Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 1

Kihyun

Probudím se 10 minut před budíkem, tak jako každé ráno. Dojdu do koupelny, abych provedl ranní rutinní hygienu a dojdu do obýváku, abych si připravil snídani. Moje rána...jsou všechny stejná, nevím, jestli je to tím, že nemám rád změny, tím, že jsem puntičkář anebo tím, že jsem nikdy nedokázal žít spontánně. Kolikrát jsem přemýšlel anebo slyšel od ostatních, že jsem divný, že se chovám jako by mi bylo 60, ale já prostě nevím, nikdy jsem nezažil takové to období bláznovství. Chodit po klubech, tancovat, pít, užívat si život, radovat se, dělat něco zakázaného...to jsou věci, které mi nic neříkají. Ale já jsem takhle spokojený, nikdy jsem necítil potřebu s tím něco udělat, žít jinak. Vyhovuje mi to, mám rád, když mají věci řád, mám rád, když mám po ránu dost času, abych se připravil do práce, miluju, když všechny věci v mém bytě mají své určité místo, které dodržuji. Nemusím si nikdy lámat hlavu nad tím, kam jsem co dal, protože dávám všechno na předem určené místo. Mark mi v tomhle říká, že jsem magor, ale já to takhle nikdy nebral. On je úplně jiný, takže je jasné, že má na takové věci jiný pohled než já. Čtvrť, ve které bydlím jsou třípatrové domy, takové dá se říct paneláky. V na každém patře jsou dva byty, takže v každém takovém domě bydlí 6 lidí. Já mám, díky bohu, normální sousedy, kteří mě neobtěžují. Domy jsou u sebe docela blízko a v domě vedle je jeden byt volný, dokonce jsem slyšel, že během dneška nebo zítřka? To je jedno, mají se tam nastěhovat nový nájemníci, tak jsem zvědavý a zároveň se děsím toho, aby to nebyly nějací buřiči, co naruší tuhle poklidnou čtvrť. V klidu se nasnídám, dopiji čaj a obléknu se do práce. Cesta mi trvá necelých 15 minut, takže mám práci opravdu kousek. Je to poklidná kavárna uprostřed města, všude kolem jsou obchody, takže u nás bývá vcelku nával, spousta lidí si mezi nákupy jde odpočinout do kavárny. Ze začátku jsem měl obavy z krátkého/dlouhého týdnu, přece jen je tu člověk od rána do večera, ale zvykl jsem si rychle a musím říct, že mi to i v celku vyhovuje. Pracovní doba od 9:00 do 19:00 se dá přežít, stejně mi to většinou utíká rychlostí světla, když je dost lidí. Ve směnách se střídám s Markem, takže si povzdechnu, když přijdu do práce a všude je prach. Všude možně, na skříních, na lustru...jo, ono to nejde vidět, ale ten prach tam je a to blonďatý monstrum to zase neuklidilo. A tak s tím hned začnu, utřu prach snad všude, i tam kde nebyl, ale alespoň se tam během dne neudělá. Přeleštím skleničky, vydrhnu stoly a porovnám židle. Nejsem magor, jen...Začnou chodit první lidé, většina sem chodí každý den před prací dát si v klidu kávu a přečíst noviny, takže u většiny lidí se nemusím ani ptát, co si dají, protože už mi skoro ve dveřích hlásí, že si dají to, co vždycky. Když jsem tu začal dělat, tak jsem na ně vyjukaně koukal, chvíli jsem po nich chtěl házet tácem, jak mám kruci u 10 lidí vědět, co je u nich to, co vždycky?! Po půl hodině po otvíračce nám dovezou zákusky, přeberu je, zaplatím a začnu je skládat tam, kam patří. Aby každý kousek z nich byl vidět. "Tak co, jak to dneska šlo?" dojde do kavárny Hyungwoo, můj šéf. Zakývám hlavou jakože to docela ušlo, ale dneska byla lítačka jako blázen, tak jsem v celku unavený. Šéf většinou přijde 10 minut před tím, než mi končí směna, zkontrolujeme peníze a pak jdu domů, on si pak zkontroluje sklad a zásoby a zamkne si to tady. Je to vyhovující, člověk alespoň ví, kdy přesně skončí a hlavně ví, že takhle opravdu skončí. Rozloučím se s ním a pomalými kroky se hrnu domů. Začíná léto, takže kavárna opravdu doslova praskala ve švech, bude to zase chvíli trvat, než si na to zvyknu.U domu se zarazím, v tom bytě, který byl volný vedle nás se svítí, hmmm...že by ti nový nájemníci. Zakroutím hlavou, dojdu domů a hned si to namířím do sprchy. Po uklidňující očistě začnu vařit večeři, skoro celý den jsem nejedl, nebyl na to čas. Dřív jsme tam bývali po dvou, tak jsme si mohli alespoň dělat přestávky, ale když jsme tam teď po jednom, tak je velmi těžké se najíst, dokud je frmol, tak se k tomu člověk stejně nedostane. Takže můj den se většinou skládá z toho, že se ráno nasnídám doma a večer se doma navečeřím. "Ya, to je sranda, ne?!" vyjeknu, když se ozve čtvrtí hudba hlasitější, než jsem snad kdy slyšel. Vylezu na chodbu, z našeho domu to není...a pak mi to dojde, předtím byl klid, takže to budou ti nový. No super, to bude moc krásné první seznámení, pokud budou takhle pokračovat a neztlumí to. Uklidni se, Hyun, třeba....třeba se jim jen pokazilo tlačítko od ovládání hlasitosti? Třeba se to právě snaží zpravit a nadávají si, že dělají moc velký hluk. Povzdechnu si, čekám, opravdu se snažím držet a čekám asi 10 minut, ale nic se neděje, spíš to ještě víc zesílili. Hodím na sebe mikinu a vyběhnu ven. Jednu výhodu tyhle stejné domy mají - máme stejné vchodové dveře a zámky. Tyhle domy totiž patří jednomu majiteli, je to jako jeden obrovský panelák, akorát rozdělený do několika domů. Stejné zámky máme hlavně z tohoto důvodu...dojdu před jejich dveře a hlasitá hudba mi trhá ušní bubínky. Tu písničku znám. Dramarama od Monsta X. Povzdechnu si a zběsile zaklepu na dveře.