Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // YuMark 50

Yugyeom
Opeřeně stále stojím před jeho domem a pohladím se po roušce v místě, kde mám rty. No, on, um..dal i nedal mi pusu a já... jak moc bych si ho chtěl k sobě přitáhnout a políbit ho. Chtěl bych tak moc, aby zjistil, kdo jsem. Abych před ním mohl být sám sebou, abych ho mohl líbat kdykoliv bych chtěl. Až teď si začnu nadávat, jaký jsem to vlastně idiot, měl jsem ho k sobě přitáhnout. Neměl jsem ho nechat odejít. Spíš jsme ho měl uvěznit ve své náruči. Opařeně jdu domů a po cestě se loudám, ani mi nedojde, že už jsem nějakým způsobem domů došel, ale odkašlu si, když se klíči snažím trefit do zámku a pak si odkašlu, když si uvědomím, že se snažím odemknout peněženkou. Peněženku tedy zandám a vyndám klíče a odemknu si. Vejdu do paneláku a pak si už správně, hned na poprvé, odemknu a vlezu do bytu. Nakrmím Brownieho a pak si sednu na sedačku. Odhodím vedle sebe kšiltovku, roušku a brýle a prohrábnu si vlasy.
Od Markie
Stále mi chybíš, víc a víc
Skousnu si ret a zakloním s hlasitým povzdechem hlavu. Taky mi chybí víc než si kdo dokáže představit. Chci být s ním. Držet do v náruči, zatímco by jsme se dívali na film o ničem, zatímco by jsme oddávali přítomnosti toho druhého.
to Marie
Taky mi moc chybíš, chtěl bych tě držet v náruči a nepustit
Napíšu mu a pak si vyměníme ještě několik zpráv než oba vyčerpaně usneme.
Ráno nahmatám telefon, Mark mi pospal zprávu, kde mi přeje dobré ráno. Ani nevím, kdy to začalo, možná ve chvíli, kdy jsme si vyměnili čísla, možná později, ale ráno si napíšeme a většinou přestaneme až večer, je první věc, na co pomyslím a zároveň s myšlenkami na něj usínám. Je to zvláštní pocit, který jsem nikdy před tím nezažil. Odepíšu mu na jeho pozdrav a pak se převléknu do něčeho čemu se dá říkat neutrální oblečení, prosté modré džíny, bílé triko a černá mikina a po snídani vyjdu z bytu, kde mě nabere dodávka.
Celý den nemám čas být na telefonu, jelikož mi začíná opět nabytý program a po mém volnu si můžu jen smutně zaplakat. Vystoupení, fanmeetingy, interview a dalšími aktivitami jsme zavalení a já se jen stěží unavený v deset večer doplahočím do bytu. Prásknu sebou do postele a ani se nevysprchuji.
Vezmu do ruky telefon. Mám 30 zpráv od Marka. Usměji se, většina z nich je, že mu chybím a že se těší, kdy zase přijdu a pak mi smutně skoro pláče když jsem za ním dneska nebyl. Podle toho, co říkal manažer budeme mít rozvrh až odpoledne, tak mu napíšu, že se zítra ráno stavím a omluvím se mu, že jsem mu dnes neodepisoval. Hned, jak zamknu telefon, tak ani nevydržím čekat na jeho odpověď, protože hned usnu.
Ráno strávím asi hodinu v koupelně, možná víc, a připravuji se, ne, že by viděl, ehm, jak hezky jsem se učesal, protože to stejně schovám pod čepicí, ale už jen pro ten můj pocit. Vylezu ven v černých roztrhaných džínách, červeném tričku a šedé mikině a vyjdu opět zahalen v klasice, před barák. Rychlými kroky skoro běžím do kavárny, abych byl co nejdřív u něj. Zrovna ho najdu venku, jak se div nepere s nějakými hosty, jsou to dva dost vysocí chlapi a křičí tam něco na něj a on něco křičí nazpátek. Nenechává se od nich jen tak seřvat. Původně jsem se do toho nechtěl plést, abych nevyvolal nějakou bitku, ale když se jeden z nich napřáhne, že mu dá pěstí tak překonám těch pár kroků k nim a chytnu jeho pěst do své dlaně a pevně ji sevřu.
"Oříšku." zamrká na mě překvapeně Mark, ti dva se rozesmějou nad tou přezdívkou a začnou si z toho dělat legraci, chtěl jsem to ignorovat, jenže Mark mě obejme a dá mu ránu, že chlap spadne na prdel a vyjukaně se na něj dívá.
"Přijde ti to vtipný, ha?" vyjekne, pustím tomu druhému ruku a dám Marka za sebe, když se postaví, že ho zmlátí. Začnu se s nimi bít, vyhrávám už jen proto, že jsem jako malý chodil na judo, ale jsou dva, takže ve chvíli nepozornosti od jednoho dostanu ránu a zakymácím se. "Tak tos posral." uslyším za sebou a pak uvidím to malé stvoření, jak po nich skočí a začne je mlátit, ehm. Nakonec musí přijít Hyunwoo a pomoct mi odtrhnout Marka, který je vlastně v pořádku a, ehm, zachránit ty dva, aby je nezabil. Rukama ho obmotám kolem pasu a skoro ho odnesu dovnitř, zatímco on kope nohama a máchá rukama, křičí na mě, ať ho pustím a pak na ně křičí nadávky. Odnesu ho na sedačku a posadím ho na něj.
"Jsi v pořádku?" zamrká na mě a úplně je jako vyměněný, odkašlu si a přikývnu, ale všimne si toho, že mám sedřené klouby, tak vypískne a utíká pro lékárničku. Co se to k sakru stalo?