Neighbors ✓ || Changki • YuMark • Jackheon

Neighbors // Changki 27

KihyunCelej den byl...šílenej. Jako by ty barvy, kterými Kyunnie moje dny rozzářil vybledly, když nejsme spolu. Tak moc mi chybí..šel jsem po práci nakoupit, abych si zpravil náladu nějakým dobrým jídlem, ale mám pocit, že ani to jídlo moje bolavé srdce nemůže spravit. A tak jsem snědl jen pár soust a pak jsem se dlouho díval do prázdna. V myšlenkách mám jen jeho, ovládá všechno, co se děje v mé hlavě. Vybavuji si jeho nádherný úsměv, jeho oči, které se na mě dívají s tou nádhernou jiskrou. Cítím, že i přes všechno to flirtování...přes všechny ty doteky, to pro mě není jen chtíč a nadrženost, co mě k němu táhne. Mám pocit, že je to daleko silnější než já, silnější, než si vůbec uvědomuji a než jsem si byl zatím schopen připustit. Po sprše zalezu do postele, ale neustále se převaluji, nejde mi usnout. Ne, když se mé myšlenky nepřestávají točit kolem jeho. A trošku se leknu, když ticho v místnosti přeruší zvuk telefonu, když mi dojde smska. Zapištím, když si ji přečtu a přiložím si telefon na hruď.
To: ChangkyunnieAni nevíš, jak bych si přál ležet vedle tebe. A usínat v tvém objetí. Chybíš mi, Kyunnie, tak moc, že nedokážu dělat nic jiného, než na tebe myslet.
Odešlu to s bušícím srdcem a skousnutým rtem. Spokojeností a nádherným pocitem z té smsky se mi nějakým způsobem podaří usnout. Ráno proklínám budík a začnu se pomalu chystat. Jak moc bych si přál ho dneska vidět. Alespoň na chvíli, maličkou. Jen obejmutí, jen na chvilku zaslechnout jeho nádherný dechberoucí hluboký hlas. DO práce dojdu skleslý a bez života. Ani drhnout celou kavárnu od prachu se mi nechce. Jako by mi někdo vyškubl srdce z těla, cítím se bez něj tak prázdný. Nic mi najednou nepřijde krásné, všechno jako by bylo zašlé. „Hyunnie, ahoooj." Nadšeně za mnou doběhne Mark. „Co se stalo?" se starostí za mnou doběhne za bar a chytí mě za ruce. Asi vypadám jako bych měl každou chvíli umřít. A já se tak i cítím.„Nic, jen...mi chybí." Šeptnu a sklopím hlavu. „Ani dneska se asi neuvidíme." Když mě Mark obejme tak se ani nebráním a skoro mu začnu plakat na rameno. Kde se ve mně vzalo najednou tolik smutku...myslel jsem, že nejsem typ člověka, co potřebuje utěšovat. Ale najednou mi bylo dobře, když mě Mark utěšoval a poplácával mě po zádech. „Ale zítra se přece uvidíte, ne?" zamrká na mě a usměje se. „Pak to bude o to hezčí, když se uvidíte." Usměje se znovu, přikývnu a začnu pracovat. Nahrne se mi zase plná kavárna, spousta lidí se rozhodne postávat i u baru, takže mi jednak utíká čas a jednak mi Mark začne hned pomáhat. „Proč si neužíváš volno, já to zvládnu." Mrknu na něj a začnu ho vyhánět zpoza baru. „Když já bývám smutný, když jsem sám doma," zasměje se. „a za chvíli stejně musím jít, Got7 mají jednu show tady poblíž, tak tam musím být." Nadšeně zamrká, zasměju se a přikývnu. A dneska jsem za nával práce i rád, protože díky tomu mi den utíká alespoň rychleji.From: ChangkyunnieChybíš mi.Skousnu si ret a na mé tváři se objeví úsměv. To: ChangkyunnieNe tak moc jako ty mě.Hned zprávu odešlu. Skočím obsloužit další zákazníky a mezitím mi přijde další smska. From: ChangkyunnieAni si nedovedeš představit, jak moc se těším na zítřek. Umačkám tě ve svém objetí hned, jak tě uvidím.Lehoučce se zasměju.To: ChangkyunnieTo budeš muset.Odešlu sms a zrovna se ve dveřích objeví Hyunwoo, tak telefon zahodím. Uděláme všechno, co je na konci dne potřeba, dneska se to protáhne a já odcházím až v 20:00. Po cestě si povzdechnu, je sice už večer, ale pořád mi to přijde jako věčnost, která mi zbývá, než ho zítra uvidím. Nakoupit jsem byl včera, takže dneska nemusím. Otevřu vstupní dveře a pomaličku vyjdu schody do svého patra. Zarazím se a naženou se mi slzy do očí, když před mými dveřmi do bytu leží obrovská kytice růží. Skousnu si ret a vezmu ji do rukou, je šíleně těžká. Přičichnu si a zavrním, jak nádherně voní. Skousnu si ret a vezmu ji dovnitř a hned najdu obrovskou vázu. Všimnu si, že je u kytice dopis, opatrně ho vezmu do rukou a vytáhnu z obálky kus papíru. Je na něm nádherným okrasným písmem napsáno chybíš mi. Aniž bych to chtěl, tak mi dojetím skápne pár slz a já si skousnu ret a rukávem si těch pár slz utřu.