Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 19

Kihyun

Dojdu domů a odfrknu si. Toho druhého jsem viděl dneska poprvé, zatím jsem se setkal jen s tím jedním. Už jen podle jejich třídění odpadu je jasné, že se chovají jak puberťáci a ještě ten bordel, co dělají.

No, nedá se nic dělat, pustím si na plný pecky dramarama a začnu vařit oběd. No, o vaření se spíš jen tak pokouším, protože se neustále zastavuju a se skousnutým rtem si vybavuju včerejší večer a noc.

Nepamatuju si cestu domů, absolutně ne, za to si živě pamatuji, jak jsme spolu tancovali, v té těsné blízkosti. Jak jsem cítil jeho vzrušený dech, jak se jeho ruce nemohli nabažit doteků mého těla. Vybavuju si tu chuť, kterou jsem měl a pořád mám, aby mě někam zavlekl a vzal si mě. Aby mě udělal svým a aby to udělal nejmíň 3x za sebou.

Odkašlu si a stejně si skousnu ret. Nikdy mě nenapadlo, že bych tohle mohl zažívat. Cítím se jako na houpačce, Kyunnie obrátil můj život úplně vzhůru nohama. Pustím si White love a u jeho části, kde zpívá, mám pocit, že každou chvíli dostanu orgasmus.

No, na to, že jsem s nikým nic neměl, natož, abych s někým spal nebo něco takovýho zažil...Kyunnie mi, sice jen v náznacích, dokázal za tu krátkou dobu, jen naznačit, jak nádherný to asi musí být pocit.

Možná...kdyby ta chvíle někdy měla nastat, možná bych se styděl se mu přiznat, že je pro mě všechno poprvé, že jsem nikdy nic takového nezažil. Odsoudil by mě za to? Nebo by možná...možná by byl rád, kdyby byl ve všem můj první?

Začne mi zvonit telefon, trhnu sebou a ztlumím hudbu. Mark. Nechápavě svraštím obočí, proč mi volá, nemá pracovat?

„Mark?" odkašlu si.

„Hyunnie? Žiješ? Vyděsil jsi mě včera, když si mi volal." Zasměje se. Hm? Já mu volal?

„Co? Já ti volal?" nevěřícně zamumlám. Rozesměje se.

„Volal," pokračuje v smíchu. „chtěl jsi, abych ti zjistil, kde I.M bydlí, že chceš, aby tě no...použiju výraz, co jsi řekl, aby z tebe vyšukal duši, no ehm," znovu chytne záchvat smíchu a já zrudnu. Kde jsem přišel na to slovo?! Nikdy jsem ho nepoužil, panebože! „zklamal jsem tě, když jsem ti řekl, že se to nedá zjistit a že kdyby to šlo tak lehce zjistit, že bych byl nastěhovaný u Yugyeoma." Zasměje se. „Je ti dobře?"

„Um, promiň, Mark," odkašlu si. „nepamatuju si, že jsem ti volal." Podrbu se v zátylku.

„Jo a ještě jsi chtěl, abychom se sešli venku a šli je hledat, že já ti pomůžu najít I.M a ty mě Yugyeoma...pak si mě poslal do prdele, když jsem ti řekl ne, a zavěsil jsi naštvaně telefon." Zní trošku smutně, plácnu se do čela. Vážně bych neměl pít, už nikdy.

„Promiň, Mark, slibuju, že už nebudu pít." Lehce se zasměju, taky se rozesměje.

„To nic, já jsem moc rád, že ses začal bavit." Slyším z jeho hlasu upřímnost, ještě chvíli si povídáme, ale pak začne mít frmol, tak hovor ukončíme.

Povzdechnu si, jsem idiot. Ale skousnu si ret a vytáhnu telefon. Zaseknu se pohledem na své nádherné tapetě. Je tak nádhernej. A tak sexy. Jak někdo jako on může chtít někoho jako jsem já? A to ještě neví, jak jsem nudný...bojím se, co bude až někdy zjistí, jaký jsem doopravdy. Že se neumím bavit, že jsem nikdy takhle neblbnul jako teď...že jsem nikdy nedělal tolik spontánních věcí jako dělám od té doby, co ho znám.

Ale vím, že on je to jediné, co chci. Nechci, aby se někdy dozvěděl, jaký jsem. Nesmí se to dozvědět, kdyby to věděl...opravdu by nechtěl a nestál o někoho jako jsem já.

To: Changkyunnie

Už jsi vzhůru?

Skousnu si ret a zprávu odešlu a přitisknu si telefon na hruď. Asi spí, protože mi ani po půl hodině neodepíše a já v depresi zesílím trespass, že mi pomalu bedny skákají pod náporem basů po bytě.

Třeba...už byl na něj ten včerejší večer moc? Třeba...chtěl jen flirtovat a včera to vypadalo, že už se to směřuje někam jinam a třeba si uvědomil, že tohle nechce. Se zbytkovým alkoholem a šílenou depresí se sesunu na gauč a za tónů a slov Gravity koukám do stropu a v dlaních svírám telefon.