Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 58

Changkyun

"Takže se oficiálně přiznáváte k Homosexualitě?" ozve se z úst jedné z reportérek. Všechny oči se ke mě upřou a očekávají mojí odpověď.

"Ano." řeknu bez známky emocí, po vlně zalapání po dechu a zvuků fotoaparátu se zase všechny pozornost uklidní.

"A zmíněný Yoo Kihyun je váš přítel?" ozve se další otázka tentokrát z úst nějakého reportéra. Chvíli přemýšlím, mám do toho Kihyuna zatáhnout?

"Ano." znovu řeknu bez jakýkoliv emocí. Povzdechnu si a manažer mě vezme za ramena, aby mě odvedl pryč. Reportéři křičí otázky, jeden přes druhého se překřikují a div přes sebe nelezou, aby u mě byli blíž a zachytili každý můj úhel. Po tom mém přiznání jsem sklidil vlnu špatných, ale i dobrých reakcí, fanoušci se mezi sebou hádali, někteří se mě zastávali, že to je můj život a můžu být jaký chci a chodit, s kým chci. Jiní to nesli špatně, chtěli, abych odešel ze skupiny nebo abych se jim omlouval. Za co se mám omlouvat? Dobře, jsou to mojí fanoušci, ale nepamatuji si, že bych jim slíbil, že si je všechny vezmu nebo bůh ví co očekávají. Omlouvat se za to, že žiju život? Že nechci být sám, že jsem Gay? Nevím, co je na tom pro mě na omlouvání. Nikdy mě nenapadlo, že budou radši, kdybych byl do osmdesáti sám a umřel osamělý. Nebo třeba až bych nebyl tak hezký nebo slavný, tak bych si mohl možná dělat se svým životem to, co chci. Ale opravdu si nepamatuji, že při nástupu do společnosti, že bych podepsal papír, provdán za členy svého fanklubu, jakékoliv jiní vztahy se považují za podvádění. S manažerem a ředitelem společnosti jsme to řešili dlouho. Trvalo to déle než jsem čekal a veřejnost stále prahla po informacích, které jsme jim bohužel nedali. Proto se ta pozornost na můj případ nestahovala, spíš byli všichni víc a víc napjatí. Sice už jsem nebyl ve zprávách a v novinách každý den jako hlavní zpráva, ale pořád jsem tam byl dost často na to, aby se to dalo pohřbít. Bavili jsme se, jestli se mám přiznat, jestli jim mám říct, že jsem Gay, že chodím s Kihyunem. CEO byl nejdříve proti, abych nepohoršil jméno společnosti, ale po tom, co jsme se o tom bavili, tak s tím ani tak veliký problém neměl. Probral jsem to i se zbytkem skupiny. Neměli s tím žádný problém a jen díky jejich podpoře jsem tím vším dokázal projít s chladnou hlavou. Jen díky nim jsem zvládl všechny ty bezesné noci, kdy jsem jen přemýšlel nad Kihyunem. Nad tím, jak se má, co dělá, jestli na mě stále myslí a jestli mě stále miluje tak jako já. Doufal jsem, že na mě stále čeká, že to nevzdal. Na jednu stranu jsem rád, že mi zabavili telefon, nemohl jsem se prodírat nespočtem nenávistných komentářů, možná bych našel i kladné, ale ty byli většinu vystrkované. Ale na druhou stranu. Nemohl jsem Kihyunovi napsat. Podle Jooheona, který nám šel pro věci, když jsme se stěhovali do jiného bytu, aspoň do té doby než se to uklidní, tak před našim, ale i Kihyunovým domem byli zástupy fanoušků. Potěšil mě ale tím, když řekl, že doma prý není, že se o něj stará Mark, za což jsem mu neuvěřitelně vděčný. Taky mě potěšil, že před našimi paneláky byli skupiny fanoušků, kteří nás přišli podpořit. Vlastně, náš fandom Monbebe jsou moc hodné. Jako v každém se najdou ty černé ovce, ale v našim jich moc není, spíš to byli fanoušci jiných skupin, co přišli protestovat, naše fanynky nás přišli podpořit, volali kladná hesla a měli transparenty, kde byla moje a Kihyunova fotka, jak se líbáme v srdíčku a u toho nápis PODPORUJEME VÁS, nebo VYPADÁTE SPOLU SKVĚLE, CHANGKUNxKIHYUN. Nakonec jsme se tedy všichni sedli a domluvili se, že bude nejlepší, když se přiznám, dáme jim odpověď, po které prahnou a ono se to pak samo pohřbí až opadne zájem.

Je to měsíc a půl potom, co jsem měl tiskovou konferenci, kde jsem se přiznal a nikdo už si na to ani nevzpomene. Můžu chodit po městě, můžu jít do obchodu a nikdo si na mě neukazuje Jinak než jako na I.M z Monsta X. Nikdo už nepokřikuje, že jsem nechutný, že bych měl odejít, že se stydí za to, že poslouchali moje písničky. Nic. Ve zprávách je teď něco jiného a to, že se nějaký salát žení, nějaká salátice spadla z šišky a další blbosti. Ani na zadních stránkách se můj případ už nerozebírá a tak je čas, je konečně čas, abych šel za ním. Vybalíme si s Jooheonem věci v našem starém bytě. Zadívám se na protější panelák, ale vím, že tam není. Nevím, kde Mark bydlí a déle už to nevydržím. Mohl bych mu napsat, ale po tom všem, čím jsme si prošli. Nechci jen tak bezduše napsat. Chci ho hned vidět. A tak se převléknu, přeskočím několik krabic po cestě.

"Počkej, počkej, počkej!!" zatarasí mi Jooheon cestu. Zpruzeně zanaříkám, nemám mít už svobodu?

"Hyuuung!" zapláču.

"Kvůli tobě jsem zmeškal několik dní, několik SET dní! mého, um, seriálu," oh, myslí to porno na co kouká? "pustím za Kihyunem jen pod podmínkou, že mi koupíš Maxi balení slaninových brambůrků a kartón koly, až se um někdy vrátíš, hyung si udělá maraton." promne si ďábelsky ruce. Přikývnu, bože, nebude ho um bolet jistý část těla, když bude mít maraton? Ale vlastně, proč se starám. Rychle mu to odsouhlasím, aby mě už pustil a na nic nečekám, když se rozeběhnu směr kavárna. Málem si zapomenu otevřít dveře a skoro proletím skleněnými dveřmi, ale díky bohu zrovna vycházel nějaký chlap a rychle uskočil, abych ho nesejmul. Za barem nikdo není, tak zaběhnu za něj.

"Mark, MARK, MAAARK- OH MŮJ BOŽE!" vyjeknu, když pobíhám po zázemí a rozrážím dveře, a když konečně najdu ty správné, tak vyjeknu, když je tam Mark a, oh god, Yugyeom a líbají se spolu a osahávají. "Počkat," zakroutím hlavou a dveře zase zavřu a pak je znovu otevřu, abych se ujistil, že jsou to opravdu oni, že nemám vidiny. Znovu vytřeštím oči a ukážu na ně. "PANE BOŽE!!" Yugyeom mě plácne po ruce, kterou na ně ukazuju a zakroutí nevěřícně nad mým chováním hlavou.

"Ahoj, Changkyun," povzdechne si a všichni tak nějak vyjdeme z kumbálu. "potřebuješ po Markiem něco?" opře se u baru. Po Markiem? Bože, mají už přezdívky, to je vážně, jak dlouho už to trvá?

"No, um, potřebuji vědět, kde bydlíš, jdu vyzvednout Kikiho." skousnu si ret. Mark nadšeně zatleská a usměje se. Řekne mi adresu a já se zamáváním a posíláním vzdušných pusinek začnu utíkat pryč. Popadnu dech sotva pár kroků od vchodu do paneláku než dojdu ke dveřím. Nějaká paní jde zrovna s nákupem a tak mi otevře, poděkuji jí a pomůžu jí s nákupem rovnou k bytu, protože nesla pět tašek. Po tom, co se s ní rozloučím a dostanu od ní pár jablek, ehm, vyběhnu další tři patra a zastavím se před dveřmi, kde je napsáno Tuan. Zhluboka se nadechnu. Nejsem ve stavu, kdy bych ho okouzlil, ani nemám kytku, ani nejsem sexy jako normálně, ale doufám, že mě nevykopne. Zazvoním a následně zaklepu. Vyndám tři jablka, co jsem dostal v pytlíku a položím je vedle sebe.

"Kdo je tam." ozve se unaveně. Skousnu si ret. Bože, ať už je u mě. Když se vražedně pomalu otevřou dveře, tak se usměju. Nejdřív se dívá na zem než zvedne oči, které jsou podlité krví. Hned je vytřeští a chytí se futer, aby to ustál. Usměju se na něj a zhluboka se nadechnu, překonám tu vzdálenost mezi námi a pevně ho obejmu. Objímám ho tak pevně, že mám strach, že mu ublížím, ale nemůžu si pomoct, jak mile ho vidím, tak moc si uvědomuji, že ho potřebuji už jen k dýchání. Bez něj jako bych ani nebyl schopen nádechu, jakoby mi plíce něco svazovalo, ale jakmile jsem ho objal, tak se všechny ty dusící stužky přetrhali a já mohl zas svobodně dýchat.

"Promiň, že jsi musel tak dlouho čekat." zašeptám to pohladím ho po vlasech, když začne vzlykat do mého ramene.