíc musíme ještě rychle do práce podepsat hlášení, že jsme ho dovezli v pořádku domů a že nebyly žádné komplikace. A já ho nedokážu dostat z hlavy, to, jak se vyhýbal mému pohledu...to, jak mi připadal stydlivý...skousnu si ret a vůbec neposlouchám, co mi Fen v autě vykládá.