Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // YuMark 57

Mark

S vytřeštěnýma očima se na něj dívám. V první vteřině mám chuť mu jednu vrazit, hlavou mi prolítne, jestli tohle není nějaká další jeho sranda, ale...pak si začnu dávat dvě a dvě dohromady. Proto ten divný pocit...proto jsem byl vždycky tak zmatený, když se objevil Yugyeom...protože mi byl tak povědomí, protože kdykoliv jsem byl s ním, i těch pár chvilek, tak jsem měl pocit, že ten pocit znám...jako bych už s ním trávil čas nesčetněkrát. A taky...jeho oči. I když jsem to posouval do pozadí a snažil jsme se na to moc nemyslet, tak přesto mi přišlo zvláštní, že mají tak stejný pohled. Že kdykoliv jsem se díval do Oříškových očí a pak do těch Yugyeomových, přišlo mi to tak stejné...ale nechtěl jsem nad tím přemýšlet, nechtěl jsem si motat hlavu něčím takovým, i když jsem se několikrát přistihl, že bych si přál, aby byl Oříšek Yugyeom. Kolikrát jsem v to doufal a přemýšlel, jestli by to vůbec bylo možné. A pak to znamínko...když jsem si toho všiml, tak jsem byl ještě víc v koncích, víc a víc mě to nutilo nad tím přemýšlet. Skoro tomu ani nemůžu věřit, že je to opravdu on. Je mu jasné, že mi v hlavě létají spousty myšlenek, protože ze mě nespustí oči a čeká na to, co řeknu. Tak moc ho chci praštit, je to idiot. Nahnu se k němu a čelem se opřu o jeho hruď. Zalapá po dechu.

„Jsi idiot." Zamumlám. Cítím a slyším, jak se překvapeně lehce zasmál.

„Promiň, Mark." Šeptne a já ucítím, jak mě jeho ruce hladí po zádech.

„Um...bolí tě ta noha..." zvednu k němu po chvíli svůj pohled, a tak zvednu hlavu od jeho hrudi. Až teď jsem si uvědomil, jak jsem ho předtím nakopl, ale může si za to sám! Kdyby mě nezlobil a neprovokoval nemuselo se nic stát, ačkoliv se cítím maličko provinile. Ale stejně...je to jeho vina!

„Už ne tak moc...ale hraje všemi barvami." Lehce se zasměje a já nafouknu tváře. Jeho smích tak důvěrně znám...alespoň barvu a tón jeho smíchu. Už jen podle toho vím, že to není žádná legrace, vím, že on je opravdu Oříšek...a idiot.

„Proč jsi to dělal a neukázal ses mi?" zeptám se po chvíli, když se k němu otočím zády a přitulím se k němu, protože je nám oběma zima. Zezadu mě obejme a spojí ruce na mém břiše.

„Chtěl jsem vědět, jestli by ses do mě zamiloval, i kdybych nebyl pěkný, jestli bych se ti líbil i obyčejný." Začne mi po chvíli šeptat do šíje, o kterou se lehce otírá svým zmrzlým nosem. Plácnu ho lehce po rukách, které má na mém břiše, pak se tomu ale stejně neubráním a položím svoje ruce na ty jeho.

Lhal bych, kdybych si myslel, že ho nechápu. Chápu ho, rozumím tomu, proč to udělal. Musí to být pro něj těžké, nejen jako pro celebritu, ale i proto, jak moc je hezký. Musí to být těžké si hledat lásku, když člověk neví, jestli to s ním myslí vážně nebo je to jen proto, kým je. A já jsem možná i...nějakým způsobem vděčný, že to takhle udělal, protože...nejen to, že i on se mi otevřel úplně jiným způsobem a ukázal se mi takový, jaký doopravdy je, tak díky tomu, že byl zahalený jsem toho i já byl schopen. Protože když si vybavím dobu před tím, než jsem ho poznal jako Oříška...nikdy bych nebyl schopný být před Yugyeomem uvolněný a sám sebou. Vždyť jen kolik let jsem se rozhodoval, že si na fanmeetingu sednu naproti němu. Tohle bylo to nejlepší pro nás oba dva a já...až teď se začervenám, když si uvědomím, že mi řekl, že mě miluje. Víc se o něj zády opřu a slyším, jak se znovu usměje.

„Málem bych zapomněl." Rozpojí své ruce, které mám na břiše. „Ještě něco pro tebe mám." Těmito slovy mě přinutí, abych se k němu otočil zpátky čelem a překvapeně zamrkám. A až teď si uvědomím, že já pro něj vlastně taky něco mám. Vytáhne z kapsy krabičku a v dlaních mi ji podá. Opatrně natáhnu ruce, abych si krabičku vzal. Pomalými pohyby stáhnu stuhu z krabičky a otevřu ji. Překvapeně vytřeštím oči a lehce se mi zbarví tváře do červena, když je v krabičce přívěšek se srdíčkem, ve kterém je Y. Vezmu každý konec přívěšku do jedné ruky a zvednu k němu oči.