Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // YuMark 49

Mark

Táhnu Hyunnieho dovnitř, zatímco si něco mrmlá pod roušku. Culím se jako blbeček, jsem zase tak šťastný. To štěstí úplně přebíjí to, jak jsem unavený z práce a jak mě bolí celé tělo.

„To byl opravdu on?" zamrká na mě, když si sedneme k večeři. Uhnu pohledem a začervenám se. Nakonec přikývnu. „A proč je tak zahalený? To jsi se jako zamiloval a vůbec nevíš, jak vypadá?" zadívá se na mě překvapeněji.

„Nepotřebuju vědět, jak vypadá, když je mi s ním tak hezky." Vážně se na něj zadívám a pak ohrnu spodní ret přes horní.

„Co když ho pak uvidíš a nebude se ti líbit?" pozvedne obočí, hodím po něm solničku.

„Říkám ti, že na tom nezáleží." Ošiju se a nafouknu tváře.

„Promiň, nemyslel jsem to zle," zakroutí hlavou. „jen, že většinou se lidi zajímají nejdřív o vzhled a potom o charakter, i když...ty jsi jiný." Usměje se na mě, přikývnu a my se klasicky navečeříme a pak si dojdeme lehnout.

„Hyunnie...je mi s ním strašně hezky, cítím se jako bych se vznášel, když jsem s ním...a on...je tak hodný, tak milý, tak vtipný...má všechny vlastnosti, který mám rád a...já jsem asi v háji." Zabořím hlavu do polštáře.

„Vypadá to, že ses zamiloval." Nemůže si pomoct a musí si mě dobírat. Ale já už to vím, tuším, co se to se mnou děje. A tak s ním prostě musím souhlasit.

To: Oříšek

Dobrou noc, Oříšku. Moc moc moc moc mi chybíš.

From: Oříšek

Blázínku, měl bys už dávno spinkat. Taky mi moc moc moc moc chybíš.

To: Oříšek

Nemůžu spát, pořád na tebe myslím.

From: Oříšek

Když budeš hodný a půjdeš spát, tak zítra přijdu.

Vyděrač. Uculím se a ještě několik smsek si napíšeme, než si popřejeme dobrou noc a já opravdu začnu usínat. Mám pocit jako by jeho náruč byla dělaná přesně pro mě, kdykoliv mě obejme, tak do jeho náruče pasuji tak přesně...a já z jeho náruče nechci pryč, chci tam být, pořád.

Ačkoliv...když za mnou odpoledne přišel, první, co mě zarazilo byly oči. Měl je namalované a měl čočky, stejné jako měl na meetingu Yugyeom. Je to náhoda? Možná jen, možná jen ví, jak moc jsem měl Yugyeoma rád, možná sleduje, jak Yugyeom vypadá a chce mi ho připomínat, možná si myslí, že by se mi sám o sobě nelíbil, tak chce být jako on. V hlavě mám zmatek, dokonce se přistihnu, jak bych si přál sundat Oříškovi roušku a zjistit, že je to Yugyeom. Za tuhle pitomou myšlenku si dám facku, Hyunnie se na mě zadívá jakože jsem se už asi dočista zbláznil a pak se rozhodnu, že už opravdu půjdu spát.

Můžu se válet v posteli dlouho, Hyunwoo včera večer viděl můj stav, tak mi nařídil, abych přišel až na oběd, ať si odpočinu. Na to jsem kývl, protože mi původně chtěl dát dva dny volna, ale to já jsem nechtěl, neviděl bych Oříška a to prostě nejde.

To: Oříšek

Přijdeš dneska? Prosíííím

From: Oříšek

To víš, že ano. Ale až odpoledne, dobře?

Zaculím se štěstím, hned je ráno lepší, když vím, že ho uvidím. Nevím, jestli je to štěstí nebo ne, ale je tu zase hrozně moc lidí, takže mi celá směna tak nějak utíkám. Začalo sem chodit hodně lidí, jednak po tom skandálu, co se stal, tak sem chodí fanoušci MX v doufání, že tu někoho ze skupiny uvidí. A pak když se tu objevil Yugyeom, tak sem zase chodí jeho fanoušci i fanoušci Got7 v doufání, že tu taky uvidí jeho anebo ostatní členy. Povzdechnu si a znovu přeleštím hrníček, který patří Oříškovi.

„Annyeo." Opře se o bar a usměje se na mě, hned se otočím od kávovaru a šťastně se na něj usměju.

„Annyeooo." Nadšeně se usměju a zašvitořím, když ho vidím. Posadí se ke stolu, hned mu připravím kávu a donesu mu ji, i když před ním bylo spousta dalších zákazníků. Ale kdykoliv mám chvilku, tak za ním zaběhnu, abychom si povídali anebo po něm alespoň pomrkávám. A jsem překvapený, ale hlavně šťastný, když zůstane až do večera a počká, než skončím. Společně se zase vydáme na procházku. Tak nějak jsme začali chodit tím nádherným parkem, jednak protože je to nejdelší cesta, kterou se dá ke mně domů jít a my na sebe tak máme hodně času.

„Biane," zamrkám na něj, vidím v jeho očích překvapení. „včera za Hyunnieho, on je hrozně zvědavý, a hlavně je přímý, takže." Lehce se zasměju a on zakroutí hlavou.

„Nic se nestalo." V jeho očích zase vidím, jako by se usmíval. Dojdeme společně k fontáně, posadíme se na ni a povídáme si. Má mikinu bez kapuce a krk, který mi vystavuje, je jediná nezahalená část, kterou si na něm můžu prohlédnout. Překvapeně zamrkám, když si všimnu znaménka, které má těsně nad klíční kostí. Hlavou mi proběhne věc, kterou vím na sto procent, a to je ta, že Yugyeom má znaménko na úplně stejném místě. To vím z fotek, ale hlavně proto, že jsem si toho znaménka poprvé všiml na fanmeetingu. Začne mi to vrtat hlavou, ale nic neříkám, po chvíli se zvedneme a Oříšek mě doprovodí až před dům. Dlouho chci něco udělat, ale ještě na to nebyla příležitost a já si na to ani moc netroufal, ale dneska...cítím, že dneska na to chci mít odvahu a hlavně, že to opravdu chci udělat. A naskytne se mi výborná příležitost, když stojíme před mým panelákem, čelem k sobě a držíme se za ruce. Lehce s nimi houpeme, skousnu si ret.

„Měl bys jít spinkat." Palcem mě pohladí po hřbetu ruky.

„Mh," souhlasně přikývnu. „dobrou noc, Oříšku." Stoupnu si na špičky, abych překonal náš výškový rozdíl a na roušku mu dám pusu. Se začervenáním odběhnu do domu a ještě mu zamávám, zatímco jsem slyšel, jak překvapeně zalapal po dechu. Ve výtahu si chytím své zběsile bušící srdce a skousnu si ret. Opravdu jsem to udělal.