Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 34

Changkyun
Držím ho ve své náruči a konejším ho, zatímco se smutkem nedokáže ani nadechnout. Hladím ho o zádech a snažím se ho uklidnit.  Zaboří hlavu do mojí hrudi a vzlykne.
"Pšššt, pšššt," zvednu ruku, abych s ní sjel pod jeho bradu a zvedl mu hlavu. Pohladím ho rukama po tvářích a palci mu setřu slzy. "to bude dobré, mh?" usměji se na něj.  Zakroutí hlavou a vzlykne. Drásá mi srdce, když ho vidím takhle zničeného. Nahnu se k němu a vtisknu mu pusu. Znovu vzlykne do našeho polibku. Po chvilce se od něj odtáhnu a nosem se otřu o ten jeho.  Měl jsem o něj hrozný strach, když mi neodepisoval, možná bych byl radši, kdyby mu bylo zle a já ho vezl do nemocnice, než abych ho tu našel zhrouceného psychicky. Nevím, jak ho mám utěšit. Moje pohlazení ani polibky nefungují. Strachoval se o to, že jsme spolu spali, trošku mě to ranilo, když si o mě myslel, že jsem typ člověka, co by tohle někomu udělal, zatímco je opilý, ale je pravda, že jsme byli opilý oba a mohl jsem ztratit zábrany. Zakroutím hlavou. Pak když jsem slyšel jeho další slova, to, že se do mě zamiloval...to bylo něco, co mi rozbušilo srdce.  Najednou jakoby mě u srdce píchlo, jakoby najednou začalo bít. Bylo to jako bych celou tu dobu ani nežil, moje srdce nebilo, dokud mi on neřekl ty slova, pak teprve se rozeběhlo, začalo bušit zběsile jako když se ptáče učí létat a zběsile třepotá křídly.
"Hyung, něco mě napadlo," dojde mi po chvíli, je to jakoby se zvedla mlha. Překvapeně se na mě zadívá. "počkej tu, jen si vyřídím telefonát." pohladím ho po tváři a znovu mu vtisknu rychlou pusu. Cítí ze mě určitou naději, proto i přestal vzlykat a spíš jsem vzbudil jeho zvědavost, a tak se začal tvářit zaujatě. Vezmu si telefon a odejdu s ním do pokoje, kde se zavřu a najdu si v kontaktech. Brownie, tak ho mám uloženého. Vytočím číslo a doufám, že mi to vezme. Po chvíli co klepu nohou, chodím dokola po pokoji a nervózně poskakuji mi to vezme.
"Kyunnie?" ozve se a já zpoza slyším hlasitou hudbu. Pozvednu obočí, to je jejich písnička, buď si BamBam dělá diskotéku nebo mají nějakou show.
"Ahoj, Gyeomie, mám, takový dotaz," odkašlu si. "viděl jsi instagram?" povzdechnu si, a když slyším jeho zamručení jako souhlas, tak pokračuji. "víš, ten s kým jsi na fotce je Kihyun, můj, um no-"
"Nemusíš nic vysvětlovat, všichni viděli vaší líbající scénu na parketu a každý se tu nad tím rozplývá a pořád opakuje, jak to bylo romantické, jak by taky chtěli takhle krásný polibek a bla bla už mi to leze krkem." zasměje se, ale cítím jako by si protočil oči, odkašlu si.
"No, dobře, víš, jeho nejlepší kamarád je tvůj asi největší fanda, co existuje, myslím, že tě opravdu miluje, platonicky nebo ne, jsi pro něj jako bůh, a když to viděl, tak se s Kihyunniem pohádal, protože ho nevzal sebou a tak víš a Kihyun je z toho opravdu smutný a mě napadlo když se známe, jestli by jsi se s ním nemohl nějak sejít, třeba jenom krátce před nějakou show, pět minut stačí, aby tě viděl a věděl, že je to od Kihyuna a odpustil mu. Nezabere ti to moc času, moc tě prosím." snažím se znít opravdu prosebně, no i když se o to moc snažit nemusím, protože opravdu chci, aby se ti dva usmířili.
"Jo, jasně to není problém, klidně si s ním dojdu na kafe, ale je tu problém, Kyunnie, jsem v Číně, víš no, vlastně asi ne, protože jsi byl zaneprázdněný Kihyunem, ale z Idol párty jsme odešli asi po dvou hodinách a hned jsme jeli na letiště a do Číny, kde máme teď koncertní dny, budeme zpět tak nejdřív za týden." poví mi. Prohrábnu si vlasy.
"To nevadí, myslím, že hlavní je ta informace o tom, že je ta možnost než to, kdy se to stane." usměju se a cítím neuvěřitelnou radost.
"Jo, dobře, tak až se vrátím, tak ti dám vědět a domluvíme se, kde by jsme se když tak potkali," cítím z jeho tónu, jak se usmíval. "mám rád svoje fanoušky, takže to opravdu není problém, ale Kyunnie musím skončit, Jaebum mě vraždí pohledy, že se flákám, tak zatím ahoj." ukončí hovor a já se cítím víc než šťastný. Vyjdu z pokoje a zadívám se na sedačku, kde sedí Kihyun. No spíš klečel na sedačce a se zájmem mě pozoroval. Z jeho očí sršela zvědavost. Oči měl podlité krví ze všeho toho pláče. Usmál jsem se na něj, aby věděl, že je vše v pořádku a po tom, co jsem si k němu sedl, tak jsem ho pohladil po tváři.
"Mám pro tebe dobrou zprávu, lásko," sladce se usměji. Nad mou přezdívkou zrudne, ale i tak z jeho očí neupadá ta zvědavost. "zavolal jsem svému dobrému kamarádovi a ten souhlasil, že se s tvým milovaným nejlepším kamarádem Markem setká, jo a jeho jméno je Yugyeom," mrknu na něj. vytřeští oči a skočí mi kolem krku a začne hlasitě plakat. Hladím ho po zádech a konejším ho, dokud se neuklidni. Sedne si zpátky na sedačku a chvíli se dívá do prázdna. pozvednu obočí. "na co čekáš, hlupáčku, utíkej se převléknout, půjdeme spolu za Markem, aby jsi mu to řekl, Yugyeom sice nemá čas teď, ale tak za týden až se vrátí z koncertů, tak by se s ním hned sešel." popoženu ho. Zuřivě přikývne a rozeběhne se převléknout. Zabouchne dveře, spokojeně se usměju a čekám než se převlékne. Zatím přemýšlím nad tím, jak krásné je udělat radost tomu, koho milujete. Skousnu si ret a z mého přemýšlení mě vytrhne akorát Kihyun, když mě zatáhne za ruku. Dojdeme do kavárny, aby se mu mohl Kihyun omluvit, ale oba se zarazíme hned ve dveřích, když za barem stojí Hyunwoo.
"Um, co tu děláte šéfe, kde je Mark?" dojde k němu Kihyun a odkašle si.
"Mark mi volal ráno, že je mu špatně a jelikož máš volno, tak jsem ti nechtěl volat a stejně nemám, co na práci, tak jsem si řekl, že to dneska vezmu, ale jen dneska, nezvykejte si." ukáže na Kihyuna prstem, ale pak se usměje a musím říct, že už vím, proč se to jmenuje Bear Cafe, protože je Hyunwoo takový velký méďa. Zakýváme hlavou a Kihyun ho ujistí, ať mu příště klidně zavolá, ne, že to tedy vezme, ale že o tom aspoň, ehm, bude vědět. Rozloučíme se a každý s kávou v ruce se vydáme směr Markův byt.
"Myslíš, že mi....jen tak odpustí?" polkne, když stojíme před jeho barákem a on přemýšlí, jestli má zazvonit.
"Nebude to jen tak, máš pro něj něco jako omluvu a jste nejlepší přátelé, znáte se tak dlouho, tak se neboj." pohladím ho po zádech a vtisknu mu pusu na spánek.
"Co když mě ani nepustí dál?" zadívá se na mě s obavami.  Zakroutím hlavou, a když mu do chci vymluvit, tak v tu chvíli vyjde z baráku nějaká paní se psem, a když nás vidí, jak stojíme u zvonků, tak nám ukáže, že nás pustí dál. Popoženu Kihyuna, který nesměle cupitá směrem k bytu Marka, který je ve druhém patře. Zastaví se před dveřmi, které mají lištičku s nápisem Mark Tuan. Natáhne ruku, že zaklepe, ale zarazím ho.
"Držím ti palce." mrknu na něj a vydám se na odchod, dokud za sebou neslyším cupitání.
"T-Ty odcházíš?" vypískne. Zasměji se.
"To zvládneš a navíc pak si určitě budete chtít spolu promluvit, teď, když víš kde bydlím, mě můžeš navštívit," vtisknu mu pusu. "do toho." zašeptám do jeho rtů, přikývne s jistým odhodláním a otočí se k odchodu. Sleduji ho, dokud se nezastaví zase před bytem, a pak se vydám domů.