Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // JackHeon 63

Jackson

Kdy jsem si ho všiml? Nevím, jestli to bylo úplně poprvé nebo se na mě díval už předtím, ale je to už dlouho, co vím, že mě někdo každý večer napjatě pozoruje. Jistě, v první chvíli, kdy jsem viděl jeho hlavu schovanou za rámem okna, jsem měl chuť si zatáhnout závěsy, aby mě nebylo vidět, ale i přes tu dálku jsem viděl typ jeho výrazu a...líbilo se mi to.

Možná bych na něj ani nepřišel, nevšiml bych si, že mě někdo sleduje, ale jelikož si nechává roztáhnuté závěsy, vyhrnuté žaluzie, ale hlavně...nechává si rozsvíceno, takže do jeho okna taky pěkně vidím. Možná nebo spíš určitě proto mi moje večerní svlékání zabírá půl hodiny, protože se před ním snažím různě nakrucovat, chci se mu líbit, chci povzbudit jeho zvědavost. Kdy jsem vlastně začal doufat, že sebere odvahu, aby mě oslovil?

Nejde ani o to, že bych byl srab, co se bojí ho oslovit, spíš je to nemožné. Za ty dny, týdny, měsíce, co už tu bydlí a sleduje mě se mi ho nikdy nepodařilo potkat venku. Tolikrát jsem se jen tak toulal před našimi domy a koukal k němu do vchodu, doufal jsem, že půjde třeba na nákup anebo z nákupu, že ho budu moci zahlédnout a nenápadně...anebo nápadně oslovit.

Vlastně ani nevím, když už jsme se viděli, tak na tom byl špatně, bral jsem ho do náruče a nesl do nějaké dodávky. Vlastně jsem měl potom hrozný strach, dlouho se tu potom neukázal. Ale on si to asi nepamatuje, dá se to brát jako první seznámení? Asi ne...ale moc bych ho chtěl poznat, vypadá tak roztomile, ačkoliv jsem ho viděl jen několikrát, tak aby si toho nevšiml, když jsem přicházel k oknu, tak jsem si ho po očku krátce prohlédl. Stačí mi jen, když jsem uviděl ty nádherné a hluboké ďolíčky, co se mu objevili na tváři, když jsem se ukázal před oknem.

S povzdechem pohladím Lilly, což je moje kočička. Vlastně jsem na ni náhodou narazil asi před 4 lety, mrzla venku v krabici u popelnic. A já ji tam nedokázal nechat, lidi kolem ní procházeli s nezájmem, nikdo se nezastavil nad jejím mňoukáním a naříkáním. Když jsem poprvé viděl její zelené oči, tak jsem jí propadl a v tu chvíli jsem věděl, že ji tam nenechám a že je moje. A tak už několik let žiju s tímhle čtyřnohým neřádem. Ještě několikrát ji pohladím, upravím si sako a kravatu a vydám se pomalu do práce.

Pracuji v SexySeme's agentuře, což je vlastně něco jako bodyguard agentura. Je nás tu několik desítek kluků, vždycky nás rozdělí do skupin a jdeme hlídat pořádek. Někteří na plesy, někteří na akce boháčů, ale většinou jsou to koncerty anebo fanmeetingy, kde hlídáme idoly nebo spíš – hlídáme fanoušky, aby se k idolům nepřiblížili a samozřejmě, aby jim nikdo neublížil. To je u nás asi nejčastější. Vlastně jsem nikdy ani neuvažoval nad tím, že bych takhle pracoval, ale nějak jsem se dostal ke rvačce na plese a pomáhal jsem tehdejším bodyguardům vyhnat ven opilce, dali jsme se do řeči, a tak jsem si řekl, že to zkusím. Sebeobranu zvládám hodně dobře, navíc umím i karate, a hlavně vypadám na první pohled urostle, což všichni říkají, takže spoustu lidí si ani nedovolí odporovat.

Sejdu se s ostatními ve velké aule, scházíme se tu každé ráno a pak nás zařadí do skupin a každá skupina se rozjede na svoje místo. Sednu si vedle Bufana a pokynu mu hlavou na pozdrav. Ale pořád myslím na toho souseda, jak se asi jmenuje? S povzdechem zakloním hlavu.

„Co je, Jackson? Vypadáš přešle." Drbne do mě Bufan a já zakroutím hlavou.

„To nic, jen nad něčím přemýšlím." Znovu si povzdechnu a on mě změří pohledem. „Jak včera dopadla tvoje práce u toho modela YueYue?" zeptám se mimoděk. Moc dobře si pamatuju, jak z toho byl včera nadšený, že ho k němu přiřadili, vlastně...hlídá ho poslední dobou až moc často, mám pocit, že si ho možná ten model schválně vyžádává?

„No takže, chybí někdo?" dojde náš šéf Luhan do místnosti a stoupne si na menší pódium, co tam máme. Ne, že by to byl klasický šéf takové společnosti, no, ehm. Upřímně...sám spíš vypadá, že by potřeboval bodyguarda, ale...ehm.

„Za prvé – Bufan bude zase doprovázet pana YueYueho na focení a natáčení reklamy," začne a já s lachtaním smíchem drbnu do osloveného. Uštkne se a loktem mě praští. „vypadá to, že se zařadil mezi spokojené zákazníky, jen tak dál, Bufan," potutelně se Luhan usměje a já se snažím držet svůj lachtaní smích. „Seunghyun, Jackson, Yixing a Yanjun – budete doprovázet idola Cai Xukuna na fanmeeting a potom další dvě autogramiády," zakývám hlavou, zatímco šéf vybírá další a další skupinky a rozdává jim úkoly.

„Mimochodem, určitě každý znáte skupiny Got7 a Monsta X." významně se na nás zadívá. Dělám, že vím, o koho jde, i když nevím. Ne, že bych měl zrovna čas sledovat nejnovější pěvecké a skupinové trendy, vlastně jsem spíš ztracený. Ale dokážu moc dobře hrát, že vím o co jde. „Budete zítra všichni rozděleni do jen dvou skupin. Jedna bude hlídat a doprovázet MX a druhá G7. Ještě plánuji důkladnější rozpis, ale u každého člena skupiny budete minimálně dva. Možná někteří z vás budou plnit i jiné zakázky, ale to všechno mi bude jejich společnostmi upřesněno až dnes v dopoledních hodinách, kolik bodyguardů budou potřebovat, takže informace dostanete opravdu až zítra," pokračuje ve svém proslovu. „nemusím vám doufám připomínat a říkat to, že tohle je opravdu důležitá a velká zakázka, takže se opravdu snažte a nedělejte pitomosti. A hlavně žádný srandičky, žádný kamarádíčkování, pojedete tam pracovat, jasný!" skončí vážně a my všichni vykřikneme JASNÝ!

Celej den je...děsně nudnej, nic moc se neděje, fanoušci jsou klidní a všechno jde podle plánu. A já odpočítávám hodiny a minuty, abych už byl doma. Abych se před ním zase mohl svlékat, abych na něm cítil svůj pohled. Proto večer domů skoro sprintuju, když mám trošku zpoždění, co když na mě nebude čekat! Málem se zabiju na schodech, když je vybíhám. Zhluboka se nadechnu a snažím se vypadat spořádaně, když jdu pomalu před okno. Jen po očku na něj mrknu, zrovna stál zády a rozhazoval rukama, vypadá jako by nadával a já si skousnu ret. Možná se zlobí, že mám zpoždění? Ne, Jackson, to je jen tvé zbožné přání, aby se zlobil kvůli tomu, že tě neviděl. Ale jak si získat jeho pozornost? Nenápadně ehm hodím stojánek s tužkami do okna, div ho nevysklím, panebože já mám štěstí! Letmo, aby si toho nevšiml, sleduju, jak se otočí a pak se začnu zase pomaličku, nenásilně nakrucovat před jeho oknem.