Co cítím?

14.

Široká ramena,
nohy do nebe.
Oči blankytné...
to básnění mi nejde
a to jen kvůli tobě.

~

S bolestným heknutím jsem se chytil za tvář, která pulzovala bolestí. Tohle nebylo v plánu. Ani krapet to nespadalo do kategorie hezky v klidu a nenápadně zjistit, kde je má sestra. A jak může mít nějaká dívka takovou ránu? Vždyť je silnější než já.

Při bližším pohledu mi ale došlo, co za tím stojí. Jemná blondýnka, za kterou jsem ji považoval, byla nyní asi o hlavu vyšší než já a vypadala, řeknu-li to hezky od plic. Jako nabušený vyhazovač. Ne, vážně. Jak mohla mít tak vypracované ruce? Dělá nějaký sport? Nebere steroidy? Třeba to byl dřív kluk.

Instinktivně jsem se více narovnal, abych si nepřišel zas tak malý, ale i tak jsem o kousek ustoupil. Jsem jako nějaká čivava. Ponižující.

Začali se na nás dívat lidi a bylo znát, že ani jí to není příjemné. Spíš naopak. Její tvář, která byla, abych jí úplně nekřivdil, celkem hezká, byla však stažena do zoufalé grimasy a v modrých očích jsem poznal moc dobře známou paniku.
Očividně neměla ráda pozornost stejně jako já a teď se na ni upíraly všechny zvědavé pohledy nejblíže stojících lidí, což je celkem ironické, když ona by měla být tou napadenou a ti lidi by měli zírat na mě.

Nejistě si potáhla modré šaty kousek dolů a já si tak mohl všimnout vysportovaných nohou. Vysportovaných a dlouhých nohou. Ano, její nohy byly moc hezké, přesně takové by chtěla mít jistě i Fiona, ale bohužel, matka příroda byla neúprosná.
To, co mi však v okamžiku začalo vadit byl tichý smích jednoho z kluků, který se okamžik poté naklonil ke svému kamarádovi a něco mu pošeptal. Byl to nejlepší kamarád Petera a jestli jsem si myslel o Peterovi, že je to idiot, tak tohle byl korunovaný král idiotů.

„Na ni bych" a „sáhl", byla jediná slova, která jsem rozuměl, ale i tak mi to stačilo k tomu, abych byl patřičně znechucen. Dívka, které jeho slova rozhodně neutekla, se zachvěla, takže i její větší tělo vypadalo náhle křehce jako z porcelánu. Kousl jsem se do rtu. No a co, že je více mužnější, pořád je hezká a pořád je to cítící bytost. Soucítil jsem s ní a bylo mi i trapně. Vždyť to byla i moje vina.

Bez rozmyslu, co se stane, až to udělám, jsem ji chytil za ruku a vytáhl jsem ji ven z domu, při čemž jsme si museli proklestit cestu nemalým počtem lidí. K mému údivu se však ani nevzpírala a prostě za mnou poslušně šla.

„Promiň za to před tím, nechtěl jsem se tě dotknout. Tedy chtěl, ale ne tam... Tím nechci říct, že bych se tě tam nechtěl dotknout, protože jsi vážně hezká, ale..." přikryl jsem si ústa dlaní a mohl jsem jen děkovat přítmí, které alespoň trochu maskovalo mou červenou tvář. Tohle je důvod, proč se nebavím s dívkami. Fionu do toho nepočítám, to je moje sestra a přeci sestra se nedá považovat za dívku, i kdyby byla sebekrásnější.
Nahlas jsem si povzdychl. Tohle bylo trapné. Velmi, velmi trapné.

„Teď když mě ale omluvíš." Otočil jsem se k odchodu, ale chycení mé ruky, mě zastavilo.
Obrátil jsem se zpět na ni. Bylo vidět, že neví moc co říct. Tohle třeba nechápu. Proč nám to dělá ještě těžší?

„Proč jsi to udělal?" zamumlala a já poznal, že i její hlas je trošku hlubší. Ne však nepříjemně. Naopak to znělo skoro jako vrnění kočky.

„Už jsem přece říkal, že to nebylo naschvál. Nejsem nějaký úchylný výlupek, který..."

Zavrtěla hlavou a tiše se zasmála.

„Ne, myslím to, proč jsi mě z tama odvedl?" 

Koukala na mě a já na ni. Stále jsem ji držel za ruku a necítil jsem žádnou velkou potřebu ji pustit. Sice naše ruce byly pomalu stejně velké, ale její byla jako samet, k tomu celkově hezky voněla, jen kdyby nebyla tak vysoká, ale na druhou stranu. Je vysoká jako modelka a to taky není na škodu.
Očima jsem sklouzl na její hrudník. Pravda, moc vyvinutá nebyla, ale to možná dělali i ty šaty. Sice byly krátké, ale vlastně nic neodhalovaly. K tomu, jak jsem si všimla, měla pod šaty obrys jakéhosi tílka, nebo že by to byl... V tu chvíli jsem poplašeně zvedl pohled zpět nahoru, abych jí koukal do očí, ve kterých jsem viděl notnou dávku nervozity jako i veselé jiskřičky. Vždyť ji tu očumuji jako výkladní skříň.

Má korzet? Která dívka nosí v této době korzet? Ale na korzetech něco je, i když jsou tedy dost nepraktické, ale zase jí hezky zvýrazňují křivky a že má krásné křivky.

„Nevím, asi to bylo tím, že vím, jaké to je, když se na tebe lidi dívají divným pohledem."

Teď se do rtu kousla ona.

„Na to si už člověk zvykne."

Má moc hezky tvarovaná ústa.

„A při tom jsou divní oni."

A ty blonďaté vlasy. Rozhodně jsou krásnější než ty Fioniny.

„To rozhodně." Rozesmála se a po chvíli vysunula svou ruku z té mé.

„Spěcháš za někým? Myslela jsem, že na party nechodíš."

„Ano, tedy ne... Ale. Počkej, my se známe?" zarazil jsem se a ona, jak jsem si všiml, taky. Současně však taky pořádně zrudla, což jsem shledal víc než roztomilým. Možná kdyby měla méně líčidel na tváři? A možná bych nad tím měl přestat přemýšlet.

~
Teď je to asi zmatek.