[-Dokončeno & Opraveno-]
Devatenáctiletý Jungkook studuje na konzervatoři zpěv. Bydlí pouze s bratrem, neboť rodiče žijí velmi daleko od jeho vysoké školy. Jednoho dne uvidí plakát, na němž stojí, že světoznámá skupina BTS hledá osobního asistenta...
Milý uchazeči, tímto papírem se dostáváte mezi pět nejlepších uchazečů, kteří postupují do finálního kola. Gratulujeme!
Dne 10.10. v 6:00 pro Vás na vámi napsanou adresu přijede auto naší společnosti BigHit, které Vás doveze přímo před náš apartmán. Prosíme, buďte už k odjezdu nachystán u vchodu. V apartmánu Vás už budeme očekávat a sdělíme Vám potřebné informace. Budete pro nás na jeden určitý den (10.10.) „zkušebním asistentem". Pokud se nám vaše práce bude líbit a budete nám vyhovovat, dne 13.10. Vám přijedeme osobně oznámit, že Vás přijímáme na tuto pozici.
Už se na Vás moc těšíme.
BigHit Entertainment, BTS
Páni. Víc odborně napsané než toto jsem jakživ neviděl. Přečetl jsem si text znovu, abych si zapamatoval potřebné informace. Takže 10.10. v 6 ráno. To je vše, co zatím potřebuji vědět. Dobré na tom je, že nemusím trénovat a ani se na nic připravovat. Prostě tam jenom přijedu, uklidím jim kuchyň, uvařím jídlo a to je vše. Pohoda....
Kdyby jen Jungkook věděl, co ho čeká.....
<Time skip>
10.10.
Pane Bože. Už v životě nevstávám v 5 hodin ráno. Byl jsem celý rozlámaný a než jsem vstal, už bylo 5:10. Jin lítal v kuchyni a vůbec mu nevadilo vstávat tak brzy. Za to mě jo. A hodně. Vylezl jsem z postele a zamířil si vybrat oblečení. Vzal jsem si klasiku. Černé rifle, které však měly díry na kolenou, a bílé triko větší velikosti. Pak jsem zalezl do koupelny trochu se upravit. Dnes jsem se navíc nastříkal voňavkou a to často nedělám. Měli by si toho vážit!
Šel jsem za Jinem do kuchyně a ten byl taky pěkně oblečený. Snídani mi už položil na stůl, takže jsem to hned zbaštil. Po snídani jsme si s Jinem pustili televizi, protože mi bylo jasné, že alespoň já na to nebudu mít čas.
Z bytu jsme vycházeli 5:56. Auto dole ještě nebylo.
„Tak co, těšíš se Kookie?" zeptal se mě Jin, abychom tu nestáli v trapném tichu.
„No, jako upřímně nevím hyung. Trochu se bojím."
„Ale není se čeho bát. Ty to určitě zvládneš. A kdyžtak jsem tam s tebou já." A to už jsem viděl přijíždět větší černé auto mířící k nám.
„Díky hyung." usmál jsem se ještě na Jina.
No hádejte jaké přijelo auto? No samozřejmě, že luxusní. Někdy se jich musím zeptat, kolik ta auta stála.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Auto zaparkovalo před námi a řidič se ozval.
„Jeon Jungkook?"
„A-ano to jsem já." odpověděl jsem trochu nervózně. Ale ten řidič byl milý.
