Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 11

Kihyun

Trvalo mi asi před půl hodiny, než jsem vydýchal tu fotku, co mi Kyunnie poslal. Dostával jsem u toho zvláštní druhy záchvatů, chvíli to vypadalo, že mám epileptický záchvat, sesunul jsem se na zem vedle sedačky a divně jsem sebou škubal. Pak jsem se na tu fotku podíval znovu a bouchal jsem dlaní do sedačky jako retardovaný lachtan, po těchto, no...chvílích se mi podařilo se alespoň trošku uklidnit.

Nastavím si jeho nádhernou fotku na tapetu, telefon mám zasekaný tím, jak jsem z internetu stahoval všechny jeho fotky. Sednu si k notebooku a najedu na videoklip od MONSTA X Shine forever. Začnu poslouchat a stačí pár prvních sekund a napojím si oťas k bednám a dám to na plné pecky. Pouštím si další a další písničky, víc a víc mě to chytá a víc a víc se mi to líbí. Nejen ty části, kde Kyunnie rappuje, to sedím nalepený na obrazovce a slintám, ale i celkově ta hudba. Když si už po šesté pouštím dramarama, tak tancuju na konferenčním stole a zběsile máchám rukama všude kolem. Ještě že mám zatažené žaluzie, pokud by mi někdo viděl do oken s největší pravděpodobností by si myslel, že jsem naprostý idiot.

Po pár nevydařených kreacích na stole a skoro rozbitém konferenčním stolku se usadím znovu k notebooku s výrazem člověka, který je jinak úplně normální. Začínám Marka chápat.

Najedu na teaser ke Spotlight, panebože, jakto že ta písnička není ještě vydaná!!

Všechny písničky si postahuju, ještě zesílím bedny a začnu u toho vařit, u toho se snažím tancovat, spíš to vypadá jako když se obézní lachtan snaží vyškrábat na kousek ledu. Úplně zapomenu čas a skoro přeslechnu, jak na mě někdo zběsile zvoní a kope mi do dveří. Za zpěvu dramarama se vlním ke dveřím a nakonec je otevřu.

Začnu se omlouvat, když na mě někdo naběhne, nasraně něco zamumlá, rozumím mu jen, že to mám ztlumit nebo mě zabije. Nevím ani jak vypadal, protože na hlavě měl kšiltovku a na obličeji roušku, ale šeptal dost zlověstně, takže doběhnu ztlumit hudbu, než mě přijde znovu zabít, přetáhnu si písničky z notebooku do telefonu, abych si hudbu mohl pustit do sluchátek. Při jejich hudbě dovařím večeři, najím se, vysprchuju a dojdu do postele, kde poslouchám Gravity a White Love, dokud úplně neusnu.

Moje sny se točí jen kolem něj, vlastně ani pořádně nevím, co se mi zdálo, jen vím, že to bylo nádherné, zvrhlé a šíleně se mi to líbilo. Ale já si nikdy pořádně nepamatoval svoje sny, až teď přicházím na to, že je to celkem škoda, protože tenhle sen bych si chtěl pamatovat. Včera...jsme si napsali spoustu neslušných sms a já ani nevím, kde se to ve mně bere, když vezmu telefon.

To: Changkyunnie

Zdál se mi moc krásný sen. Byl o tobě.

From: Changkyunnie

Mmm...a jaký?

To: Changkyunnie

Moc si to nepamatuji, jen několik málo věcí.

From: Changkyunnie

A kdybys ten sen měl popsat jedním slovem?

Skousnu si ret a chvíli váhám, jestli to mám odeslat, ale nakonec se začervenám, opřu se zadkem o kuchyňskou linku, ve které stojím a napíšu jen:

Zvrhlý.

From: Changkyunnie

Nedráždi mě.

Skousnu si ret víc a snažím se neculit jako naprostej blbeček. Dneska mám poslední den volna, bohužel, podle Kyunnieho to nevypadá, že se bude moct dneska uvolnit, protože má hodně práce. Je mi smutno, že ho nevidím, ale musím toho dneska hodně stihnout.

Dojdu za Markem do kavárny, aby mi řekl, kam chodí nakupovat, protože si potřebuju nakoupit oblečení. Nevím, z čeho je víc nadšený – jestli z toho, že jsem se rozhodl změnit svůj šatník anebo z toho, že on je ten, za kým si jdu pro radu, kde mám nakupovat. Každopádně mě ale nějakým způsobem hřálo u srdce, když jsem viděl to blonďaté stvoření, jak se usmívalo od ucha k uchu. Není nad to potěšit svého jediného kamaráda.

Vydám se na nákupy, různě beru oblečení z ramínek a vydám se do kabinky, abych si věci vyzkoušel, nesnáším nakupování, ale teď, když tak nějak nakupuju...dá se říct pro Kyunnieho, tak mě to nějakým způsobem baví a dávám si záležet.

Po dvou hodinách nakupování jsem už úplně mrtvý, ruce mám plné tašek, že absolutně nevím, jak tu obrovskou tíhu dotáhnu až domů. Vše jsem zaplatil z peněz, co jsem si odkládal a ani jsem pořádně nevěděl na co, teď už alespoň vím...a hlavně jsem ty peníze nějak zužitkoval. Zastavím se u rohového obchodu a uhnu pohledem, když si přečtu název obchodu. KPOP Shop. Měl bych? No, co...když si tu koupím pár věcí...třeba jen album MX, tak se přece nic nestane.

Odkašlu si, když vycházím z obchodu s další tašku, no, nakonec jsem si koupil všechny jejich alba, kartičky s Kyunniem, přívěšek na klíčenku, termohrníček a mikinu. Ale nejsem blázen, vážně ne!