𝐋𝐨𝐯𝐞𝐫 𝐨𝐫 𝐀𝐬𝐬𝐢𝐬𝐭𝐚𝐧𝐭? (𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐕𝐤𝐨𝐨𝐤 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)

1. Kapitola📑

"Jungkooku, dělej nebo si pro tebe přijdu." zakřičel na mě Jin už poněkolikáté.

Dnes jdeme na oběd s rodiči. Naposledy jsme se viděli před měsícem, když jsme byli zařizovat věci ohledně univerzity. Už se mi po nich stýská, i když Jin je ten nejlepší bratr. Občas je trochu přísnější ale co už.

Popadl jsem svou tašku a vyběhl z pokoje. Jin stál u dveří s přísným výrazem.

"Co jsi tam tak dlouho dělal prcku?" zeptal se mě, když jsem k němu došel. Nebo spíše doběhl.

"Chystal jsem si věci, hyung, a neříkej mi prcku. Ty víš, že to nesnáším."

"Proto ti tak říkám." usmál se Jin a rozcuchal mi vlasy, jak malému dítěti. Pak znovu ale nahodil svůj přísný výraz.

"Chystal sis věci? To si pokaždé věci chystáš hodinu? No, to je jedno. Hlavně už pojďme." zavelel Jin.

Jedeme autobusem, protože jak jsem už zmiňoval, platíme nájem jen tak tak. Ješte na to vlastnit auto. Mnoho věcí by se přece jen zjednodušilo, ale před Jinem se o tom nesmím zmínit, protože se vždycky naštve. Chtěl bych mu pomoct, a proto se dívám po různých brigádách.

Z mého přemýšlení mě vyrušil autobus projíždějící kolem nás. Jin začal utíkat jak o život a já se za ním taky rozběhl. Na zastávku jsme doběhli když autobus už zavíral dveře. Díky bohu že nám ještě otevřel. Další autobus jede až za půl hodiny a to bychom už nestihli oběd.

Vystoupili jsme na konečné zastávce přímo před restaurací. Vešli jsme dovnitř a paní nás zavedla k našemu zarezervovanému stolu. Restaurace byla krásně vyzdobena, ale nebyla to jedna z těch špičkových a drahých restaurací.

Rodiče tu ještě nejsou tam mám alespoň čas si pročíst jídelní lístek. Když jsem se natahoval pro menu přišla k nám mladá čísnice s tunou make-upu.

K pití jsem si objednal džus. Alkohol mě moc neoslovil, ale občas si dám. Jin by mi nikdy nedovolil hodně pít, protože jsem na to ještě „příliš" mladý, ale sám si objednal bílé víno. To je ale spravedlnost.

Číšnice se na mě svým přeslazeným úsměvem usmála a odešla. Znovu jsem si vzal jídelní lístek a začal číst.

Ze čtení mě vyrušili až přicházející rodiče. Když jsem je viděl, menu jsem odhodil a už se věšel mámě na krk.

„Ahoj mamiiii, konečně jste tady." pozdravil jsem mámu.

„Ahoj Kookiesku, tady tě ráda vidím, ale ráda bych se posadila. Cesta byla hodně dlouhá."

Jen jsem přikývl a šel se pozdravit i s tátou. Poté jsme se všichni usadili.

Pak nám donesla moje "strašně oblíbená" čísnice pití. Jen jsem ji poděkoval a radši se na ni ani nepodíval. Neměl jsem za potřebí vidět její vtíravý úsměv. Má smůlu že jsem gay. Ale nestydím se za to. Moji rodiče i Jin jsou s tím v pořádku a to je hlavní.

Po chvíli přišla znovu a všichni si začali objednávat jídlo a já si uvědomil, že jsem se ješte ani nestihl pořádně přečíst celý jídelní lístek. Rychle jsem ho tedy proletěl a objednal si jen ramen a kimchi.

Během jídla jsme si povídali o normálních věcech. Všechno probíhalo v pohodě dokud se mamka nezeptala na jednu otázku.

„Kookie, našel jsi si už někoho? Nějakého pěkného klučinu, kterého by jsi nám chtěl představit?" zeptala se máma. Nad touhle otázkou jsem se začal dusit jídlem, protože mě totálně zaskočila.

Jin mě praštil do zad a já mohl normálně mluvit.

„N-no ještě se na univerzitě s nikým neznám, protože na to ještě nebyl čas. Ale až někoho takového poznám, tak vám ho rád představím. " řekl jsem a nervózně se usmál.

Zbytek oběda už probíhal v naprostém klidu. Po obědě jsme zaplatili a rozloučili se.

„Musíte jezdit častěji. Stýská se mi po vás." řekl jsem když jsme se loučili u auta.

„Budeme jezdit, tak jak nám to bude vycházet. Snad to bude co nejčastěji." odpověděl mi táta, když nastupoval do auta. Máma mi dala ještě pusu na rozloučenou a pak vyjeli směr Busan.

Chvíli jsme se za nimi dívali a pak se vydali na autobusovou zastávku.

Tak zde je slíbená večerní kapitola. Doufám, že se líbí.

Další kapitolka až zítra ráno.

Budu ráda za vaše názory v komentářích.

I love youuu😍😍😍😍✅