Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // YuMark 54

Yugyeom

Začnu se pomalu budit, cítím, jak mě třeštění hlavy nepřešlo, ale začínám na sobě cítit, jak mě už nic nedrásá v krku, ani nemám potřebu kašlat nebo tak. Cítím se o něco líp, tak dovolím tělu, aby se začalo probouzet úplně. Otevřu jedno oko s velikým přemáháním a pak ztuhnu, když cítím, jak se mi někdo otírá o krk. Sklopím hlavu, abych zjistil, kdo to je, normálně bych si myslel, že je to Brownie, ale je to mnohem větší a tak je panika dost na místě. Ale jak mile se zadívám na osobu, která se mnou leží, tak mi srdce zaplaví nádherný pocit. Srdce se mi sevře a nemůžu se donutit, abych ho neobjal více. Bál jsem se, že po tom, co jsem se za ním stavil jako Yugyeom. Bude ke mě třeba odtažitý, nebo se bude snažit mezi námi najít klady a zápory, a proto se bude chovat třeba jinak. Ale už když jsem přišel, tak jsem věděl, že to není ten případ. Už jen to, že spokojeně oddechuje v mojí náruči a to ani neví, jak vypadám mi stačí k tomu, abych věděl, že mezi námi nedělá rozdíly. Že nehledá, kde udělám chybu, aby připsal bod k Yugyeomovi nebo naopak v čem mám kladný bod a tím pádem udělal bezvýznamnou čárku u mého jména, nebo teda u Oříška.

Pohladím ho po zádech a zadívám se na nástěnné hodiny, které ukazovali osm hodin. Pokud vím, tak by měl už vstávat, ale nechce se mi ho budit. Proto i přes to, že cítím, jak mi třeští hlava, se mi podaří vstát od něj tak, abych ho nevzbudil hned se stočí do klubíčka a co nejvíc do sebe, aby si uchoval ještě nějaké teplo. Pořádně ho přikryji, aby mu nebyla zima a vydám se dopředu do kavárny mu pomoct s přípravou. Začnu utírat stoly. Leštit skleničky, které byli v myčce a uklízet na baru. Doplním ubrousky a kávu do kávovaru. Rovnou ho zapnu, aby se předehřál. Když nemám co dělat dál, tak si vezmu koště a kavárnu zametu a rovnou pak vytřu. Vezmu si hadr a prostředek na čištění oken a dřepnu si ke dveřím, abych je mohl vyleštit, pokračuji až na druhou výlohu, ale to po mě někdo hodí balíček ubrousků. Leknutím odskočím a zadívám se na Marka, jak na mě naštvaně hledí. Polknu a narovnám se. Chtěl jsem k němu dojít, ale on to stihl dřív na to, že má krátké nožičky je vcelku rychlý, je ve vteřině u mě, a majzne mě dalším balíčkem ubrousků po hlavě. Zaúpím a zadívám se na něj.

"Čím jsem si to zasloužil." ublíženě se na něj zadívám. Naštvaně si povzdechne.

"Máš ležet, nebo když se ti udělalo líp, tak jsi měl odejít, nebo něco, ale určitě by jsi neměl mi tu připravovat a uklízet!" napřáhne se, že mě majzne znovu. Polknu a zakryju si hlavu, ale když rána nepřichází, tak se na něj podívám. Už nevypadá tak naštvaně, spíš resignovaně.

"Promiň, Mark, chtěl jsem ti vynahradit to, jak jsem se sem vetřel, zkazil ti večer a AUUU," vyjeknu, když mě začne znovu mlátit a tentokrát silněji a mnohem více. "přestaň mě bít, prosím." vyjeknu a on po chvíli přestane.

"Víš, co jsi udělal špatně?" zamračí se. Polknu, oh bože, je děsivý.

"U-Um, jasně a omlouvám se za to, AU!" snažil jsem se tvářit co nejvíc upřímně, ale asi mi to nevyšlo, když mě znovu bouchl.

"Aspoň lži pořádně! Byl jsem rád, když jsi přišel, ale jsem naštvaný, měl jsi být doma a odpočívat, ale rozhodně si mi nezkazil den, právě naopak, rád jsem se o tebe postaral." nafoukne tváře a naštvaně odejde za bar, kde se vším mlátí a bouchá a naštvaně si u toho mrmlá.  Pomalu k němu dojdu.

"U-Um, Mark...promiň." omluvím se mu. Víc bouchne talířem o bar, který se nějakým zázrakem nerozbije a vražedně ke mě zvedne oči. Polknu a uhnu pohledem.

"Co tu ještě děláš, měl by jsi jít domů spát!" vyjekne. Nafouknu tváře, i když to nemůže vidět.

"Nechci jít domů, když jsi na mě naštvaný...chci se usmířit," začnu ukazováčkem šťourat do baru, napřáhne se, že mě plácne hadrem, co má v ruce. Přikrčím se a on si povzdychne. Opatrně obejdu bar a pomaličku, se strachem o život, ho obejmu. "promiň mi to, jen jsem se ti chtěl odvděčit." pohladím ho po zádech. Sevře moje triko a zaboří mi hlavu do hrudi.

"Prominu ti to, ale jen tentokrát, nemusíš se mi za nic odvděčovat, já to udělal rád," víc mě obejme a já se usměju. "ale teď už běž domů se vyspat!" řekne vážně a vážně se na mě i zadívá, ale už to není ten vražedný Mark, už je to zase ta roztomilá kulička štěstí a slunečního svitu Mark. Usměji se na něj a přikývne a prohrábnu mu vlásky.

"Napíšu ti a děkuju, HYUNG." mrknu na něj a se zamáváním vyběhnu z kavárny až potom mi dojde, že mě opravdu pořád třeští hlava a tak se opřu o stěnu nějaké budovy, ale u přes to se s úsměvem vydám domů a netěším se na nic jiného než že si lehnu a půjdu spát.