Co cítím?

16.

Rum,
vodka.
děd,
babka.
Tajemství v srdci nevinném,
strach spaluje tě každým dnem.
~

Kocovina je skutečně něco odporného. Nikdy jsem nevěřil přirovnáním typu hlava jako střep, ale tady nebylo nyní výstižnějšího pojmu. Moje hlava byla jako jeden doopravdy odporně velký střep, na který bylo nabodáno dalších několik tisíc malých střípků, které se každým větším hlukem nebo otřesem lámaly a způsobovaly mi obrovskou bolest. Rozhodně bych to přál každému začít, aby každý věděl, jakému utrpení jsem byl vystaven a jsem stále vystavován. Mé utrpení totiž ani zdaleka ještě nenabralo zdárného konce.

„Tak naposled, cos tam dělal?" Vyjela po mně Fiona a já se jen se skučením zahrabal víc pod deku, kterou ze mě zatím ještě nestrhla, ale bylo mi jasné, že to velmi brzy udělá. Už mi totiž sebrala polštář. Nechápu, kde se v ní ta agresivita bere. Já jsem kupříkladu velmi mírumilovný člověk, ale jestli mi už nedá u psí sardele pokoj, tak ji vyhodím z toho mrňavého a naprosto na nic fungujícího okna ven na ulici. Nezabilo by ji to. Sám jsem si to přece včera vyzkoušel.

„Héj," zavyla mi do ucha a já se rozlíceně posadil.

„Ty!" Ukázal jsem na ni prstem a ona jen pokývla hlavou, až se jí blonďaté lokny zhouply ze strany na stranu. Nechápu to. Taky včera pila a rozhodně teď nevypadá jako jeden velký střep s tisícovkou dalších... A tak dále.

Bez reakce jsem zůstal zírat na její blonďatou hřívu a do tváří mi začala vstupovat horkost. Moje první... Já jsem. Tohle jsem si pamatoval dokonale, ale úmyslně jsem bránil mozku, aby na to myslel, takže jsem na to myslel stále a pořád. Ty rty, to tělo... Zakňučel jsem jako raněné zvíře, což si mohla sestra vyložit různě, což asi tak udělala a ukořistila si peřinu pro sebe. Odporný alkohol a já jsem odporný idiot bez morálky.

„Tak vážně, co jsi tam dělal? A proč ses zlil jako to boží hovádko? To bylo taky naposled, co jsem tě táhla domů v takovém stavu. Jak ses mohl tak opít a kdo byla ta holka?"

Příval otázek a mámim tón hlasu, horší kombinace nebylo. Taky bych to rád věděl, drahá sestři. Kdo byla sakryš ta holka, co mě opila, zneužila a odvedla od původního záměru.

„Nemůžu se snad taky někdy pobavit?" prskl jsem na ni, ale znělo to spíš jako rozlícený chrapot z hororu.

„Tak pardón, ty Casanovo, já jen, že když jsi mi včera slintal na rameno, tak jsi zrovna pobaveně nevypadal. A ta holka. To jsi mi nemohl říct, že máš přítelkyni?" Byla celá rudá a kulila na mě oči jako dívá saň.

„To nebyla moje, ale ona... Ale co to povídám? Co je ti vůbec do toho?" Snažil jsem se bránit, ale bylo to všechno marné. Motal jsem se do svých vlastních slov a Fiona si toho všimla. Jak by tak ne.

„Ty ses s ní tam potkal poprvé a udělali jste tohle?" zašeptala a já se cítil, jako bych vykradl banku.

„Dítě jsem jí přece neudělal a vůbec, co je ti do toho, ty sama jsi dost promiskuitní."

Na okamžik se zarazila, pak však sklopila hlavu a já poznal, že ji to zasáhlo. Možná jsem měl být jemnější? Možná by mi řekla i něco osobního. Takhle jsem si ale zabouchl kouzelné dveře před nosem.

„Jak jsme se dostali domů?" změnil jsem téma a bylo vidět, že je za to ráda. Alespoň napětí v jejích ramenou povolilo. Naopak se zavrtěla a s úsměškem se na mě zazubila.

„Tajemství, ale rodiče nic neví. Před chvílí odjeli k babičce a dědovi."
Usmívala se, mělo to vyznít tajemně a vtipně, ale mně se stáhl žaludek.

„Jo."

Zase jsem si lehl a zavřel jsem oči. K dědovi a babičce z tátovi strany jsem moc nejezdil. Vlastně vůbec. Nechtěli mě tam a nebyl to jen můj pocit. Věděl jsem to, protože mi to děda řekl z očí do očí. Ale tak... Nemůžete se přece líbit všem a každý jednou umře. V jejich případě je to dost na spadnutí.

Postel vedle mě se prohla a Fia si položila hlavu na mou hruď. Nic neříkala a já taky neměl potřebu kazit nám tuto chvilku. Jemně jsem ji hladil ve vlasech a ona tiše oddechovala.

„Mám tě ráda, víš to?" zašeptala a já kývl hlavou.

„Já tebe přece taky."

Plačtivě se rozesmála.
„To říkáš teď." Pohnula se a víc se do mé hrudi zavrtala. Nerozuměl jsem jí a byl jsem příliš unavený na to, abych její výlev citů blíže analyzoval. Teď jsem chtěl jediné. Spát a o nic víc se již nestarat.

~
Teď je to asi únava.

-

Veselé Velikonoce všem! Přežijte je ve zdraví. 💖🐔🌞