Co cítím?

27.

Rizika jsou mým pokrmem,

dobrodružství mým nápojem.

Láska mě žene vpřed.

Nemohu učinit krok zpět.

~

„Jsi si jistá, že nás nebude pronásledovat?" zeptal jsem se se značnou nervozitou v hlase a ohlédl jsem se přes rameno. Lea vedle mě poklidně kráčela po chodníku a bezstarostně si prohlížela okolní krajinu, na které nebylo vůbec nic okouzlujícího. Jednak byla všude auta a tedy i zápach, poté samozřejmě i budovy a v neposlední řadě i lidé. Všude byli samí lidé, kteří se na nás dívali. Znervózňovalo mě to. Byl jsem zvyklý, že si mě ostatní nevšímají, ale nyní mi přišlo, že na nás, kdo ví proč, přímo zírají. Jako hladoví supi. Snad proto, že jsem byl menší a oproti Leo i drobnější? Měl bych začít posilovat, něco se sebou dělat.

„Země volá Andyho, opakuji. Země volá Andyho, přepínám."

Zmateně jsem zamrkal a z hrdla se mi vydralo nesrozumitelné zableptání.

„Cos říkala? Promiň, byl jsem trošku mimo."

„Trošku? Nad čím pořád dumáš? Konečně jsme spolu sami a ty jsi stejně duchem mimo. To tě to se mnou tak moc nudí?"

Vyděšeně jsem zakroutil hlavou.

„Samozřejmě, že ne!" vyjekl jsem a pevněji jsem stiskl její ruku. Zastavili jsme a já si ji přitáhl k sobě.

„Tak mi řekni, co se děje. Je to totiž, tohle je strašně hloupé." Odmlčela se a já v její tváři poznal náznak nejistoty. Byla červená a očima těkala všude možně.

Co to zase dělám? Já jsem tu chlap. Nikdy nesmím dopustit, aby se cítila špatně, obzvlášť když máme rande.

„Jen jsem přemýšlel, kam tě teď vezmu. Nerad bych, aby se ti dnešek nelíbil." Bylo znát, že se jí po mých slovech ulevilo. Uvolnila se v ramenou a obdařila mě tím krásným úsměvem, díky kterému se mi podlamovala kolena.

„Tímhle se vůbec netrap. Jsem ráda, že jsme spolu, to je to hlavní." Políbila mě na koutek rtů a já jí polibek oplatil na rty.

„Co kdybychom zašli ke mně domů? Pustíme si film, objednáme si pizzu a navíc nás tam Peter určitě hledat nebude." Významně pozvedla obočí a mě okamžitě napadlo, jestli třeba náhodou nemyslela, že budeme dělat i nemravnosti, ale to je nesmysl. Tohle je teprve první rande a ani spolu ještě nechodíme a ona není žádná levná holka a taky, nebyl bych proti, tedy asi. Ach.

Rozesmála se a já zrudl.

„Proč mi to děláš?" Zaprotestoval jsem ublíženým hlasem a jemně jsem ji šťouchl. Následně jsem se ale zapotácel, a kdyby mě nepodržela, tak spadnu. To mi jen vrátila to šťouchnutí.

„Ale notak, přece se nebudeš zlobit."

Založil jsem si ruce na hrudi.

„To si budu muset ještě rozmyslet," informoval jsem ji a trochu více jsem pozvedl hlavu vzhůru.

„Andyyy," protáhla a obejmula mě. Postupně mi zasypala obličej pusinkami, až jsem se rozesmál.

„Ale ta nabídka platí, vážně bych si tu pizzu dala."

„A já si myslel, že si dáme nějakou sofistikovanou večeři, salátek a..."

Zadívala se na mě se zdviženým obočím a já se uchechtl.