Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 18

Changkyun

Musím říct, že z většiny mých večerů si pamatuju snad úplně vše, proto mě mrzí, že z toho večera s Kihyunem si pamatuji jen útržky, za to ty útržky, ale stojí za to.

Vím jen, že jsme tancovali v tak těsné blízkosti, že jsem měl, co dělat, abych se něj nevrhl. Moje ruce klouzali po jeho krásném bříšku a občas jsem měl možnost zajet s nimi i pod triko. Snažil jsem se nebýt moc vzrušený, ale to, jak jsem mu dýchal na krk mu muselo dát jasné signály. Držel jsem se, abych ho po jeho svůdném krčku nelíbal. Abych ho do něj nekousal a neudělal mu tam pár cucfleků, nebo spíš, abych neoznačkoval celý jeho krk.

Pak jen vím, že jsem bůh ví v kolik hodin, pomohl Kihyunovi do taxíku. Chtěl jsem jet původně s ním, ale v tom baru jsem utratil spoustu peněz a nevzal jsem si sebou kartu, abych mohl v taxíku zaplatit, takže by domů dojel jen jeden z nás. Ne, že by mi vadilo to, že by u mě Kihyun přespal nebo obráceně. Ale spíš bych se bál, že kdybych byl někde jenom já a on. Jen my dva sami, tak bych se neudržel a tak blízko postele. Nebo kuchyňské linky. Bože, ani nevím, kdy to začalo, kdy jsem si začal představovat, kde by to s ním bylo nejlepší. Kde všude by se mohl ohnout, já se nalepit na jeho záda a zlíbat každý kus jeho těla, ale bože ty představy jsou skvělé. Dnes mám výjimečně volno. Máme za sebou natáčení videoklipu, promo akce a fanmeetingy a všechen další rozvrh nám začne až po tom o se videoklip dostane do světa. To začne první comeback týden, plný živých vystoupení. Podepisování alb. Rozhovorů a pak i koncertů. Takže teď mám týden tak nějak dovolené. To sice neznamená, že si můžu dělat, co chci, ale tak nějak, v to doufám. Za chvíli je tu Idol party.

Vzbudím se za zvuku telefonu a já moc dobře vím, kdo to je.

"Ano?" zamumlám a rozespale si telefon přimáčknu na ucho, no spíš mi na to ucho spadne a já zaskuhrám.

"Changkyun, až se probudíš, tak mi zavolej, musíme dořešit ještě ten incident s policií." povzdechne si manažer. Bože, nebylo to jakoby nás zavřeli, byla tam jen malá pokuta a lehké ty ty ty už to nikdy víc nedělej. Nevím, proč to tak řeší. Ale zamumlám ano a telefon odhodím na druhou stranu postele. Přehodím nohy přes okraj postele a došourám se do kuchyně. Jooheon je u linky a dělá si kafe, tak se na linku rozplácnu a taky ho o jedno požádám.

"No, nevim, ne jen, že jsi byl pařit beze mě. Vrátil jsi se asi v pět ráno a do toho si sténal Kihyun, Kihyun a snažil jsi se ojet naší sedačku, pozvracel jsi se a já tě musel vykoupat a převléct, ale ještě mě žádáš o kafe??" zasměje se a vrazí mi do ruky hrníček.

"Promiň." mávnu rukou. Nevěděl jsem, že to bylo se mnou tak špatné, ale to, jak se mi začíná točit hlava, bolí mě v zátylku a je mi na zvracení, hádám, že jsem to opravdu přehnal.

"Pověz...kdo je ten Kihyun?" pozvedne významně obočí, zatím co mi pomůže si sednout na sedačku. Zahihňám se a skousnu si ret.

"To je...Kihyun." pokrčím rameny. Snaží se ze mě dostat informace a různě u toho naříká, když mu mlžím s odpověďmi. Zasměju se a dloubnu do něj.

"No taaaaaaak." zanaříká, zasměju se a ukážu do ložnice.

"Přines mi telefon a řeknu ti to." mrknu na něj, v životě jsem ho neviděl se takhle rychle zvednout a do ložnice se i rozeběhl. Za ani ne sekundu se vrátí s telefonem v ruce a podá mi ho. Odemknu ho a ukážu mu svojí tapetu. "Tohle je Kihyun." zaculím se, vytřeští oči a snad ještě víc, když si přiblížím telefon k sobě a vtisknu svojí tapetě velkou pusu.

"Počkej, tenhle Kihyun, to je přece ten náš dementní soused." vydá ze sebe. Zakroutím hlavou.

"Nene, to určitě ne!!" zasměju se. To přece není možné.

"Ne, vážně, to je on, pamatuju si ho moc dobře!" vyjekne. "Vedl jsi ho někdy domů nebo on tebe??" zadívá se na mě. Zakroutím hlavou. A on na mě ukáže jako, to je moje pointa. "Nikdy jste se domů nevedli, tak jak můžeš vědět, že to není on, navíc jsi našeho souseda nikdy nepotkal, já ano a věř mi je to on!" ukáže na telefon. Vytřeštím oči. Ale vždyť ten soused je typický je mi 25, chovám se na 60, nikam nechodí a všechno hlasitý a moderní nenávidím. To přece není Kihyun, který říkal jak chodí do klubů a...to není možné, ne?

Zakroutím hlavou a nasadím si roušku a čepici, když mě Jooheon vykope jít s košem. Prý za to, že se o mě musel starat.

"Dobré ráno," ozve se vedle mě, když jsem zabraný v tom třídění koše. Házím zrovna plastovou láhev do koše a v překvapení ji upustím. "házíte plast do skla," naštvaně si povzdechne. Zadívám se vedle sebe, když zvednu hlavu a vytřeštím oči, když je to Kihyun. "vy bydlíte v tom hlučném bytě že ano, příště na vás policii zavolám dřív." otočí se na podpatku, když vyhodí svůj odpad a odejde, že se divím, že ještě nepohodil vlasy. Jsem pořád v tom samém předklonu a nedostávám se ze svého šoku. Opravdu je to...Kihyun...