Co cítím?

26.

Zlým snem bych to nazval.

A když bych se probudil,

Tak bych nejradši plakal.

A přesto slzy držím,

Kvůli lásce své trpím.

~

„Ne, ty jsou pro Petera," odsekl jsem, ačkoli si takové chování z mé strany rozhodně nezasloužila. Já se však cítil podveden. Měl jsem s ní strávit čas o samotě a ona si sem místo toho přivede toho imbecila, jako bych toho za dnešek neměl už dost. Ona měla být tím světlým bodem a místo toho se stane tohle. Dnešní den jednoduše nebyl šťastný, naopak, jednalo se o přírodní katastrofu.

Lea se i tak snažila usmívat a nadále očichávala květiny, i když já si byl jist tím, že ty kytky vůbec nevoní a ona tím hledá jen záminku, aby se na mě nemusela dívat. Zbabělá ženská, beztak mu nedokázala říci ne a prostě ho nechala, aby šel s ní.

„Fakt? A tos mi nemohl koupit nějaké hezčí a ne z toho krámu na rohu?" zamrmlal Peter a posměšně se na mě zadíval, načež jsem já jen naštvaně zafuněl a chytil jsem Leu za ruku s tím, že tedy půjdeme. Jistěže jsem ty květiny kupoval tam. Je to jediné květinářství, které znám a myslel jsem, že to jsou hezké květiny. Co když si tohle myslí i Lea, že jsem jí koupil nějaký odporný šunt z blešáku. S obavou jsem zíral před sebe a jen jsem vnímal, kterak mi kapky potu stékají po zádech.

„Jsou doopravdy krásné, Andy, nestresuj se tím." Pošeptala mi náhle do ucha líbla mě krátce na tvář. Vděčně jsem se na ni usmál a jemně jsem jí stiskl dlaň. Ona vážně vždy věděla, co má říct a jak mě má uklidnit.

„Pokusíme se ho zbavit, ano?" Dodala ještě polohlasem, než se mezi nás vecpalo cizí těleso a já tak od ní byl odtrhnut. Znechuceně jsem se zadíval na Petera, který mi zlý pohled oplatil ještě zlejším pohledem.

„Kam teda půjdem?" zamručel a otráveně na mě vykulil oči.

„Doufám, že ne do zoo, vážně nesnáším ten smrad."

„To abychom do té zoo šli, co myslíš?" koukl jsem na Leu, která se zasmála a škádlivě do bratrance šťouchla loktem. Ten na oplátku strčil, šťouchnutí to rozhodně nebylo, do mě, až jsem se zakymácel a málem upadl.

„Nic nevydržíš," odtušil a otočil se na Leu. „Vážně si uvědomuješ, do čeho se to pouštíš? Je to chcípák, který ani nevyšplhá po tyči."

„Protože to klouže! A mám slabé ruce a aspoň umím myslet, což o sobě ty vážně..."

„Protože máš slabé ruce? Proto ses tam točil jak striptérka u tyče? Dost bídná striptérka. Ty peníze bych ti dal jen proto, abys co nejdříve zmizel. Tak líto by mi tě bylo."

Posměšně se šklebil a mě naprosto sebral vítr z plachet. Tohle kolo jasně vyhrál a než jsem stačil říct něco chytrého, tedy něco, co by nepřipomínalo prskání rozzuřené kočky, tak se do toho vložila Lea. Ne však způsobem, kterým bych uvítal.

„Přestaňte se chovat jako malé děti, je to trapné." Povýšeně zvedla bradu a mé protesty, že má hájit mě a že já si nezačal, jsem naštěstí zvládl neventilovat nahlas.

Nastalo ticho, kdy jsem se jen soustředil na cestu. V nose mě dráždila vůně Peterovy a z mé skoro-přítelkyně jsem viděl jen nohy. Sice byly její nohy krásné, to ano, ale skutečně jsem si rande představoval krapet jinak. Možná je to ale nějaký test sebeovládání. Nějaká zkouška, kterou si na mě připravila, aby zjistila, kam až jsem kvůli ní ochoten zajít a že jsem se teď skutečně obětoval, až za hranice mých možností.