Co cítím?

28.

Kam běžíš?

Co tajíš?

Má krásná vílo,

proč mi nevěříš?

~

Už přesně měsíc, dva týdny čtyři hodiny a dvě minuty jsem šťastně zadaný. Přesně tak. Adrian, ta nicka, má přítelkyni. Tu nejlepší dívku, jakou si kdy jen mohl přát. Pozornou, vtipnou, odvážnou a tak chápavou. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl potkat někoho v mém věku, u koho mám pocit, že mi skutečně rozumí, že mě chápe. Nedívá se na mě nijak divně, když přednesu nějakou myšlenku. Naopak, debatuje o tom se mnou se vší vášní jí vrozenou. Jistě, ona ta její vášeň často přerůstá v hádku na ono téma, ale vtipné je, že ona to jako hádku ani nebere. To jen prý hlasitě argumentuje, až mívám někdy pocit, že jsem ještě menší, než jsem byl. Je to holt dominantní a velmi soběstačná žena s ojedinělým názorem na dané téma.

I když poslední debata mě docela překvapila. Myslel jsem, že téma Me too, bude můj hřebíček do rakve, ale vyjádřila se úplně jinak, než jsem čekal. Vlastně náš názor je dost podobný a to, slušně řečeno, že Me too spíše škodí, než že by bylo k užitku. Jako hon na čarodějnice. Na koho někdo ukáže prstem, ten je automaticky vinen a všichni se od něj distancují. Vždyť je to směšné. Po dvaceti letech si vzpomenu, že mi vlastně někdo sáhnul na zadek a mně to vlastně hluboce urazilo a způsobilo obrovské trauma, se kterým se musím vypořádat po zbytek života. Mám tedy plné právo na to požadovat finanční odškodné. Dobrá myšlenka, která měla odhalit násilí na ženách. Podpořit je a místo toho... Pravé problémy se neřeší, tam kde ženy skutečně potřebují pomoc, kde existují reálné oběti, o tom tahle kauza mlčí.

Ale to bych se zase ponořil do něčeho nemilého, což nechci ani v nejmenším. Stačila mi ta dvouhodinová debata s Leou. Ten její zápal ale upřímně obdivuju. Prostě si stojí za svým, ale prohru uznat dokáže. Jen tedy trvá skutečně dlouho ji o omylu přemluvit a to ani nemluvím o nutnosti empirických důkazů a snaze vytrvat její nápor protiargumentů i prázdných řečí v jednom. Ne, že by teda mluvila do prázdna, ale chápete. Něco, co řekne, není vždy pádný argument, ale spíše taková klička, nebo mylná představa více lidí nejen jí.

Jak říkám, klape nám to. Oba máme své malé chybičky, ale kdo je nemá. Důležité je, že já na ni miluji i ty její malé chybičky, které mně ale jinak skutečně vytáčí. Třeba ta její nepořádnost. Kdyby mě alespoň nechala, abych jí uklidil, ale ona ne. Prý na to nemám chytat, že se v tom pak nevyzná. Jako bych na ni snad vždy nečekal, než najde to, co hledá.

Nebo pak ten její zlozvyk, který má společný s Peterem. Pít mléko rovnou z krabice, kdo to kdy viděl? Vždyť je to tak ... To místo, z kterého pije, tak z toho místa pije i Peter, takže nějaké smíchání slin tam být musí, takže de facto, když se s Leou líbám, tak je možné, ani se mi to nechce vyslovit nahlas. Ono to totiž funguje i naopak a Peter, když se z toho napije, tak... Je to hloupé, ale je to tak, je to vážně nechutná představa.

To jediné, u čeho si nejsem, ale tak úplně jist v kramflecích jsou hranice, které mezi sebou máme. Jakoby existovaly a současně neexistovaly. Navíc ani nepostupujeme tak, jak by se normálně mělo a to tedy tak, že prvně rande, pak první pusa a tak dále a tak dále. My ale jedeme asi podle vlastních pravidel, ne že by to bylo špatně, jen mě to znervózňuje. Tohle je moje první zkušenost a Lea působí vždy tak jistě, jistě nejsem její první přítel. Nechci ale nic pokazit, takže se snažím trochu držet zpět. Zvlášť od toho incidentu, kdy naše mazlení přešlo do krapet vášnivější roviny, takže jsem jí zcela samovolně zajel rukama pod tričko. Odstrčila mě od sebe a já se cítil vážně strašně a stále za to určité výčitky mám. Šel jsem na to moc rychle, ona by si měla určovat tempo a já se jen podřizovat. Nebo alespoň tak to chápu z jejích reakcí.

~

„Áaaa, taky tě máme. Lea má zpoždění. Ten blbý vlak zas určitě čeká na spoj, pojď dál, pojď dál. Nestůj tam jak solný sloup, pojď dál, pojď dál."

S rozpaky jsem prošel kolem polonahého muže v růžovém županu, který v ruce držel cigaretu. Na Aarona jsem si stále plně nezvykl. Úplně se vymykal mé ustálené představě rodiče. Mluvil sprostě, byl benevolentní, velmi otevřený, pořád na mě pomrkával a měl nějaké narážky. Spíš než jako rodič se choval jako kamarád, což bylo na jednu stranu fajn, ale bylo to pro mě docela stresující. Zvlášť když se nebál zeptat ani na to, jestli, když už jde do té drogerie, tak nemá koupit nějaké potřeby pro naše chvilky.

„Chceš sušenky? Lea tyhle miluje a Peter se po nich může taky utlouct, takže bych si být tebou dal teď, než se vrátí a sní ti je."

S poděkováním jsem přijal podivně vyhlížející sušenku a bez řečí jsem se do ní zakousl. Kupodivu chutnala vážně skvěle.

„Peter šel Lee naproti?" optal jsem se, div mi z pusy nevyletělo pár drobků a uhnul jsem pohledem, když jsem zaznamenal, že Aaron pod županem nemá spodní prádlo.

„Jo jo, vždycky to dělá. Ta škola je sice prý děsně prestižní superumělecká škola, ale to dojíždění stojí za prd. Taky bych byl radši mít Leu tady doma a ne pořád někde na cestách, ale když si postaví hlavu." Svorně jsme se zasmáli a já s úsměvem poslouchal další zajímavou historku. Sic mohl být sebešílenější, ale rozhodně s ním byla zábava a byl to skutečně milý člověk.

Konečně se ale ozval zvuk, který jsem už ale nějakou dobu čekal. Cvaknutí kliky a otevření dveří. S úsměvem jsem seskočil ze stoličky a zamířil jsem do předsíně, abych se s Leou přivítal, ale naskytl se mi pohled tak akorát na Petera, který se chystal jít nahoru.

„Kde je Lea?" zeptal jsem se nechápavě, ale on mi neodpověděl. Místo toho se zadíval nahoru, kde jsem ještě mohl zahlédnout koneček blonďatých kadeří.

Nechápal jsem to. Bylo jí zle?

Chytil jsem se zábradlí s odhodláním jít nahoru, ale Peter mi v tom zabránil.

„Měl bys jít domů, není jí dobře." Obešel mě a sám se vydal po schodech nahoru.

„Ale já..." vydal jsem se za ním. Chci ji alespoň vidět. Přeci neodejdu jen tak.

„Neodejdu, dokud ji neuvidím," oznámil jsem mu a o to víc jsem se ve svém rozhodnutí utvrdil, když jsem uslyšel vzlyknutí a tekoucí vodu.

„Leo!" zavolal jsem a pokusil jsem se vyběhnout nahoru, v čemž mi ale zabránilo Peterovo tělo a strčení dolů ze schodů.

~

Teď je to asi strach.

-

Opět po velmi dlouhé době přináším novou kapitolu, snad se vám ale i přes to dlouhé čekání bude kapitola líbit. :)