Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 20

Changkyun

Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat, proč by mi lhal? Proč by říkal, že rád chodí do klubu, že ho to baví, když ve skutečnosti to tak není? Chtěl na mě zapůsobit? Protože já jsem typ, co rád žije svobodně a zábavně, tak nechtěl přede mnou vypadat jako nudný člověk? Povzdechnu, protože z tohohle přemýšlení mě akorát bolí hlava. Když jsem se vrátil od popelnic, tak odhodím koš někam do pokoje a sednu si v transu na pohovku. Jooheon kolem mě lítá a na něco se mě ptá, hlavně teda, co se to se mnou děje, ale nevím, jak bych mu odpověděl. Na tom, že po Kihyunovi pořád toužím se nic nemění jen, mě mrzí že mi lhal, není přeci nic špatného na tom, jaký je. Já bych to tedy nezvládl, jeho životní styl ani není to přeci tak, že kdyby mezi námi něco vzniklo, že bych musel žít jako on nebo on jako já. Ale zaráží mě to, že vypadá, že se baví. Že mu ten pobyt v klubu dal něco do sebe. Zakroutím hlavou a pak se nad zamyslím a rychle vyběhnu do ložnice. Obléknu se. Přehodím pře sebe kšiltovku a přes obličej si dám roušku a sprintem vyběhnu z bytu. Ještě teda křiknu po Jooheonovi, že jdu pryč. Až když jsem skoro na místě, tak mi dojde, že jsem si nevzal telefon. Vlítnu do kavárny, že se spousta lidí lekne a lehce nadskočí. Dojdu rovnou k baru, kde se na mě překvapeně dívá Mark. To blonďatý stvoření mi dá odpovědi, které potřebuju.

"Poslyš, Mark, že?" usměju se na něj, když si stáhnu roušku. Nadšeně se na mě usměje.

"Ale aleee to je přeci I.M, ten, který rozpohyboval Kihyunův línej a nudnej zadek...haha a má to i víc významů, hahaha." zasměje se nad tím, jak geniální hodil joke. Odkašlu si a podrbu se v zátylku.

"Poslyš," odtáhnu ho do zázemí. "Kihyun, není takový, jaký mi říkal že jo?" posadím se na židli, co tu mají.

"Takový, jaký říká, oh, počkej, neříkej mi, že ti nakecal něco v tom smyslu, že klub je jeho druhý domov a tak, že rád žije odvázaně," zasměje se a máchne rukou, ale když vidí, jak jsem přikývl, tak ztuhne a vytřeští oči. "bože, to je idiot," plácne se do čela. "poslyš Kihyun, je jako šedesáti letý děda uvězněný v těle dvaceti-čtyřletého kluka. Rád přijde po práci domů, sedne si k televizi a v 8 jde spát, má mánii na uklízení, i když tam ten prach není, tak pro něj tam je, nikdy nebyl v klubu a pokud vím, tak nikdy nikoho neměl, žádný vztah." zakroutí hlavou. "Vlastně jsem byl dost překvapený, když jsi ho někam vytáhl, protože si konečně začal užívat života a hlavně jeho to opravdu bavilo." usměje se na mě. Poslouchám ho a zaujatě přikyvuji. Když si dám 1+1 dohromady, Kihyun se mnou rád chodil ven, protože se opravdu bavil, nebylo to jako bych ho nutil. Třeba chce žít odvázanější život, ale jen neměl odvahu? Nebo neměl s kým? Navíc mě zarazí a zároveň potěší informace, že nikdy neměl vztah. Přišlo mi podle jeho flirtování, že je v tom zběhlý, ale to, že to dělá poprvé, tomu dává nový význam a začínám být nadrženější čím dál tím víc, ehm. Navíc, ten pocit, že jsem já ten první, s kým všechno tohle zkouší, mi dává pocit jisté, výjimečnosti .

"Dobře, děkuju Mark, ale, Kihyun neví, že vím, jaký je, chápeš?" pozvednu obočí a on zakroutí hlavou. "Dobře, tak jinak, Kihyun neví, že já vím, že je nudný a zatrpklý, jak popisuješ, ale myslí si, že si já myslím, že je hustej a rád chodí do klubu, kapiš?" pozvednu znovu obočí. Nechápavě se na mě zakouká a pak nesměle přikývne hlavou. "Když udržíš tohle tajemství, neřekneš mu, že znám pravdu o něm, tak ti zařídím soukromou schůzku s nějakým idolem tvé volby." usměju se na něj, zrudne a začne něco žbrblat. Překvapeně se na něj zadívám a odkašlu si, abych získal jeho pozornost a on po chvíli začne zběsile kývat hlavou.

"Neboj, nic neřeknu, vlastně kdo jsi? Nikdy jsem tě neviděl!" zasměje se a uteče...někam. Budu to brát jakože jsme domluvení a vyjdu z kavárny. Jsem zamyšlený, co se týče Kihyuna, a tak když vycházím ze zázemí, tak se nedívám na cestu a do někoho vrazím.

"Omlouvám se-" nestihnu se omluvit, protože mě v tom zarazí povědomý hlas. Nejdřív jsem si myslel, že se mi to zdá, pak si uvědomím, že jsem si před Markem sundal čepici a roušku, takže když mě dotyčný osloví jménem, tak si říkám, že to je třeba můj fanda, to trvá do té doby než zvednu hlavou.

"Kiki-hyung," usměju se na něj. Zamrká na mě a přijde mi takový přešlý. Smutně sklopí hlavu. Nechápavě vytřeštím oči, když chce kolem mě projít. "hyung, děje se něco?" chytnu ho za ruku, a když z poza vyběhne rudý Mark, tak se na nás překvapeně zadívá a Kihyun, um, vypadá naštvaně.

"Neodpovíš mi na zprávy...bál jsem se, že se něco stalo, ale asi jsem vás v něčem vyrušil." sjede pohledem Marka a chce se otočí se na odchod. Chvíli jen ztuhle stojím a těkám pohledem z Marka na dveře, ale pak jako bych dostal facku, tak vyběhnu z kavárny a doběhnu k němu. Chytím ho za ruku, abych ho zastavil v pohybu.

"Kiki-hyung, no tak, je to nedorozumění," trošku za jeho ruku trhnu, aby byl ke mě blíž. Vypadá jakoby se měl za chvíli rozbrečet. Natáhnu ruku a pohladím ho po tváři. "hyung, nechal jsem telefon doma, není to tak, že bych ti nechtěl odepsat." zakroutím hlavou a setřu mu těch pár slziček, co se mu rozkutálelo z očí. Obrátí oči v sloup a snaží se tak zastavit příval slz. Láme mi srdce, když pláče. Přitáhnu si ho k sobě a pevně ho obejmu.

"A proč jsi byl s Markem." vzlykne a zaboří mi hlavu do hrudi, že skoro ani nerozumím na co se ptá. Nemůžu mu říct pravý důvod, ale kdybych mlžil, tak ho akorát vystresuji víc.

"Chtěl jsem se ho zeptat ohledně rad, jak se mám k tobě správně chovat, abych se ti zalíbil." usměju se a prohrábnu mu vlásky.

"P-Promiň, že reaguju takhle přehnaně." znovu mi zamumlá do hrudi a pevně svírá moje triko na zádech. Zasměju se, tím, že takhle reaguje, ukazuje to, jak moc ke mě cítí a já nemůžu být šťastnější, když vím, že mě nechce ztratit.

"To nic, Kiki, jsem rád, když žárlíš." zašeptám mu to do ouška, práskne mě do zad, že mám na chvíli pocit, že mi vyrazil dech, ale pokusím se to ustát se smíchem, zatím co ho s objímáním kolíbám ze strany na stranu.