Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 25

Kihyun

Ještě nějakou dobu nadávám před kavárnou. To byl jediný šátek, který jsem našel! Pomalu se došourám do kavárny, nebylo moc plno, no, alespoň budu mít čas vymyslet, jak skrýt svůj krk.

„Jsi zpátky?" usměje se Mark a odtrhne oči od telefonu. Je mi jasné, co na něm dělal, když se tak rozplýval.

„De." Přikývnu a zanesu tašky do zázemí.

„Yaaa, to jsou cucflekyyy." Zapiští Mark, když vidí můj krk. „Jsou, že." Pozvedne obočí a já uhnu pohledem.

„Jo, ale jak to mám zakrýt." Vyprsknu a Mark se zasměje.

„Donesu ti z domu šátek," zasměje se. „ach jo, já ti tak závidím." Smutně si povzdechne. „Taky bych chtěl zažívat takový věci...a ty vypadáš tak spokojeně. I on." Ohrne spodní ret přes horní. Poplácám ho po rameni a usměju se.

„Třeba zažiješ, ještě neumíráš nebo jo?" pozvednu obočí.

„Mám pocit, že už jsem dávno umřel." Plácne si čelo na bar, odkašlu si a když se převléknu do pracovního a vyženu Marka pro šátek. Bydlí sice na opačné straně, než já, ale bydlí taky kousek od kavárny, takže je za chvíli zpátky i s černým šátkem. Hned si ho vezmu a obmotám kolem krku.

„Jde to vidět?" zamrkám na něj a on zakroutí hlavou. Ještě si dá svoji oblíbenou horkou čokoládu s maxi porcí šlehačky, takže si ještě nějakou dobu povídáme, když sedí u mě na baru.

„On je tak nádhernej." Položí si hlavu na bar a otočí na mě display telefonu s fotkou Yugyeoma. Usměju se a fotku mu pochválím, někdy mám pocit, že to není z jeho strany jen platonická láska, někdy mi dává pocit, že má toho idola vážně rád. Ale copak to jde chovat tak šílený city k někomu, koho ani nezná?

„Běž si užít volno, seš tu furt." Vypláznu na něj jazyk a on se zasměje. S kýváním hlavy nakonec vyjde z kavárny. Možná...bych mu měl zařídit, aby ho viděl. Nevím pořádně, co má pro mě Kyunnie za překvapení, ale za to vím, že se Markovi blíží narozeniny, možná bych mohl Kyunnieho poprosit...jestli by se mnou nenachystal překvapení.

From: Changkyunnie

Doufám, že vystavuješ svůj krček na obdiv celé kavárně.

Skousnu si ret a lehce se zasměju. Je tohle možný? Už takhle se na mě ráno šéf díval divně, kdybych tu s tím krkem obsluhoval, tak si to slíznu. Hyunwoo je šéf v pohodě, ale chce, aby byla jeho kavárna útulná, ale hlavně prestižní. Zaplivaných kaváren a hospod je tu spousta, tak chce, aby ta jeho měla úroveň.

To: Changkyunnie

Rytíř Mark mi opatřil další šátek, ha :-P

Zasměju se a zprávu pošlu. Culím se do telefonu a odkašlu si, když mi u baru stojí zákazník a bodá mě pohledem za to, že než abych se mu věnoval, tak se culím na telefon. Zakroutím hlavou a s omluvou mu vytisknu účet.

From: Changkyunnie

Budu si s ním muset vážně promluvit.

Znovu se rozesměju a skousnu si ret. Ale telefon musím odložit, když se mi začne plnit kavárna a já lítám od baru ke stolům a obráceně. A že je dneska vážně hodně plno, ani si nevšimnu, kdy Hyunwoo přišel s dalším zbožím, ale začne mi hned pomáhat, abych se v tom sám neplácal, ani nemáme chvíli mluvit, takže oba pracujeme.

„Děkuju." Zasměju se, když se oba zastavíme za barem.

„Původně jsem chtěl jen donést cukry a kávu, co jsem nakoupil, ale dneska je tu vážně plno." Zasměje se a já souhlasně přikývnu.

Trvá to ještě další hodinu, než se kavárna alespoň trošku zklidní a uvolní, tak Hyunwoo potom odejde. Začne se pomalu blížit večer a tak začnu pomalu uklízet a stírat stoly, když mám chvíli volna, tak přeleštím skleničky a opláchnu hrnky. Vydrhnu kávovar, vydrhnu skleněnou chladící vitrínu na zákusky a vlastně...vydrhnu skoro celou restauraci, je pravda, že se zákazníci dívají trošku divně, když jsem uprostřed kavárny na schůdkách a leštím a čistím lustr. No co, byl špinavý.

„Ať mi nespadneš." Ozve se, sklopím hlavu, abych na něj viděl a usměju se. „Co to děláš." Zasměje se Kyunnie a pozvedne obočí. Málem spadnu ze schůdků, položí ruku na moje stehno, aby mi pomohl vrátit rovnováhu.

„Jen...čistím lustr." Zasměju se a pomalu slezu ze schůdků. Kyunnie vypadá, že je připravený mě chytit, kdybych náhodou spadl. Odnesu schůdky na místo a sladce se usměju, když se opře o bar. „Dáš si něco?" zamrkám na něj.

„Ty víš, co bych si dal." Skousne si ret a sjede mě celého pohledem. Pak se očima zastaví na mém šátku, který mám kolem krku a nesouhlasně svraští obočí. „Jsem tu jen na chvíli, utekl jsem manažerovi." Lehce se zasměje. Ukáže mi, abych šel za ním před bar, což hned udělám, protože ta vzdálenost, když nás bar odděluje, je příšerná. Dojdu k němu a on mě lehce opře zády o bar a rukama se opře o jeho okraj.

„Ty víš, že tě tady najdou." Zašeptám a zavrním. Než stihnu zareagovat, tak se zase jeho ruka dostane k mému šátku a on ho jedním pohybem stáhne z mého krku. Nafouknu tváře.

„No tak, Kyunnie, víš, že to nesmí nikdo vidět." Svraštím obočí a s nafouknutými tvářemi se na něj zadívám.

„Já to chci vidět," nakloní se ke mně a zašeptá mi to do ucha. Zatřesu se pod náporem jeho nádherného hlasu a skousnu si ret. „navíc je to můj podpis, aby všichni věděli, že jsi jen můj." Dodá a rukama přejede po mých zádech k mému zadku, který lehce sevře.

„Kkukkungie! Ah, pardon, já nechtěl." Poznám hlas Minhyuka, který se ve dveřích srazí s Hyunwoo. Polknu a Kyunnie se jen trošku odtáhne. Pořád mě drží opřeného o bar, mám odhalený krk a on v ruce svírá můj...no, Markův šátek.

Hyunwoo pustí do kavárny Minhyuka jako prvního, ten k nám hned doběhne. Hyunwoo naštěstí ignoruje pozici, ve které se zrovna nacházím a já si odkašlu. „Utekl si a musíš se vrátít! Wonho se zlobí a ani Hyungwoon s tím nedokáže nic udělat." Nahodí vyděšený výraz.

„Budeš mít kvůli mně problémy." Šeptnu a rukama zatlačím na jeho hruď, abychom se od sebe oddálili a proklouznu kolem něj, abych se dostal zpátky za bar.Natáhnu ruku, abych si vzal zpátky šátek z jeho ruky.

„Co za to?" skousne si ret a naprosto ignoruje nářeky Minhyuka. Nahnu se k němu a dám mu malou pusu na tvář, překvapením šátek pustí a já se pro sebe zasměju. Vrátím zpátky šátek na svůj krk a jen maličko na něj vypláznu jazyk.

„Tak pojď musíme jít, bude průser!" chytí Minhyuk Kyunnieho za ruku a táhne ho ke dveřím. Teda až po tom, co několikrát zvláštně mrkne na mého šéfa a věnuje mu sladký úsměv. Odkašlu si a začnu zase pracovat, než mě Hyunwoo zabije za to, že místo práce tu flirtuju, ehm, no. Zamávám a mávám Kyunniemu, dokud mi nezmizí z dohledu a pak si skousnu ret. Už teď mi chybí.