Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 5

Kihyun

Sotva se blíží oběd, povzdechnu si, mám děsnej hlad. Mark tu byl ještě 4x, nejdřív si tu zapomněl tašku, pak mi musel ukázat, co všechno si koupil v tom kpop shopu. Opravdu nevím, kam ty všechny věci dává, ani nevím, na co je všechny má, ale je mi to asi jedno. No a pak si tady, v záchvatu ukazování mi, co si koupil, znovu zapomněl tašku. Díky bohu, kolem dvanácté je tu jen málo lidí, takže během připravování kávy do sebe natlačím pár kousků jídla. Alespoň něco, tomuhle se říká světlé chvilky, to se totiž stane jednou za uherskej rok. A po jedné hodině se to sem zase začíná hrnout a já nemám čas sledovat hodiny, lítám sem a tam, chystám zákusky na talíře, některé sebou, chystám kávy, některé sebou a lítám jako blbeček. "Dobrej." vejde dovnitř další zákazník, jen očima rádoby střihnu ke dveřím a pozdrav oplatím, zatímco dodělávám vanilkové latté, které vezmu a spolu se zákuskem jej donesu ke stolu. "Přeji dobrou chuť." lehce se ukloním, dojdu k šedé dvojsedačce. "Dobrý den, co si dáte." vezmu si do ruky tablet, abych do něj mohl naťukat objednávku a zvednu oči ke svému zákazníkovi. Vypadal...dobře...ne, co si to nalhávám, dosud jsem nepotkal nikoho, kdo by byl takhle sexy a snažím se na něj nezírat jako naprostý idiot. Má hnědé vlasy vyčesané nahoru a moc milý úsměv, což poznám hned, když mě ním obdaruje. Tiše si odkašlu a snažím se soustředit, Kihyun, jsi v práci, buď profesionální...přijmi objednávku a jdi se do skladu jebnout tácem po hlavě, to ti nejspíš pomůže. Sjede mě velmi zvláštním pohledem, začne mi blikat kontrolka, že bych do toho skladu měl jít hned. A pak že jsem klidný spořádaný člověk?"Nevíte, kdo jsem?" zvedne ke mně svoje čokoládové oči. Nechápavě cítím jemné cukání v mém pravém obočí. Slyšel jsem hodně zvláštních otázek, ale takhle je asi...nejdivnější."Ne, vybral jste si?" pozvednu obočí, ne, že bych zrovna měl čas hrát tuhle hru Hádej, kdo. Chvíli na mě překvapeně kouká a pak se lehce zasměje. "Dám si espreso a ten čokoládový dort," začnu si to zapisovat. "bylo by možné na něj přidat šlehačku?" přikývnu. "Hned to bude." zakývám hlavou a odběhnu zpátky za bar, třískání se do hlavy stříbrným tácem musím nechat na jindy, protože teď vážně nemám čas dělat tak idiotský věci jako hádat se sám se sebou. Ani nevím, proč moje oči tolik tíhnou pohledem k té šedé dvojsedačce. Ale při připravování po něm střihnu pohledem, dívá se na mě. Lehce si skousne ret a usměje se, se sklopenou hlavou se taky lehce usměju. Tohle je poprvé, kdy mám pocit, že se se mnou snaží někdo flirtovat. Vlastně...no, co když se o to nesnaží, jak jsem si vlastně jistý, že se se mnou snaží flirtovat? Nachystám jeho objednávku, ještě dám na čokoládový dort dostatek šlehačky a vydám se k jeho stolu. Cítím na sobě jeho pohled, mám pocit jako by očima sjížděl každý kousek mého těla. Buď klidný, Kihyun, tohle se ti jen zdá, líbí se ti, tak si vsugerováváš, že se na tebe dívá...zoufalé, že?"Mm, děkuju...Kihyun." střihne očima k mé jmenovce, skoro se zakuckám, asi vzduchem, přikývnu a skoro odsprintuju zpátky za bar. Já ty jmenovky nenáviděl vždycky, ale nikdy se mi nestalo, že by mě podle ní někdo oslovil, spíš to bylo, protože to Hyunwoo přišlo hrozně hezký a takový společenský, že i zákazníci se budou cítit příjemně, když se nás nebudou muset ptát na jméno, ale rovnou si ho můžou sami přečíst. Začnu se dívat do počítače, kde mám ještě otevřené objednávky. Znovu pohledem střihnu na ty sedačky, díval se na mě, zase a tak krásně se na mě usměje, že cítím, jak se mi podlamují kolena a za chvíli nejspíš skončím pod barem v mdlobách. Úsměv mu oplatím a sklopím oči, panebože, nevím co mám dělat, tohle jsem nikdy nedělal...nestalo se mi, že bych na někoho takhle pomrkával a někdo mi to oplácel, ale co bych měl jako dělat? Nejsem člověk, který by něco dělal, prostě...se nechám unášet na vlnách jeho úsměvu a potom prostě...zaplatí, odejde a já už zase nic podobnýho nezažiju, normální věc, jako bych neznal průběh toho všeho. Zkasíruju dva stoly, které hned odejdou, sklidím nádobí a dojdu utřít stoly, byl to trošku frmol, ale i přitom...vždycky byla chvíle, příležitost, kdy jsem se na něj mohl zadívat a on pokaždé můj pohled opětoval, po jeho úsměvu vždy přicházel ten můj, ale pokaždé, když si skousnul ret jsem musel svýma očima uhnout pohledem, protože jsem tu tíhu nevydržel. Není to nelegální být tak sexy?