Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // JackHeon 72 // END

Jooheon
Už od mala jsem věděl, že poznám den, kdy zemřu. Mnohým se o tom dni zdá, vidí, jak je srazí autobus nebo chytnou infarkt. Mě se vždycky zdálo, že umřu ve spánku. Asi jsem se spletl, protože dnes je den, kdy zemřu. Buď štěstím a nebo udělám nějaký trapas, což by mi bylo podobné a umřu studem. Začnu na sebe v pokoji zkoušet několik modelů za sebou, ale ani jeden není něco, co bych chtěl mít na sobě. Nakonec na sebe vezmu bílé triko, přesto si vezmu růžovou obří mikinu přes hlavu, konce rukávu mi trochu přesahují přes prsty, ale to nevadí. Vezmu si světle modré kalhoty a upravím si vlasy. Vypadám docela roztomile, tak snad si to bude myslet i Jackson. vyjdu ven a odkašlu si, když Kyunnie a Jackson sedí spolu na sedačce a a baví se o něčem asi hodně záživném, protože ani jeden z nich si nevšimne, když projdu kolem do koupelny a pak zpátky. Odkašlu si, abych získal jejich pozornost. Jackson ke mě zvedne oči a překvapeně se na mě zadívá. Sjede mě pohledem od hlavy k patě a pak se pohledem zastaví u mých očí. Já to ale nevydržím a pohledem uhnu. Zvedne se ze sedačky, Kyunnie mi na dálku popřeje hodně štěstí a pak se společně vydáme ke dveřím. Obuji se a následně i on a vyjdeme ven. Vůbec nevím, co budu dělat, o čem si budeme povídat, když se vlastně ani neznáme. Navíc já se s ním ani vidět nechtěl, ne po tom, co mi Changkyunnie řek,l že mě vlastně může vidět. Že jsem nebyl až tak nenápadný při jeho sledování, jak jsem si myslel. Myslel jsem, že o tom neví, že je to všechno perfektní výměna. On se jen tak svléká u okna a netuší, že ho sleduji, zatímco já ho pro uklidnění sleduji z okna a vlastně netuším, že on to celou dobu ví. Bože, co to se mnou je. Moje myšlenkové pochody nedávají absolutně žádný smysl. Možná je to tím, že se snažím přijít na to, jak se z téhle situace vykroutit. Nemyslím, jak se vykroutit z toho rande, to ne, je to něco, co jsem chtěl už dlouho a nenechám si ho za žádnou cenu ujít. Myslím z toho trapného ticha, co nás obklopuje cestou na místo našeho rande. Přemýšlím, jak to ticho prolomit. Mluvením o počasí? Nebo mám říct, že mu to sluší? Omluvit se za to, že jsem ho sledoval? Ale, co když to opravdu neví a já na to akorát upozorním? Ale ne, je blbost, aby to nevěděl. Přece není idiot, no ne?
"Nemusíš být nervózní, Heony?" vyruší mě zvuk jeho hlasu. Zvednu k němu oči a polknu, když vidím jeho upřímný úsměv. Uhnu pohledem.
"Promiň." špitnu, ale než to stihnu nějak víc rozvést, tak on otvírá dveře do nějaké restaurace. Hned k nám doběhne číšnice a dovede nás na náš stůl a dá nám lístky.
"Za co?" zeptá se konečně, když už jsme sami. Za co se omlouvám? Za to, že jsem nervózní nebo, že možná navazuji trapnou situaci? Nebo za to, že jsem ho sledoval po dobu skoro půl roku, jak se svléká před oknem?
"Za všechno asi?...Já...nechtěl jsem tě sledovat, ale když, um, ty jsi si nikdy nezhasl, tak jsem myslel, že o mě nevíš, ale pokud jsi o tom věděl ,tak um promiň." sklopím hlavu a po nervy drásajícím tichu se ozve jeho smích. Překvapeně zvednu oči od stolu k němu a nechápavě na něj zamrkám.
"Kdyby mi to vadilo, Heony, tak si ty závěsy zatáhnu, věděl jsem o tobě hned od začátku a přišel jsi mi hrozně roztomilý, tak jsem doufal, že třeba po pár nocích se, um, já nevím rozhoupeš a oslovíš mě, protože by bylo divné, kdybych za tebou jen tak přišel. Ale ty jsi nic nedělal, jen si se koukal, tak jsem v tom pokračoval a užíval si to, že ti můžu dělat striptýz." zasměje se. Začervenám se a sklopím hlavu, začnu pozorovat vzory na ubruse a snažím se nemyslet na to, jak moc mi hoří tváře.
Po tom, co jsme urovnali naše nedorozumění, on mě několikrát upozornil na to, že mu to opravdu nevadilo, tak se naše konverzace začala rozvíjet sama a plynule. Nebylo to nic nuceného. Začali jsme se sbližovat, poznávat a možná i flirtovat?
"Víš, jen mě mrzelo, že ty se u toho okna taky nesvlékáš," podepře si hlavu a pozvedne na mě svůdně obočí. Zadusím se pitím a odkašlu si celý rudý. "což mi připomíná, kdo byl ten namakanej chlápek u tebe v okně?" tentokrát se jeho pohled víc zatemní a sjede mě vážným pohledem.
"Ah, Wonho-hyung? To je leader naší skupiny, prostě se rád producíruje nahatý a přespával u nás na jednu noc," zakroutím hlavou a zamávám rukama před obličejem. "nic mezi námi není." vyprsknu, když mu vidím tu otázku v očích. Hned se zase usměje a mrkne na mě.  Celý večer probíhá báječně. Přijde mi, že za těch pár hodin, kdy jsme se spolu bavili, jsem ho poznal na tolik, až mám pocit, že ho znám roky. Máme stejné zájmy, stejný smysl pro humor a ke všemu to vypadá, že oba máme o toho druhého stejný zájem. Sice máme hned první hádku a to ohledně toho, že mě nenechá platit. Kdyby aspoň jen za mojí útratu, ale i to mi nedovolí a zaplatí to celé. S nafouknutými tvářemi vyjdu naštvaně před restauraci a jdu napřed uražen, možná jen na oko, ale i tak. Hned za mnou vyběhne a zezadu mě obejme. Dlouho mi ten nafouklý výraz nevydrží, protože se začnu smát, když mě zvedne a zatočí se mnou.
"Už se na mě nezlobíš?" dloubne mě do tváře a skousne si ret.
"Možná." vypláznu jazyk a rozeběhnu se od něj pryč. Za sebou slyším jeho smích a zvuky běhu, takže je hned vedle mě. Chytí mě za ruku, projede mnou elektrošok a víc jeho ruku stisknu. Jdeme pomalu, možná kdyby jsme šli ještě pomaleji, tak půjdeme pozpátku, ale vyhovuje mi to tak. Ještě, že máme stejnou cestu domů, protože spolu můžeme být dlouho a já jsem jen rád, protože si užívám každou sekundu jeho přítomnosti a doufám, že i on to má stejně. Společně ruku v ruce dojdeme před můj vchod, a když se chci rozloučit, tak chytí i mojí ruku. Tázavě se na něj zadívám, ale hned se usměji, když začne s našima rukama houpat a skousne si ret. Připadám si jak v jiném světě, jakoby čas kolem nás neexistoval a my jen stáli naproti sobě. Smáli se ničemu, protože nikdo z nás nic neříká a jen přihlouple houpali rukama. Při tom to jediné nám stačí ke štěstí.
"Asi bych měl jít." zašeptám. Je to jako bych rozbil kouzlo, ale jen na moment, protože se hned na mě usměje a překoná pár kroků, co ho ode mě dělilo. Zatají se mi dech, když vidím jeho odhodlaný pohled a ve chvíli, kdy pustí jednu mojí ruku a tou mi přejede po tváři až na můj krk, za který si mě k sobě přitáhne, tak mi srdce poskočí a začne bít tak rychle a hlasitě, že mám až strach, že to slyší. Přimhouřím oči, ale sleduji každý jeho pohyb. To, jak si olízl rty a zhluboka se nadechl, to, jak i on sám přimhouřil oči a ve chvíli, kdy se jeho rty dotkly ty mých, tak jsem svoje oči zavřel hned okamžitě. Oba jsme ve stejnou chvíli pustili naše ruce a já je hned vymrštil k jeho hrudi. Se slastným povzdechem jsem jimi přejel až na jeho šíji, kde jsem je spojil. On mě svýma rukama pohladil po bocích od shora až dolů, až se jeho ruce usadili spojené na mém kříži. Žaludek, srdce a všechny orgány se mi sevřeli až bolestně, jak moc byl ten pocit intenzivní. Cítil jsem jako kdybych požil nějakou drogu. Hlava se mi točila, po nohách mi běhalo mravenčení a ruce se mi třásly. Cítil jsem se na omdlení a to to byla jen nevinná pusa. Ve chvíli, kdy jí začal rozvášňovat až do líbání, tak se všechny ty pocity zněkolikanásobily. Líbali jsme se dlouho, dost dlouho na to, aby když se ode mě odtáhl, tak jsem se ho musel pevně chytit, protože mě nechtěli poslouchat vlastní nohy. Hlava se mi točila, nevím, jestli z nedostatku vzduchu nebo z toho pocitu, ale bylo to krásné. Vtiskli jsme si ještě několik pus a on se pak se skousnutým rtem odtáhl.
"Počkám na tebe u okna." mrkl na mě a s máváním a neustálým otáčením došel až ke svému vchodu. Počkal jsem na chvíli kdy i on otevře vchodové dveře a pak jsem oba zapluli ve stejnou chvíli dovnitř. Proběhl jsem chodbu, vyběhl schody a horlivě odemkl vstupní dveře. Kyunnie se zrovna mazlil na sedačce z Kihyunem.
"Hyung, jaké to byl-" nestihne dodat, protože hned zaběhnu k sobě do pokoje. Jako vždy si všechno připravím, natočím si křeslo, roztáhnu závěsy, otevřu okno dokořán a pak s lehkým úsměvem rozsvítím hlavní světlo. Dojdu si sednout do křesla a usměji se, když i on má okno dokořán a rozsvíceno. Podívá se na mě, svůdně se usměje a mě se rozšíří zorničky, kdy vezme do ruky ovladač a spustí nějakou svůdnou hudbu. Mrkne na mě a s upřeným pohledem do mých očí si začne rozepínat knoflíčky od košile. Nespouštím z něj oči a s hřejivým pocitem u srdce a za zvuku exotické huby začnu pozorovat svůj soukromý striptýz...