Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // JackHeon 69

Jackson

Ty vole, dneska to nedám. Dneska umřu a chcípnu. Chcípnu. Po 10 minutách toho, co mi zvoní budík pořád dokola, se sesunu akorát z postele na zem s obrovskou ránou. Ne, že by mě to probralo, spíš jsem si asi zlomil obě ruce.

Ale nějakým způsobem vstanu a dobelhám se do obýváku, Fen, ve stejně mrtvolném stavu, s těží otevře oči a mávne na mě jakože je vzhůru a nemusím ho shazovat z gauče. To jsem si oddychl.

Nachystám nám oběma smrtící kávu a něco málo k snídani. Jak je asi Heonymu? Oh, kdy jsem mu začal říkat Heony? Přijde mi to takové...roztomilé, hodí se to k němu. Skousnu si ret, když si na něj vzpomenu a hlavně, když mi dojde, že dneska je zase budeme doprovázet na nějaké benefiční hovadině.

Zrovna se kroutil před oknem, když jsem procházel, ale než jsem se stihl víc podívat na striptýz, který mi dělal, tak se podíval do mého okna, že jsem tak tak stihl zaběhnout na bok, Jakmile jsem se ale vrátil potom pohledem na jeho okno, tak už měl zatažené závěsy. Ale usměju se, evidentně je v pořádku a to je moc dobře.

Mezi oblékáním a upravováním do sebe s Fenem nasoukáme něco malého k snídani a vypijeme smrtící kávu. Ne, že by nás to postavilo na nohy, zatím tedy, spíš se oba dva šklebíme, jak je to bez mléka a cukru odporný.

Dojdeme do firmy asi s 20 minutovým zpožděním, protože jsme oba asi na 5 minut usnuli v chodbě, když jsme si nazouvali boty.

„Nedostaneme vynadáno?" překvapí se Fen, když dojdeme do auly, kde už je ranní zasedání v plném proudu.

„Tentokrát ne, protože jste pracovali do noci." Zamává nám Luhan a usměje se. Rozdělí nás do skupin a já se šťastně usměju, když jsem ve skupině, která bude hlídat MX na tom benefičním plesu/koncertu/píčovině. Skousnu si ret, možná bych mu mohl nějak nenápadně naznačit, že jsem to byl já, kdo ho odnesl domů? Pro sebe se usměju, jsem hroznej, měl bych mlčet a nechat to být, ale chci, aby to věděl. Chci, aby věděl, že jsem to byl já, že já byl tím rytířem, který ho přede všemi ochránil a odnesl ho až do postele.

S ostatními se tak nějak do odpoledne až skoro podvečera flákáme, protože Luhan nám dal odpočinek, než budeme muset vyrazit do terénu. Na chvíli se alespoň ještě prosím, abych měl na večer energii.

Následuje upravování, abychom nějak vypadali a já se snažím víc než obvykle, aby mi to slušelo. Tolik bych se mu chtěl líbit. Aby ze mě nemohl spustit oči tak jako já z něj. Jsem kreton, neměl bych takhle přemýšlet. Plácnu se do čela a upravím si sako, když se kompletně obléknu.

Nasedneme všichni do dodávky, která nás odveze do půjčovny aut, kde už máme každá dvojice nachystané auto. Až totiž ten koncert skončí, tak zase všechny povezeme domů, tak jako minule.

Po příjezdu, než dorazí MX, tak se seznámíme s plánem budovy, abychom věděli, kde jsou nouzové východy, kde jsou v případě potřeby hasičáky a další věci. To všechno musíme znát, nouzových východů bývá všude dost a každý z nás by si měl zapamatovat alespoň dva, protože v případě paniky mi musíme být klidu a musíme dostat idoly pryč a ne se s nima ještě po cestě ztratit. I to už se kolikrát stalo, ehm, naštěstí ne mě, ale není to zrovna něco, co by se mělo stávat.

Postavíme se po dvojicích na chodbě, u dveří, kde mají MX šatnu. Ještě jim dávají make-up a pilují jejich vzhled a oblečení. Skousnu si ret, nemůžu se dočkat, až z té místnosti vyjde, až ho znovu uvidím. A já vím, že z něj zase nebudu schopný spustit oči, tak jako minule. A když z těch dveří opravdu vyjde tak si skousnu ret a sjedu ho pohledem od paty až k hlavě. Když dojdu k jeho očím, tak zjistím, že i on se na mě díval a hned rozpačitě uhne pohledem. Postavíme se ve dvojicích k idolovi, který nám byl svěřen a já nemůžu být šťastnější, když jsem v jeho skupině a můžu ho chránit. Celý večer začíná nějakým nudným půlhodinovým proslovem, takže si posedáme do obrovského sálu na předem určená místa. Sedím já, vedle mě Heony a vedle něj Fen. Skousnu si ret a víc rozkročím nohy, abych se kolenem nenápadně dotýkal jeho nohy a koukám se nenápadně na druhou stranu. Nemůžu si ale nevšimnout, jak se celý otřásl.

„Jak vám je? Včera jste nevypadal dobře...v noci." Nakloním se k němu a šeptnu to. Vytřeští oči a nechápavě se na mě zadívá.

„O čem to mluvíte?" nechápavě, ale tiše vyjekne.

„Myslíte, že jste se domů dostal po svých? Kdybych tam nebyl, tak nechci ani domýšlet, co se vám mohlo stát." mrknu na něj, vytřeští oči víc a uhne pohledem. Jeho odpovědi se nedočkám, protože začne proslov a my musíme být všichni tiše. Nakonec jsem ale zklamaný, protože hned po proslovu přiběhnou dva nováčky z naší firmy, že nás musí s Fenem vystřídat a že my musíme místo nich na fotbalový zápas, kde je to šílené a oni se neumí prát a neumí lidi usměrnit tak jako my. Povzdechnu si a smutně se přes rameno zadívám na Heonyho, který se zrovna bavil s někým z MX, těžko říct, kdo to byl, ale nestihnu zachytit jeho pohled a nasednu do dodávky, která nás odveze na fotbalový zápas. Povzdechnu si, tohle se vždycky může stát jenom mě...a to už jsme na sebe mluvili! Tenhle večer jsme se mohli klidně i víc seznámit!

Takže celý fotbalový zápas jsem nasranej, takže lidi ani nevybuřují, protože když naštvaně zařvu, tak se všichni leknou a jsou raději zticha. Tak se mi to líbí.

Hned jak přijdu domů, tak se nahrnu k oknu, ale zarazím se a nechápavě se zadívám do Heonyho okna. V okně nebyl Heony, ale nějaký svalnatý borec, možná daleko svalnatější, než já. Někoho mi připomíná, vypadá jako ten jeden z jejich skupiny, ale co dělá v jeho pokoji? Chodí spolu?! Když má Heony tak sexy přítele, tak proč sleduje v okně mě? Zatáhnu si dotčeně a smutně závěsy a sesunu se na sedačku. Vážně je to jeho přítel...?