Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // YuMark 43

Mark

V koupelně strávím snad dvě hodiny, pečlivě si upravuju vlasy a snažím se vypadat co nejvíc hezky. Oblečení si pak v pokoji vyberu ještě pečlivěji a pomalu dojdu za Hyunniem do obýváku, abych se s ním rozloučil.

„Máš být v práci až za hodinu a odtud to máš ani ne 15 minut." Zadívá se překvapeně na hodiny a sjede mě pohledem. „Proč jsi byl v tý koupeně tak dlouho, když jdeš jen do práce?" pozvedne obočí.

„Jen tak," nervózně se zasměju a doufám, že si mojí nervozity nevšimne. „víš včera jsem tam nechal děsnej nepořádek a budu to dlouho uklízet, takže...radši tam půjdu dřív, než tam pak dorazí zákazníci." Vážně se na něj zadívám, aby mi opravdu věřil. Chápavě přikývne, zamávám mu a vyběhnu směrem do práce.

Skousnu si ret, nemohl jsem skoro ani spát, jak moc jsem na něj myslel. Ovládá každou moji myšlenku, nedokážu se na nic soustředit a mám pocit, že jediné, co chci je být s ním, pořád a neustále.

Doběhnu do kavárny, rychle všechno nachystám, snažím se nedívat na hodiny a neodpočítávat čas, kdy by asi mohl přijít. Navlhčím hadru a začnu čistit stoly, ozve se zvuk zvonku, když někdo vejde, otočím se a na mé tváři se hned rozlije úsměv.

„Ahooj." Nadšeně mu zamávám, poslední stůl s utíráním odfláknu a docupitám k baru. Je tak krásný, moc mu to sluší a hrozně se mi líbí jeho oblečení. Tak moc jsem zvědavý, jak vypadá, i když mi na tom tolik nesejde, ale tolik bych si přál vidět, jak se tváří. Jestli mi oplácí úsměvy, jestli je v jeho obličeji výraz, že se baví.

„Ahoj." V jeho hlase jako bych taky slyšel nadšení.

„Dáš si kávu?" zamrkám na něj a zaběhnu za bar.

„Mh, ale sebou, mám nějakou práci." Jeho oči se na mě zase usmívají a já se lehce začervenám a přikývnu.

„Vyspal ses dobře?" zamrkám na něj, mezitím, co připravuji kávu.

„Mh." Přikývne. „A ty?"

„N-Nemohl jsem moc spát," sklopím svůj pohled, ale nakonec k němu svoje oči zvednu. „hrozně jsem se těšil, tak jsem nemohl usnout." Zamrkám. Jeho oči jako by se víc rozzářili. Nachystám mu jeho oblíbené latté do kelímku a podám mu ho. Chvíli si ještě povídáme, než mu začne v kapse vibrovat telefon, což slyším, protože jsem ještě v kavárně nezapnul rádio a nikdo kromě nás tu není, takže když si nepovídáme, tak tu vládne ticho.

„Uvidíme se večer dobře?" natáhne ke mně a já ucítím jeho dlaň na své tváři. Tento jeho dotek je tak moc příjemný, a tak moc krásný.

„Asi se nedočkám." Zamrkám na něj a tváří se lehce otřu o jeho dlaň. Se zářivýma očima se na mě zadívá a pak se musíme rozloučit. Jen co zajde za roh si smutně povzdechnu a vezmu si do dlaní telefon.

To: Oříšek

Přijde mi to jako věčnost, co jsme se viděli.

Ohrnu spodní ret přes horní.

From: Oříšek

Ještě jsem ani nedošel na konec ulice. Ale taky mi to přijde jako věčnost.

To: Oříšek

Čas do večera bude nekonečný.

From: Oříšek

Ale dočkáme se. PS.: Nebuď tak děsně roztomilý.

Skousnu si ret a lehce se zasměju. Přijde Hyunwoo na kontrolu, tak telefon rychle zahodím. Většinou vždycky chodíval až večer, ale teď, když tu dělám sám, protože Hyunnie do práce nemůže, tak sem chodí i ráno.

„Vážně nechceš volno, Mark? Jedeš pořád v kuse, měl by sis odpočinout." Se starostí se na mě zadívá. Vzít si volno a...nevidět Oříška?! Neudělat mu oříškové latté, které tak zbožňuje? To nejde!

„Vážně nepotřebuju volno," zakroutím vážně hlavou. „energie mám dost." Zaculím se jako sluníčko a šéf se zasměje.

„Tak fajn, ale neboj se říct, hm?" mrkne na mě a já přikývnu. Jak se mi hrnou zákazníci, tak nemám ani čas se dostat na telefon, takže ani nevím, jestli mi Oříšek měl čas něco napsat anebo ne. Ať už je sedm večer, prosím! Dýl už to nevydržím, ty hodiny, minuty a sekundy jsou pro mě stoletím, je to tak hrozně dlouhé, když se na něj těším. Delší než věčnost.

To: Oříšek

Nedočkám se.

From: Oříšek

Ještě 2 hodiny 20 minut a 15 sekund.

Zasměju se a dám si vlasy za ouško. Skousnu si lehce ret, než se dám do odepisování.

To: Oříšek

Proboha, tolik?!

From: Oříšek

Slibuji, že se kvůli tobě naučím ovládat čas.

Znovu se zasměju. Jakto, že mě umí vždycky rozesmát. Ví vždycky, co má napsat, aby mi zvedl náladu.

A možná je to tím, jak na to pořád myslím, že mi ten čas uběhne a já se před sedmou doběhnu převléknout a pak čekám před kavárno. A nečekám dlouho, trvá to jen chviličku, než ke mně skoro doběhne.

„Dočkali jsme se." Hned ke mně natáhne ruku a pohladí mě po vlasech. Nadšeně se usměju a přikývnu. Shodneme se, že vezmeme cestu k mému domu nejdelší trasou, takže jdeme druhou stranou a projdeme se parkem.

„Prý ho nedávno rekonstruovali, jsem zvědavý, jak to tam vypadá," usměju se po cestě do parku. „ještě jsem se tam nedostal." Zvednu k němu hlavu a usměju se.

„Oh, vážně? Já to taky ještě neviděl, dostanu se tam málokdy, spíš vůbec." Taky se zasmějeme a pak oba dva žasneme, jak nádherně park vypadá.

Všechny patníky byly nové, většina byla kolem obrovských záhonů s květinami. A ačkoliv byla tma, tak vše je tak nádherně osvětlené, že i takhle po tmě si to oba vychutnáváme. Zastavím se, když vidím uprostřed parku nádherný altánek. Vypadá tak romanticky, je krásně osvětlený. A působí hrozně krásně a romanticky, zadívám se na Oříška a usměju se. Tolik bych si přál dostat od něj pusu na tak krásném místě.

Oh, panebože, kdy jsem začal přemýšlet takhle, že bych chtěl pusu? Rozpačitě zrudnu nad svými myšlenkami a Oříšek se na mě starostlivě zadívá.

„Jsi v pořádku?" jeho ruka se lehce dotkne mých vlasů.

„De." Přikývnu a dlouze se zadívám do jeho očí. Krásnější oči jsem snad nikdy neviděl. Projdeme si pomalými kroky i zbytek parku. „Woooow." Vyjeknu a rozběhnu se dopředu. Obrovská fontána zdobila zhruba polovinu parku. Je krásná, obrovská a celá osvětlená a já úžasem vydechnu.